Konference Vize 2030 představila střednědobé programové plány TOP 09. Účastníci konference se museli vypořádat s hrubou verzí o 68 stranách během několika dnů, přesto byla diskuse na konferenci bohatá a inspirativní. Výsledný dokument představený veřejnosti je rozdělen do 8 oblastí a navzdory jen o málo stručnějšímu rozsahu okolo 40 stran splnil svůj nejdůležitější účel. Zaujal média a snad i členskou základnu a naše podporovatele.
Podle ohlasů lidé očekávají na otázku „proč vás volit“ konkrétnější odpovědi. Jsem proto přesvědčen, že Vize by měla obsahovat několik konkrétních programových bodů, či je alespoň dostatečně zřetelně naznačovat, aby byla uspokojena širší očekávání. Především si však od představení Vize slibuji reakci členské základny a podporovatelů, jimž nepochybně ve Vizi něco schází, mají odlišný pohled atd. Na základě tohoto střetu nápadů a idejí budeme schopni vytvořit kvalitní program pro nadcházející volby.
Nově se do popředí dostávají naše úspěšné tváře jako Luděk Niedermayer, Jiří Růžička a Dominik Feri. Věřím, že tito lidé spolu s kvalitními vizemi smyjí z TOP09 trochu nezaslouženou nálepku „antibabiš“.
Velkou výzvou je české zdravotnictví. Spokojenost s ním podle posledního průzkumu CVVM klesla na pouhých 45%. Naše populace stárne, naše nároky na kvalitu zdravotnictví i jeho strukturu se mění. Na to současný systém postavený na centrálním plánování nabídky a administrativním řízením poptávky nedokáže reagovat. Výsledkem je, že se nakupují drahé přístroje bez využití, pacientům se nedostává péče, kterou potřebují, a nespokojený zdravotnický personál prchá za lepšími podmínkami do zahraničí.
Nemyslím si, že by měla většina českých pacientů jakýkoliv problém se spoluúčastí. Všichni chápeme, že kvalita něco stojí a je až neuvěřitelné, jaké objemy peněz české domácnosti vydávají za „zdraví“ ve formě potravinových doplňků s diskutabilními efekty. Navzdory tomu, že lékařské povolání patří k nejrespektovanějším, a přestože za zdraví jsme ochotni utrácet, na slovo poplatek je většina pacientů alergická. Ani bych jim to nevyčítal, protože poplatek máme logicky spojen s administrativou, něčím, za co nedostáváme žádnou protihodnotu.
Je pravda, že zdraví si za peníze nekoupíme, ale zdravotní péči ano. Přirozenou snahou poskytovatelů zdravotní péče by mělo být poskytovat té péče co nejvíce, protože ten výkon je živí, bez ohledu, zda jde o obvodního lékaře v malé ordinaci nebo obrovský zdravotnický holding. Svou činností generují zisk, zisk přitahuje kapitál do těch správných oblastí, a tak zajišťuje tu žádoucí optimální alokaci zdrojů obdobně, jako spoluúčast zajišťuje optimální využívání zdravotnických služeb ze strany pacienta.
Zdravotnictví bezplatné a neziskové jsou jen možná líbivějšími nálepkami pro socialistické centrální plánování, které ve zdravotnictví zákonitě selhává úplně stejně jako v kterémkoliv jiném odvětví. Negativní následky všichni vnímáme a často za tím není ani zlý úmysl, ani korupce, ale fakt, že stávající systém efektivní alokaci zdrojů ani neumožňuje.
Věřím, že v roce 2030 už nebudeme mít zdravotní péči na příděl. V roce 2030 budou mít všichni poskytovatelé nediskriminační přístup k úhradám z veřejného zdravotního pojištění, komfort pacienta vzroste a bude se mu věnovat spokojený, usměvavý a odborně vybavený personál. Jedině špičkové zdravotnictví zvyšuje naše vyhlídky na dlouhý plnohodnotný život. Toho se současnou vládou, jejíž nejvyšší ambicí je zachovat stávající úroveň, dosáhnout nelze.
Martin Procházka
člen TOP 09 Milevsko
