Systém, který se dá obejít, není systém

Návrh poslanecké novely ještě neprošel ve Sněmovně prvním čtením, ale to, co z něj prosáklo, už stačilo rozhořčit část veřejnosti i nemálo ředitelů základních škol, například rušení přípravných tříd. Momentálně je zařazen na program 115. schůze Poslanecké sněmovny, která by měla být v těchto dnech otevřená. O návrhu se bude jednat ještě dlouho, proto jsme o vysvětlení záměru předkladatelů požádali poslance PAVLA KLÍMU (TOP 09), který je pod ním spolu s kolegy podepsán.

Opatření, která jsme začlenili do novely, se navzájem prolínají a doplňují. Proto vám odpovím poněkud zeširoka. Ze všeho nejdřív bych měl uvést, že jsem osmnáct let pracoval jako ředitel Základní školy a Mateřské školy v Malšicích v okrese Tábor. Problematiku odkladů jsem tedy řešil napřed jako učitel a posléze jako ředitel, takže vím, o čem mluvím. Skutečnost, že počet odkladů narostl o 25 procent, nedává smysl. Systém, který se dá obejít, není systém, proto jsme se rozhodli dát mu nějaký řád. Rozhodně jsem však byl proti tomu, abychom legislativně zavedli drastické omezení. Naopak jsem to uvítal jako příležitost, jak začlenit do vzdělávacího systému věci, které by odpovídaly Strategii vzdělávací politiky 2030+ a doprovodily legislativu systémovými opatřeními pro mateřskou školu, pedagogicko-psychologickou poradnu a základní školu. To všechno proto, abychom usnadnili dětem přestup z mateřské do základní školy.

Náš vzdělávací systém vystavuje prvňáčky od 1. září nějakému výkonu. Uvědomte si, jak zní nezpochybnitelná věta, kterou používají učitelé-praktici, pediatři, rodiče. Pracovníci poraden ji píšou do svých posudků, jež se stávají doporučením k odkladu povinné školní docházky. Dítě je, nebo není dostatečně připravené ke vstupu do první třídy. Přitom už Jan Amos Komenský řekl, že dítě je v šesti letech zralé na školní docházku. My, národ Komenského, po takových letech jako jediní v Evropě říkáme, že to budeme dělat jinak, že si vstup do školy zařídíme po svém. Vlastně skoro na přání, jak kdo bude chtít. Rodiče chápu, protože opravdu existují školy, a není jich právě málo, které od samého začátku vystavují žáky výkonovému systému – něco za něco. Podle mě to je vražda na dětské duši. Už v září sdělíme prvňáčkům, že pokud se jim bude dařit, dostanou jedničku, smajlíka, prostě něco navíc. Takový zvláštní způsob odměňování. Na začátku puberty to ovšem přestane fungovat. Kde je dětská touha učit se přirozeně? Každý má svůj limit, v pololetí dáme samé jedničky a od té doby to jenom zhoršujeme. Jen malé procento žáků si jedničky udrží až do devítky. Tohle nám přišlo líto. Proto jsme se spojili s pracovní skupinou ministerstva školství, abychom do systému začlenili důležitá doprovodná opatření. Taková, která by současný nesystém uvedla na pravou míru. Skupinu, která mi poskytovala odborné zázemí, doplnili také lidé z praxe, zástupci profesních organizací základního i předškolního školství, z poradenských zařízení… S plnou odpovědností mluvím o nesystému, protože co jiného je to, když si můžete jako rodič zvolit, jestli vaše dítě půjde do školy v šesti, nebo sedmi letech, protože si to prostě prosadíte? Třeba tím, že se obrátíte na jinou poradnu a je celkem jedno jestli v rámci okresu, nebo kraje…

Přitom původní myšlenka byla, že chceme připravit školu na dítě a ne dítě na školu. Uvedu příklad z Holandska. Dejme tomu, že tam čtyřleté dítě navštěvuje mateřskou školu, která je mimochodem povinná. Do základní školy přejde plynule v šesti letech, jen možná změní budovu, ale jednoduše pokračuje dál. My jsme se rozhodli, že zkusíme náš systém vzdělávání vybavit opatřeními pro mateřskou školu, pro pedagogicko-psychologickou poradnu a pro základní školu tak, aby byl prospěšný dětem.

Balíček pro mateřské školy zahrnuje především práci s dětmi během předškolní třídy. Protože jsem také zástupcem hejtmana v Jihočeském kraji, podařilo se nám část našeho návrhu v uplynulém školním roce odpilotovat v několika mateřských školách na Táborsku. Pilotáž zahrnula skoro tisíc předškoláků. Zjistili jsme, že děti, které dostanou odklad, sice jdou do základní školy s ročním zpožděním, ale nikdo s nimi v té době nepracuje. Nemají doporučenou žádnou speciální péči, jakou dostanou od poradny žáci základní školy. Těm poradna doporučí nějaká podpůrná opatření, učitelé s nimi pracují podle pokynu odborníků. Náš pilot spočíval v tom, že v říjnu listopadu pomáhali mateřským školám pracovníci táborského detašovaného pracoviště jihočeské pedagogicko-psychologické porady s tzv. depistážemi. Ve spolupráci s učitelkami zjišťovali, jak na tom jsou děti v předškolní třídě vzhledem k jejich schopnostem. Samozřejmě všechno proběhlo za souhlasu rodičů, bez toho jsme nemohli pilot uskutečnit. Cílem depistáže bylo určit, jestli konkrétní dítě potřebuje v určité oblasti speciální podporu, například pokud jde o řeč nebo motoriku. Takto vlastně poradny posuzují na žádost rodičů školní zralost a přidávají jim doporučení, jak s dítětem dál pracovat, aby byl přechod do základní školy plynulý. Jestliže taková depistáž proběhne v listopadu, zbývá nám ještě třičtvrtě roku na nápravu. Aniž bychom změnili legislativu, mohli jsme udělat určité technické kroky, které mají vliv na počet odkladů. Zjistili jsme, že leccos je možné, ale je nutná podpora v legislativě, která by umožnila například depistáž dětí v říjnu nebo v listopadu

Rádi bychom, aby to byl jejich úkol, až vejde náš návrh v platnost, což by mělo být za tři roky. Samozřejmě napřed musejí všechny absolvovat další vzdělávání, které to umožní. Dnes jsou pedagogicko-psychologické poradny v lednu až květnu zaměstnány posuzováním školní zralosti, jak se na ně obracejí rodiče. To by jim díky depistážím přímo v mateřské škole odpadlo. Získají tak čtyři měsíce na běžnou práci s dětmi, které jsou v jejich péči. Ověřili jsme si, že motivace pro to v poradnách je. Aby opatření splnilo svůj účel, rády učitelkám s depistážemi pomůžou. Momentálně se v připravované vyhlášce popisuje, jak bude všechno včetně dalšího vzdělávání probíhat. Proto je tam také odložená účinnost až do roku 2027. Dalším důležitým opatřením je, že u dětí, u nichž se depistáží zjistí potřeba podpůrného opatření, půjdou všechny potřebné materiály s dítětem do základní školy. Tím pádem se už nestane, že dítě přijde do základní školy jako nepopsaný list a učitelka řekne rodičům někdy v listopadu nebo prosinci, že by bylo záhodno jít s dítětem do pedagogicko-psychologické poradny, protože… Když v budoucnu dítě vstoupí do školy, už bude mít nastaveno, jestli na základě posouzení poradnou potřebuje opatření prvního, druhého nebo třetího stupně, jestli je třeba, aby u něj byl ve třídě asistent. Tohle už známe z běžných podpůrných opatření, přitom neztratíme třeba půl roku.

V tuto chvíli je to samozřejmě vhodnější.

Nebudou je muset vypracovávat pro všechny děti. Jen pro ty, které mají nějakou potíž a podle toho je pro ně třeba založit podpůrné opatření, určitým způsobem s nimi pracovat. Dnes dává rodičům takové doporučení pedagogicko-psychologická poradna. Rodiče by je měli předat škole, což se ale někdy nestává. Podle našeho návrhu by elementaristka v červnu při prvním setkání mohla promluvit s rodiči tam, kde by to bylo zapotřebí. Učitelky mateřské školy by mohly vypracovávat tyto materiály třeba jen pro dvě tři děti.

Právě to chceme nastavit výše zmíněnou depistáží, o níž budou rodiče informováni. V tu chvíli už to pro ně bude povinnost. Budou muset spolupracovat. Nejsem naivní, vím, že to bývá problém nejen ve vyloučených lokalitách. Podobně k výchově svých dětí přistupují i někteří přezaměstnaní rodiče. Ale snažíme se systém nastavit co nejlépe, i když ideální asi nebude.

Je to možná detail, ale důležitý. Dubnový termín byl zaveden proto, aby se snížil počet odkladů. Předpokládalo se, že děti budou zralejší, u mnohých už nebude odklad zapotřebí. Nestalo se. Rodiče chodili k zápisu rovnou s doporučením poradny na odklad školní docházky. Mělo to úplně opačný efekt. Přitom si pamatuji, že ještě v době, kdy jsem byl ředitelem školy, se nám díky lednovému zápisu podařilo získat přehled o dětech, které nenavštěvovaly mateřskou školu. V lednu jsme mohli některým rodičům doporučit, aby se svým dítětem zašli do poradny. Děti tak získaly čas na odpovídající přípravu.

Spolu s ministerstvem školství jsme řešili vymahatelnost jednotného posuzování. Aby nedocházelo k odkladové turistice. To teď řeší předpisy novým nastavením u poradenských zařízení, aby byla větší nejen vymahatelnost, ale také kontrolovatelnost toho, jak postupují. Vše bude opřeno o legislativu.

Dlouho jsme zvažovali, jakou cestou jít. Úplný zákaz, omezení podle měsíce narození dítěte, nebo ponechat odklady, jak jsou. Nic nám nedávalo smysl. Nevím, proč by šikovné červencové dítě mělo být posuzováno pedagogicko-psychologickou poradnou a dítě, u něhož se individuálně posoudí, že potřebuje nějakou intervenci, ale je narozeno v květnu nebo v dubnu, by mělo jít rovnu do školy? To je přece zcela mimo požadavek individuálního přístupu. Proto jsme se rozhodli, že musí dojít k výraznému omezení odkladů. Vycházeli jsme z faktu, že jestliže máme téměř 25 procent odkladů, pak pětina dětí odklad nepotřebuje, protože jim nepomůže. A to i v pozitivním slova smyslu. Jsou šikovné a jejich rodiče jim jen chtějí prodloužit dětství. Nechápou, že děti budou odcházet ze základní školy v šestnácti letech, ve dvaceti budou maturovat… To je velice důležitý aspekt. Zkušenosti praktiků říkají, že tyto děti se ve škole často nudí a kolem čtvrtého pátého ročníku se u mnohých objevují různé poruchy nebo problémy s chováním.

Jsou mezi nimi také děti z opačného pólu, děti s výraznými problémy například s řečí a podobně. Ty automaticky odklad dostávají. Přitom kdyby se s některými začalo vhodnými metodami pracovat včas, byly by na tom mnohem lépe. Přáli bychom si například, aby propříště nebyl příčinou odkladu běžný logopedický problém. Dítě, které dostane odklad právě kvůli špatné výslovnosti, se vrátí do mateřské školy. Když s ním ve škole i doma začnou pracovat, může se stát, že se problém podaří odstranit během tří čtyř měsíců. Dítě však musí strávit v mateřské škole ještě měsíce zbývající do konce školního roku. Ztratí tím zbytečně spoustu času. Jsou tam ovšem i děti s nízkým intelektem. Upřímně řečeno, těm rok odkladu nepomůže. Měly by nastoupit rovnou do speciální nebo praktické školy. Za rok nebudou jejich výsledky lepší, budou jen o ten rok starší. Podobných případů znám hodně. Čtyři roky jsem náměstkem hejtmana pro školství, do mého hájemství patří také speciální a praktické školy. Vzpomínám na rodiče, kteří se snažili dát dítě do běžné školy. Strávilo tam tři roky, ale velmi neúspěšně. Až ve čtvrtém ročníku přešlo do speciální školy – a najednou rozkvetlo. Speciální pedagog s ním mohl pracovat v malém kolektivu skutečně individuálně. Jsem zastáncem inkluze a společného vzdělávání, ale musí se odehrávat v podmínkách, které mu dávají smysl. Pro dítě má mít význam, a ne že se bude ve třídě trápit.

Ale dává to logiku.

Obavy, že potom bude ve školách víc neúspěchu, je za mě nesmysl. Pro odklady jsme vybrali výrazně omezující legislativní systém, který se bude vztahovat pouze na výrazné zdravotní problémy. Rozhodovat už nebude poradna ani pediatr, bereme jim šanci říct, jestli dítě je, nebo není připraveno na školu. Dítě musí mít opravdu závažný zdravotní problém. Bude například po náročné operaci, která vyžaduje dlouhodobé léčení. Nebo má vážný problém se sluchem, ale protože dostalo kochleární implantát až ve čtvrtém nebo pátém roce života, začaly se všechny jeho vlastnosti rozvíjet sice později, ale velice rychle. Takovým dětem rok navíc prospěje. Rozhodovat však o tom musejí individuálně odborníci, lékaři, kteří dodají do poradny své doporučení. Rodiče dětí s těmito problémy se nemusejí obávat, že jejich potomkům nevyjdeme vstříc. Jde nám o to, aby systém nikdo nezneužíval, aby v něm zbylo dost peněz, energie a místa pro děti, které takovou podporu opravdu potřebují a kterým rok odkladu skutečně něco přinese.

Naším přáním je, aby během dvou let odložené účinnosti došlo k proškolení všech elementaristů, kteří s dětmi v základních školách pracují. Chtěli bychom systém nastavit tak, aby v první třídě, která má minimálně patnáct žáků, mohl být asistent pedagoga. Opatření se vztahuje i na spojené ročníky v málotřídkách. Zároveň navrhujeme, aby v prvním a druhém ročníku nebyly děti známkovány. Aby se naučily učit pro učení a ne pro známku. To je podle mého názoru velmi ozdravný proces. V souvislosti s tím bych chtěl zbořit jeden mýtus. Totiž že pak bude třeba všechno dohnat ve třetí, čtvrté a páté třídě. Nemyslím si to. U nás ve škole – a já se tam hodlám vrátit – se u prvňáčků neznámkuje a nikdo si nemyslí, že děti neumějí číst a psát.

Jako ředitel jsem v naší škole formativní hodnocení nastavil a musím říct, že to hodně učitelů přivítalo. I když se toho zpočátku někteří báli, přece jen to byla velká změna. Nezlobil jsem se na ně. Celý život si v sobě nesli paradigma, jak se má učit. A najednou jim někdo říká, pojďme to poněkud pozměnit. Nesoutěžme mezi sebou úplně ve všem, pracujme s okamžitou zpětnou vazbou, s chybou… Jako ředitel jsem mluvil s rodiči a potěšilo mě, že to ocenili. Dokonce už po půl roce, což mě překvapilo. Po roce po dvou už byla atmosféra ve třídě vyloženě pozitivní. Žáci nechodili do školy stresovaní. To mi přišlo zásadní. Někdo říká, že dětem příliš umetáme cestičku, ale není to pravda. To je jako když jdete do práce a máte tam někoho, kdo vám hází klacky pod nohy, taky se vám tam nechce. Zato když máte vedle sebe spolupracovníky, kteří vám vytvoří pro práci dobré podmínky, budete tam chodit ráda. S dětmi to je stejné.

S tím se samozřejmě počítá.

Podle mého názoru náš návrh hodně ředitelů přivítá. Legislativa je podpoří vůči jejich pedagogickému sboru. Bude pro ně snadnější tento záměr uvést do života. Návrh musíme do půl roku uzákonit, ale platit začne až od roku 2027. Přijde mi to správné. Někdo namítá, proč podle něj nebude možné pracovat už příští rok. Odpověď je jednoduchá. Lidé na takovou změnu nejsou připraveni – terén, rodiče, učitelé. Navíc si musíme uvědomit, že dnes máme v odkladu na 25 000 dětí, přibližně čtvrtinu jednoho ročníku. Kdyby měly všechny najednou nastoupit do první třídy, byl by to pro základní školy příliš velký nápor.

Jak chcete takovému náporu zamezit?

Opatření se bude nejdřív vztahovat na děti narozené k 1. dubnu, následující rok k 1. květnu a nakonec k 1. červnu. Část dětí bude v mezidobí přicházet do základní školy ještě podle současného systému. Počet dětí v ročníku se rozmělní. Pomáhá nám i fakt, že nyní nastupují do škol méně početné ročníky.

Ale s tím počítáme až od roku 2029. Pokud bude námi navrhovaný systém fungovat, přípravná třída nebude zapotřebí.

Souhlasím, proto zrušení přípravné třídy odkládáme o čtyři roky. Věříme, že do té doby sama zajde na úbytě, protože náš systém umožní všem dětem plynulý přechod z mateřské do základní školy. Jak jsem říkal, roční odklad dostanou děti pouze výjimečně, a to ze závažných zdravotních důvodů, které budou popsané ve vyhlášce. Během onoho roku se s nimi bude systematicky pracovat, ne že se nechají dopéct, jak se říká. Pokud jde o přípravnou třídu, pro rok 2029 bude ve vyhlášce formulace, že se posoudí, zda někde bude nebo nebude přípravná třída zapotřebí. V některých lokalitách, jako je třeba Mostecko, kde děti v naprosté většině nechodí do mateřské školy, budou pravděpodobně přípravné třídy i poté nutností. Pak se rozhodne, jestli má smysl držet je dál. Doufáme však, že systém bude nastavený tak, že nikde nebude přípravná třída potřeba, protože děti budou přicházet do přátelského prostředí. Mám-li to shrnout, pak pro základní školy počítáme s třemi zásadními podpůrnými opatřeními – s proškolením elementaristů, s asistenty pedagoga v první třídě a s odstraněním známek v prvním a druhém ročníku. Proškolení se týká především hodnocení žáků. Jde nám o to, aby to propříště nebyla pouhá partyzánská práce učitelů a ředitelů, kteří se vymykají většinovému pojetí. Tak jsme si to představovali, když vznikala Strategie 2030+. Naší ambicí je, aby zásady našeho návrhu vstoupily do každé české sborovny. Možná je naše ambice příliš velkorysá až naivní, ale věřte, že je důležitá. Od ředitelů škol slýcháme, že často netuší, co pro ně ministerstvo školství chystá. Schází jim predikovatelnost toho, co se stane za rok. V současné době se dokončují prováděcí vyhlášky, které stanoví například to, jak bude vypadat vzdělávání učitelů, kdo je povede a jakým způsobem, aby se během dvou let dostalo na všechny. Jako ředitel školy jsem čekal, že ministerstvo školství přijde s něčím podobným, co nyní navrhujeme naší novelou. Čekal jsem osmnáct let, takže dva roky odložené účinnosti zákona už nás nezdrží. Všichni budou vědět, co je za ty dva roky čeká, a budou si moct naplánovat postupné kroky. Budou mít možnost se na změny náležitě připravit. Tím pádem bude proměna úspěšná.