Průmyslové podniky mají zájem na jihu investovat, svědčí o tom rozvoj průmyslových zón a vysoká zaměstnanost. Památky lákají velké množství organizované i individuální turistiky. Je tu však jedno velké ALE. Přestože jižní Čechy mají velký potenciál, nemohou ho plně využít. Dalšímu rozvoji jihočeského regionu totiž brání nedostatečná dopravní infrastruktura.
Co je však příčinou? V prvé řadě je to komunistická minulost, která za sebou zanechala nedotažené, nebo dokonce nezrealizované plány na dopravní stavby, někde široké silnice zužující se do klikatících se tkaniček, chybějící obchvaty a především nejdéle rozestavěnou českou dálnici D3, jejíž plány vznikly už v 60. letech.
Nesvalujme však vinu jen a jen na minulost. Vždyť komunistický režim padl před více jak čtvrt stoletím. Příčiny současné tristní situace v dopravní výstavbě vidím ve dvou aspektech se stejným jmenovatelem: podivná morálka.
Prvním aspektem jsou jistě úředníci. Na ministerstvech dopravy, životního prostředí, na ŘSD či na krajské SÚS „netáhnou“, nepřicházejí s koncepčními řešeními, nevidí za „roh“, nejsou aktivní při řešení problémů (např. s výkupy pozemků), a pokud chybují, jako třeba v případě kauzy s nutností opakovat posudky EIA u celé řady dopravních staveb, což zdrží a především prodraží výstavbu, zůstávají povětšinou před občany anonymní a beztrestní. Představme si, že by se tak jako na těchto úřadech hospodařilo v jakékoli soukromé firmě… Že by zákazníci něco platili a dostávali takové služby, třeba s dodací lhůtou 60 let a slovy “nejde to”…
No a pak je tu „divná nálada“ ve společnosti, kdy sice všichni občané nadávají na špatnou dopravní situaci a časté dopravní kolapsy, ale když už město, kraj či stát přijdou s řešením a mělo by se začít stavět, tak radši sepisují petice proti výstavbě, vyhrožují soudy, jen ať silnice pěkně vede pod okny sousedů...
A v neposlední řadě také velikášství některých projektů, které jsou výrazně naddimenzovány nad potřeby regionu, prodražují se, politici zakládají spolky za jejich výstavbu a přitahují pozornost médií, zatímco by mnohdy stačila jen dílčí, rychlá a podstatně levnější řešení. Takový vrabec v hrsti. A zatímco čekáme na ty „dálnice“, jezdíme po silnicích z 19. století, lemovaných nebezpečnými stromy, s nepřehlednými horizonty a bez řádného značení, s nevyhovujícími povrchy a průjezdy obcemi. Před sebou ale máme přece vidinu bombastických řešení (bohužel stále jen budoucích)! Přitom by leckdy stačilo v určitých úsecích rozšířit komunikaci o přidaný pruh v jednom či druhém směru, aby se umožnilo bezpečné předjetí a zabránilo vytváření dlouhých kolon plných nervózních řidičů, stačilo by vystavět obchvaty obcí s jednoduchými protihlukovými opatřeními a většina problémů by byla vyřešena. Příkladem budiž obchvaty Stráže nad Nežárkou nebo Vodňan, které jsou dvoupruhové a fungují dobře. O tom se např. Českým Budějovicím, Lišovu, Prachaticím, může zatím zdát.
Jak je ale možné, že u sousedů to jde? Podíváme-li se do Rakouska, jak je možné, že na Vídeň se z jižních Čech jede po velice slušné a docela bezpečné silnici, prakticky po celou dobu s obchvaty obcí, že Rakušané již přivedli dálnici z Lince téměř k českým hranicím a silnice tam nejsou lemovány stromy a nebezpečnými příkopy, že vlaky tam jezdí úplně jinými rychlostmi a jiným komfortem a že nezapomínají ani na cyklostezky? Přitom jsou známí tím, že chrání a šetří přírodu, což je přeci nejčastějším argumentem, který v naších luzích a hájích brání jakékoli výstavbě.
Proto přejeme jihočeským občanům osvícené občany a zastupitele, kteří konečně rozhýbou důležité dopravní stavby, které region spojí nejen na Prahu, ale i tři generace zanedbaným pohraničím do sousedních států Rakouska a Německa, stejně tak jako na Vysočinu a na Plzeň. Abychom již nemuseli slýchat, že dopravní infrastrukturou sice připomínáme Rakousko, ale let padesátých.
Václav Kaska (TOP 09)
Člen dopravní komise rady města České Budějovice
