Měly by děti pojídat doplňky stravy? Je možné vychovat reprezentanta “čistým stylem”? Jak se změnily trendy ve výživě za několik posledních let? A jak je to s dopingem v současném vrcholovém pelotonu? Tahle témata jsme probrali s MUDr. Martinem Gregorou, primářem dětského oddělení nemocnice ve Strakonicích, autorem několika knih o výživě dětí a nadšeným cyklistou.
Začneme lehce filozofickou otázkou. V jakém věku je podle tebe vhodné začít brát sportovní kariéru vážně?
"Kariéru je třeba brát vážně ve chvíli, kdy v sobě nebo ve svém dítěti objevíme opravdový talent. Ale musí nás to bavit, musí to bavit dítě, ve kterém talent objevíme. Protože sport, má-li se dělat pořádně, je jak známo šílená dřina a odříkání. Nikdy není pozdě začít, I když dnešní doba vyžaduje makat už od dětství, chceme-li být fakt dobří. Rodiče by měli mít na paměti, že ve svých dětech nemohou realizovat svá nesplněná přání a touhy jaksi automaticky, aniž by jejich děti souhlasily, a měly stejná přání, chtěly to a navíc z toho měly radost".
Je podle tebe možné vychovat z dítěte vrcholového sportovce, aniž by bylo třeba ho odmalička ládovat všemožnými speciálními výživami a suplementy? Nebo takové dítě v konkurenci “nadopovaných” soupeřů nemá šanci?
"Určitě to jde. A možná jsem naivní, ale věřím, že hodně rodičů to tak i veskrze dělá. Problémem jsou “nevinné” energetické nápoje plné kofeinu. Bohužel je pijí čím dál tím mladší děti. Víš, jsem pediatr, a nepohybuji se přímo mezi vrcholové sportující mládeží. Možná bych se divil… Když jsem jako dítě závodně plaval a jezdil na kole, bylo to v klidu. Kromě tatranek a chleba se salámem nebylo nic, ale to je zpátky bratru 40 let! Jak ten čas letí! Za posledních 25 let se změnilo hodně. Z výživy sportovce se stala věda. Jenže celá ta alchymie je k ničemu, bez tréninkové otročiny".
Jak se podle tebe změnily, vyvinuly tyhle metody, řekněme za poslední 25 let? Užívají děti více / méně doplňků stravy? Liší se to v různých sportovních odvětvích? Máš zkušenost s nějakými negativními dopady na zdraví dítěte? Jsou tam nějaká rizika?
"Jasně, čím je sport náročnější na fyzičku, tím víc se hledají cesty, jak to tělu usnadnit. Cyklistika je jak známo jedním z nejhorších příkladu. Víš ono ale u dítěte nejde většinou ani o to jestli rodiče řeší nějaké doplňky stravy atd, ale nevhodné a pro dítě je zdraví škodlivé samotné přetěžování, neúměrná zátěž, která vede k poruchám růstu, únavovým zlomeninám, chronickým zánětům šlach… Tady žádný životabudič ani wobenzym ani ibalgin nepomůže, tady pomůže jen zdravý rozum a odpočinek. A vracíme se zase k tomu, co jsem říkal na začátku. Jen někteří z nás mají veliký talent i houževnaté, odolné tělo, které vydrží obrovskou fyzickou zátěž, aniž by strádalo. Je nesmírně těžké takového jedince včas najít a vychovat z něj Messiho, Nadala nebo Štybara, Kreuzigera. Fotbalisti, co ve 20 letech končí kariéru s utrženými kolenními vazy, zjevně neměli obojího stejnou měrou a nebo měli prostě smůlu, což se taky stává. Štěstí je potřeba v životě k dosažení jakéhokoli cíle".
Cyklistika patří k nejnáročnějším sportům co se dlouhodobého výdeje energie týče. Používáš ty sám osobně nějaké doplňky stravy? Kromě edgara?
"Já nejsem profesionál, jezdím rekreačně a občas se navěsím na partičku cyklistů – bývalých závodníků, co mají ročně namláceno kolem 20 tisíc, do kopců mě utaví, v rovině to s nimi jakž takž uvisím. Nepřipravuji si žádné zvláštní životabudiče. Dělám si černý čaj, někdy spolknu magnesium proti křečím a vyzkoušel jsem edgara, ze kterého mám pocit, že únava přichází později, a následný restart organizmu je rychlejší. Konec konců jsou to cukry, které jako nejpohotovější zdroj energie potřebuješ. Ale když to vezmu úplně od základů, nejvíce stejně záleží na tom, kolik máš nalítáno, čili je to v nohách, pak trochu v hlavě, na třetím místě je kvalita tvého kola a teprve na čtvrtém životospráva, výživa a speciální doplňky".
Máš nějaký cyklistický “zářez”, na který jsi opravdu hrdý?
"Když jsem byl gymnazista a závodil, tak jsem to prožíval a dělal si “zářezy” na rámu. Teď si cením, když objedu kus Šumavy, pak běžím pro dceru, pak na angličtinu a večer si připravuji přednášku na kongres. Teď mi s tím hodně pomáhá edgar, kafe, pivko a někdy i doutníček".
Sleduješ dnešní vrcholnou cyklistiku? Jaký je tvůj osobní názor na přítomnost dopingu? Existuje dokonale skrytý, nebo se současní borci poučili z chyb minulých a jezdí “čistí”?
"Upřímně řečeno, nevím. Vrcholová cyklistika je taková dřina, a je v tom tolik prachů, že moc nevěřím, že by skrytý doping nebyl. Spíš je to otázka času, až zase něco vyplave na povrch. Bylo to tak před 50 lety, když pod Mont Ventoux umřel Tom Simpson na amfetamin, alkohol a dehydrataci, a myslím, že v určité soft formě se to děje ve vrcholovém sportu stále. Touha po vítězství za každou cenu je normální lidská vlastnost. Jaké k tomu kdo zvolí prostředky, to už záleží na jeho charakteru, vůli a schopnostech, a hodně také na tom, jak dokáže vzdorovat tlaku svého okolí".
Komu fandíš na letošní Tour de France?
"Přál bych Štybarovi, aby vyhrál nějakou etapu. Zaslouží si to".
