Jaká je situace ve zdravotnictví a kolik za něj platíme?
V současné době se šetří ve všech státních sektorech, snižují se stavy zaměstnanců.
Od roku 2000 došlo k nárůstu výdajů na zdravotnictví na téměř dvojnásobek.
Odměny lékařů v České republice rostly (kumulovaně) za posledních 15 let rychleji než ekonomika i než průměrná mzda. Zatímco v roce 1995 činil průměrný plat lékaře 15 860 Kč (což činilo cca 1,9 násobek průměrné mzdy) v roce 2009 to bylo již 48 778 Kč (cca 2,1 násobek průměrné mzdy). Situace se tedy postupně lepší a přibližuje některým zemím EU i v poměru platu lékaře a průměrné mzdy (např. Skandinávie).
Česká republika vydává na zdravotnictví 7,1% HDP. Je pravda, že průměr EU je cca o 2 procentní body vyšší. Je třeba ale srovnávat ČR se zeměmi s podobným výkonem ekonomiky, nikoliv s bohatšími zeměmi EU15 (zdravotnictví je makroekonomicky luxusní statek, tj. podíl výdajů roste i relativně s růstem bohatství). Polsko vydává na zdravotnictví 7% a Maďarsko 7,3%. ČR tedy vydává zhruba stejně jako srovnatelné země.
Podepsalo se nějakým způsobem na této situaci to, že kraje proplácely regulační poplatky?
Jistě, díl odpovědnosti za nastalou situaci nesou i kraje, které jsou zřizovatelem cca 34,6% všech nemocnic v České republice. Právě zdroje krajů, které byly vynaloženy za náhradu regulačních poplatků nemocničních zařízení jimi zřizovaných, bylo možné použít ke zvýšení platů lékařů v těchto zařízeních. Šlo o téměř 500 milionů korun. Pokud by se tyto prostředky místo toho rozdistribuovaly mezi lékaře těchto zařízení, v průměru si mohl každý lékař polepšit až o cca 6000 Kč za měsíc.
Co se tedy stane, když skutečně odejdou stovky lékařů?
Dospěli jsme k dohodě, že lékaři z nemocnic nezasažených současnou personální krizí budou přijímat více pacientů a současně zdravotní pojišťovny je nebudou omezovat žádnými limity. V případě odchodu 3755 lékařů se dostane naše zdravotnictví téměř do kapacit roku 2000. Regionálně můžou vzniknout určité problémy vlivem nerovnoměrného rozložení výpovědí jak z hlediska geografického, tak z hlediska odborností. Akutní péče by však měla být zajištěna.
Jaké jsou kroky, které skutečně povedou k řešení situace?
A. Reforma zdravotnictví
Definice nároku pacienta a vytvoření úhradových standardů – přinese nové zdroje do systému od těch, kteří si budou chtít připlatit, a omezí klientelismus a korupci.
Definování správného postupu při poskytování péče – zajistí, že každý pacient si bude moci snazším způsobem ověřit, zda bylo postupováno správně. Lékař bude také lépe informován a zbaven nejistoty ohledně správnosti a přístupnosti postupu.
Kontrola vstupu nových technologií – omezí plýtvání v systému a duplicity – kontrola by měla do budoucna přinést signifikantní úspory.
Úprava pravomocí a povinností zdravotních pojišťoven – zefektivnění systému zdravotního pojištění u nás by mělo přinést další racionalizaci péče a jejího nakupování ze strany zdravotních pojišťoven.
Změna v systému vzdělávání ve zdravotnictví – zjednodušením systému a snižením poplatků je naplňován jeden ze základních požadavků LOKu.
B. Protikorupční opatření
Deklarace obecných zásad postupu zadavatelů při zadávání veřejných zakázek - max. transparentnost a otevřenost zadávacích řízení a důsledná kontrola jejich dodržování by měla nastavit základní rámec interakce mezi zadavateli a dodavateli.
Nastavení jasných pravidel pro vztahy mezi dodavateli a zdravotnickými zařízeními v oblasti sponzoringu a obchodně závazkových vztazích přispěje k zprůhlednění celého systému a ulehčí odhalení případných iregularit.
Zavedení a kultivace registru referenčních cen vybraných léků, zdravotnického materiálu a techniky a jejich uveřejňování na webových stránkách MZ ČR je dalším důkazem, že ministři za TOP09 to s transparentností myslí vážněji, než si myslíte.
C. Zvyšování mezd
V krátkém časovém horizontu nemá MZ dostatečné nástroje na vylepšení platové situace v nemocnicích (zejména v těch zařízeních, jejichž zřizovatelem je někdo jiný (samosprávy atd.). Argumenty ČLK a LOKu v této oblasti nejsou pravdivé. V oblasti lékové politiky existují určité závazné termíny správních řízení a není možné prostým „škrtem pera“ ušetřit miliardy. Co se týče rezerv na účtech pojšťoven, podobnou argumentaci používá levice už několik let. Kdyby však pojišťovny v minulých letech poslechly a rezervy uvolnily, byly by již dnes v platební neschopnosti. Současné rezervy objemem odpovídají zhruba měsíčnímu výdaji – nejsou tedy nijak extravagantně naddimenzovány.
Lékařům se zvýší mzdy počátkem r.2012. Příspěvkovým organizacím ministerstva byl vydán pokyn, aby veškeré úspory směřovaly do platů zdravotníků.
Je zřejmé, že situace v českém zdravotnictví vyplývá z mnoha neefektivních procesů v systému. Žádný ministr zdravotnictví za pár měsíců nedokáže odstranit dvacet let neřešené problém, ale panu ministrovi Hegerovi už se podařilo nastartovat reformu a první pozitivní ohlasy dávájí tušit, že se ubírá správnou cestou...
