Měsíc únor je už navždy zapsán do paměti všech lidí na Ukrajině a nejen tam. V sobotu uplynuly přesně dva roky od chvíle, kdy Rusko vojensky napadlo tuto nám blízkou zemi. Na řadě míst České republiky se proto konala shromáždění s cílem podpořit spravedlivý boj ukrajinského národa za svoji nezávislost. Také v Soběslavi proběhl tento pietní akt, který chceme připomenout proslovem předsedy místní organizace TOP 09 Zdeňka Ruxe.
Vážení spoluobčané,
v těchto dnech si připomínáme 2 roky od zahájení agrese Ruska proti Ukrajině. Jistě bychom se raději sešli u jiné, radostnější příležitosti. Je však nutné si tento smutný okamžik připomenout. Stojí za ním totiž příběhy lidí z Ukrajiny, lidí, kteří nyní žijí mezi námi.
Každý z nich si k nám přivezl kus svého života s okamžiky radostnými i smutnými. Přijeli ze země, která se den ze dne stala válečnou zónou, ve které jde o životy jejich rodin, přátel a kde vládne všudypřítomný strach. Pro ně to byla situace doslova tragická a pro mnohé z nás naprosto nepředstavitelná.
V tomto okamžiku jsme se my, Češi zachovali příkladně. Dobrovolnická iniciativa neznala hranice možného. Během několika málo týdnů jsme se dokázali postarat o stovky tisíc lidí.
Ani po dvou letech válka bohužel neskončila. Některými odepisovaná Ukrajina se Rusku neustále úspěšně brání. Ruskem zamýšlená blesková válka se díky hrdinství Ukrajinců a díky solidaritě a pomoci řady zemí změnila v konfrontaci dvou světonázorů. Na jedné straně Rusko, kde lidský život nemá žádnou cenu a závisí na vůli diktátora, na straně druhé země, která patří k demokratickým státům. Na Ukrajině se tak bojuje i za naše demokratické ideály.
Vím, že v tomto souboji vyhrajeme. Nevím kdy, nevím, za jakou cenu, ale vím, že Ukrajina bude nakonec svobodná, sjednocená a stane se právoplatným členem rodiny demokratických zemí. Stále však potřebuje naši pomoc.
Moc si přeji, aby díky nám, Čechům a občanům Soběslavi, se podařilo přepsat příběh každého Ukrajince. Aby tento příběh byl v budoucnu radostnější než ten, který trvá už dlouhé dva roky. Přeji si, abychom nakonec všichni společně si mohli říct – dokázali jsme to!
Sláva Ukrajině!
Zdeněk Rux
