Jedna z ikonických staveb jihočeského krajského města. Spolkový a kulturní dům Slavie během 145 let své existence prožil opravdu hodně. Kromě toho, že vystřídal mnoho majitelů i názvů, ustál i obě světové války, vládu komunistů a ničivou povodeň z roku 2002. Otázkou však zůstává, jestli tato budova přečká i neustálou ignoraci a nezájem ze strany města.
O bezútěšném stavu této novorenesanční památky se hovoří již dlouhou řadu let. Jihočeská metropole má na krku aktuálně dva dosud nevyřešené problémy tohoto typu. Kromě kulturního domu Slavie totiž zápasí ještě s nedalekou sportovní halou a není divu, že tento boj (jestli je takové slovo vůbec na místě) úspěšně prohrává. Město evidentně ani v jednom případě není schopné převzít vůdčí roli, naopak to vypadá, že se k celé situaci staví velmi pasivně až rezignovaně. Ale vše hezky po pořádku.
Tyto poněkud klidné vody před lety rozvířila kauza spojená s výstavbou kulturního sálu, který by splňoval jak kapacitní, tak i vhodné akustické podmínky. Mnoho z nás si jistě vzpomene na projekt Rejnok, který se každým dalším dnem zdá být čím dál tím více utopií, nežli realitou. Starší generace si také vybaví jakýsi návrh využití Mariánského náměstí k podobným účelům, kde se chystala výstavba divadelní budovy. I to však zůstalo pouze na papíře. Naději má snad už jen legendární "Armáďák", pro který existují aktuálně tři varianty dalšího postupu. Jestli to bude pouhá rekonstrukce, protažení domu o šest metrů, nebo kompletní dostavba, která představuje prodloužení až o 17 metrů, je však stále ve hvězdách.
Samotný kulturní dům v nedávné době zaznamenal několik zásadních momentů. Tím prvním je nečekaný konec oblíbeného Café klubu Slavie, který spadá pod výkonnou dvojici provozovatelů Otty Kovaříka s Petrem Smutným. „Nechceme čekat, jak dopadne koncesní řízení, nejistota trvá delší dobu,“ vysvětlují.
Právě koncesním řízením chce město docílit výběru zájemce, který by do 15 let dokázal celý objekt zrekonstruovat a nadále provozovat. Známy jsou zatím tři subjekty, které o Slavii jeví zájem, jedním z nich je například českobudějovický podnikatel Jan Nedvěd se svou společností MANE holding. I zde tedy můžeme vidět, jak si nad osudem kulturního stánku město takříkajíc "myje ruce".
Zatím bylo schopno v roce 2013 investovat pouze částku potřebnou pro urychlenou opravu velmi zchátralého krovu. Tehdejší vedení ale argumentovalo nevyjasněným osudem projektu Rejnoka. Rejnok je ale už pár let evidentně u ledu a současní radní z těch původních třech variant rekonstrukce za ta léta u vesla nevybrali ani jednu, namísto toho se rozhodli jít cestou již zmíněného koncesního řízení a přehodit odpovědnost za městský majetek na někoho jiného.
Takovéto přešlapování na místě může být ale pro Slavii osudné. Každému jejímu návštěvníkovi snad dojde, že budova ani zdaleka není v pořádku. Sám prostor znám i z pozice účinkujícího a mohu potvrdit, že velká část běžně přístupných míst je v naprosto neakceptovatelném stavu (úmyslně užívám eufemismus), nemluvě o zázemí pro hudebníky, které je na tom snad ještě hůře. Pamětníci nám mohou dosvědčit, že macešsky se město k tomuto domu chová už celá desetiletí, protože od dob jejich dětství se objekt nijak nezměnil, zejména co se týče jeho interiéru.
Dalším kuriózním bodem tohoto případu jsou poněkud nesmyslné finanční operace, které se kolem objektu točí. Zvláště bizarním krokem je objednávka poradenství za horentní sumu 1,15 miliónu korun. „To je o celých 300 tisíc korun více, než město dalo za zpracování celého strategického plánu jihočeské metropole na 10 let dopředu. Takové jednání dobře vypovídá o tom, na co klade současná rada důraz,“ kritizuje Tomáš Trantina (TOP 09), který dění kolem Slavie dlouhodobě sleduje. Podle jeho názoru by město mělo být schopné utáhnout rekonstrukci ze své kasy, jelikož má k dispozici dostatečné množství prostředků – a i kdyby si na takovou investici mělo půjčit, nijak by ho to finančně nezruinovalo. Vedení města je ale evidentně jiného názoru, nicméně svým aktuálním jednáním maximálně docílí vytvoření ideální líhně pro různé machinace. Pár "expertů" s takovými úmysly tu jistě máme. Ale nepředbíhejme.
Otázku, jaký tedy bude osud této historické stavby, je zatím evidentně nemožné zodpovědět. Každopádně bych rád zaregistroval větší snahu a pečlivost vedení města, protože ta zbytečně promarněná léta plná neustálého čekání na "něco" zjevně budově nesvědčí. Nechci na závěr přivolávat smůlu, nicméně nerad bych se dočkal momentu, kdy se z té původně krásné Slavie stane vybydlený objekt, o který pak budou jevit zájem tak akorát squatteři…
Daniel Podroužek
student konzervatoře, člen TOP 09 České Budějovice
