Vážení přátelé,
rád bych zareagoval na současnou paniku vyvolanou virem COV-SARS 19. I přes velkou nakažlivost a celkem vysokou smrtnost jsem přesvědčen, že to lidstvo přežije a že z této situace můžeme a musíme vyjít poučeni a zdokonaleni.
Jako praktický lékař jsem s pacienty v přímém kontaktu. Sestry jsem pustil domů a v ordinaci jsem sám. Chráním se běžnou rouškou. V březnu jsem dostal pouze 3 respirátory nejasné třídy. Od té doby se zásobování ochrannými prostředky docela zlepšilo.
Infekční choroby provázejí lidstvo celou jeho historii. Proti většině bakteriálních původců máme dnes vyvinuté léky (antibiotika), proto epidemie “moru“, decimující populaci až do 18 století, nás dnes již nestraší. Ve vývoji léků proti virovým infekcím jsme však zatím na počátku, a o to více se bojíme.
Koronavirybyly již dlouhou dobu známy jako původci infekcí zvířat (ptáků i savců). Od 60. let byly i opakovaně prokazovány jako původci chorob lidí. Současná pandemie choroby COVID 19 je tedy způsobena virem zvířecího původu, který byl po zmutování přenesen na člověka. Příznaky nemoci COVID jsou horečka, únava, suchý kašel, dušnost, kýchání, rýma nebo bolest v krku, ztráta čichu a obecné chřipkové příznaky. Může vzniknout zápal plic, zánět srdečního svalu, selhání ledvin a následně smrt. Choroba se přenáší kapénkovou cestou. K nakažení tedy dochází převážně vdechnutím virových částic. Virus je však značně odolný a na površích přežívá až 9 dnů. Inkubační doba je mezi 1-28 dny, obvykle do 14 dnů.
Rizikovými faktory jsou chronická kardiovaskulární nebo plicní onemocnění, cukrovka nebo obezita, která se objevuje ve vyšším věku. Zdravý senior dramatickému zvýšení rizika vystaven není. Z jednoho tisíce mrtvých v Itálii bylo téměř 98 procent lidí starší 67 let s onemocněním plic, srdce, vysokým krevním tlakem či cukrovkou, nebo i mladší pacienti s oslabenou imunitou. Tito lidé však mívají závažné komplikace i při chřipce. Často je nezabíjí virus, ale bakteriální komplikace na něj navazující, nebo umírají v pokročilém věku na základní chorobu, protože COV-2 je již nad jejich síly.
Doteď nevíme, kolik nakažených nemá žádné příznaky. 80 % pacientů vykazuje příznaky jen lehké, nevyžadující léčbu, zbytek nemocných potřebuje lékařskou péči, u 5 % z nich je pak situace kritická. Během infekce se v těle vytvářejí protilátky, které jsou po několika dnech u nemocných prokazatelné a jsou využívány v diagnostice. Vytvořené protilátky by měly nemocného chránit proti další infekci, ale ani zde nepanuje shoda, zda-li dostatečně a po jakou dobu.
V době, kdy píšu tento článek, je celosvětově 2.239.000 potvrzených případů a 154.400 mrtvých. Pandemie postupuje nezadržitelně světem a její další vývoj nelze jednoznačně předpovědět. Jak řekl ministr Hamáček: „Jediný, kdo má plán, je virus.“ Klesne jeho nakažlivost?
Existuje jen několik možností:
Z výše uvedených důvodů se rozběhl závod s časem, jehož tempo v historii nemá obdoby. Každá látka, uváděná na trh, však představuje výrazné riziko komplikací. Proto testovací a schvalovací procedury zaberou měsíce času.
Co se dosud zdá nadějným?
Virus SARS-COV-2 je jednovláknový RNA virus s nesegmentovanou nukleovou kyselinou, což oproti chřipkovému viru znamená, že se není třeba obávat rychlé podstatné změny viru. Naší výhodou ve vývoji vhodného léčiva je i poměrně uniformní způsob replikace těchto RNA virů. Známe totiž některé struktury, které lze zasáhnout léčbou. Antivirotiky jsme dnes schopni vyléčit hepatitidu C a podstatně ovlivnit průběh HIV.
Nadějné molekuly remdesivir a favipiravir pak mohou využívají stejný mechanismus, kdy po zabudování léku do RNA viru brání tento „chybný článek zipu“ tvorbě nové RNA, tedy virové částici. Další cestou je ovlivnit průnik viru do buňky blokádou místa, kde se virus váže. Vyvíjí se protilátka, která by tento receptor zablokovala. Některými odborníky doporučovaná antimalarika chlorochin a hydroxychlorochin mění kyselost v endosomech, kde se virus po proniknutí do buňky nachází. Zkoušenou cestou je také plazma lidí po prodělané chorobě, která obsahuje protilátky proti COV-2.
Co pro nás ze situace vyplývá?
Dovolím si použít citát prof. Pavla Koláře: „Nemůžeme zvítězit, abychom neměli žádnou oběť. Nadměrnými ambicemi můžeme způsobit katastrofické dopady pro další oblasti organismu – potažmo společnosti.“
Podle čelních politiků jsme ve válce. Ze všech stran se na nás hrnou negativní zprávy, kolik přibylo nemocných, kolik lidí umřelo. To u řady lidí vyvolává stres, který dokáže řadu lidí paralyzovat a ochromit tak chod společnosti. Chronický stres, na rozdíl od stresu akutního, dokáže podlomit i imunitní systém jednotlivce a zhoršit průběh choroby. U kolika lidí šlo jen o „chřipku“ či o množství uzdravených se nedozvíme téměř nic.
Co lze očekávat?
Pokud budeme chtít vyhrát bez jakékoli ztráty a umrtvíme na delší dobu život společnosti, můžeme očekávat katastrofické dopady na ekonomiku, společnost ale i zdraví populace. Nejde jen o krizi zdravotnickou. Chybou je očekávat všechna zásadní krizová rozhodnutí pouze od odborníků na epidemiologii, našich karierních politiků, kteří již dávno ztratily důvěru lidí, a jejich PR agentur.
Do krizového štábu je nutno přizvat psychology, ekonomy a sociology. V boji navíc nelze postupovat chaoticky, nahodile, podle průzkumů veřejného mínění a příspěvků na Facebooku a Twitteru. Naším jediným cílem nemůže být nenakazit se, ale posílit svou odolnost nejen před viry, ale i integritu osobní a kulturní. COV-2 nám ukázal, jak zranitelní jsme bez víry a hlubších idejí, když poměřujeme kvalitu svých životů zbytným blahobytem.
MUDr. Mirko Jakovljevič je praktickým lékařem, který ordinuje „v první linii“.
