Přílišné využívání bioplynových stanic v zemědělských podnicích může mít za následek zhoršení kvality podzemních vod. S takovým poznatkem přijel do Třebíče poslanec dolní parlamentní komory Karel Tureček (TOP09).
Názory podnikatele v oblasti chovu ryb a bývalého náměstka a poradce několika ministrů (nejen zemědělství) si přišla do hotelu Zlatý kříž v pondělí odpoledne poslechnout desítka předsedů zemědělských družstev i soukromě hospodařících zemědělců.
Stavba a využívání bioplynových stanic vede k pěstování kukuřice na polích v jejich okolí. Obecně má pak příliš velká orientace na kukuřici a řepku v zemědělství za následek opět větší míru hnojení. Hnojivo ale proniká do spodních vod a znečistilo už i podzemní vodu kvality vody kojenecké v oblasti Chýnova, odkud Tureček pochází.
Do roku 1989 spotřebovávali zemědělci v České republice na hektar 220 kg průmyslových hnojiv a na konci devadesátých let už to bylo jen necelých 80 kg. Tento pozitivní trend je dnes potlačován touhou po zisku. Ani ne tak malých zemědělců jako velkých firem nabízejících chemické zázraky ke zvýšení produkce. V roce 2012 i loni spotřeba průmyslových hnojiv vzrostla na 120 kg.
Za největší problém našeho zemědělství Tureček považuje přebujelou administrativu. Ta se v hodně případech svádí na Evropskou unii. „Na druhé straně si myslím, že často není na vině EU, ale my sami. V hodně otázkách jsme byli papežštější než papež. Jako odstrašující příklad uvádím jednání o ochranných pásmech na ministerstvu životního prostředí. Šlo o to, jestli každý, kdo vlastní studnu, musí zbudovat pásmo hygienické ochrany. Tehdy v tom návrhu bylo slovo musí. Ukázalo se však, že v dokumentu z Bruselu je slovo může. Spousta našich úředníků a české byrokracie tomu trendu podlehla a nastavila si své působení tak, že jsme si za slovíčko může dobrovolně nastavili slovo musí. Byrokracii v Bruselu rozhodně obhajovat nebudu, ale na druhé straně do nekonečna paušalizovat, že za všechno může Brusel, to také nejde,“ řekl Tureček.
Za velký problém Tureček považuje rozpis evropských dotací, platbu na jeden hektar a úbytek živočišné výroby v Česku: „Což má samozřejmě ve střednědobém horizontu negativní dopady na ráz zemědělské krajiny. Také Program rozvoje venkova je mnohem úspěšnější než operační program životní prostředí, který byl nastaven, troufnu si říct, mimo realitu běžného života v obcích a malých městech.“
Turečkovi, který se dostal do politiky už v roce 1995, vadí také nejednota a rivalita mezi našimi zemědělci. Třeba mezi chovateli mléčného a masného skotu. Rozdílné dotace, kdy byl mléčný skot v nevýhodě, to byla ostatně česká specialita, které se v Evropě divili. Tureček v této souvislosti poukázal na velkorysejší uvažování polských zemědělců, kde velké podniky v zemědělství nikdy nevzdaly svoji orientaci na vývoz do Ruska, Běloruska či arabských zemí. A střední a malí zemědělci se zaměřili na zásobení vnitřního polského trhu. „U nás se zemědělské velkopodniky soustředily na vnitřní trh. Ale sami naši potravináři vnitřní trh vyklidili. Jsem ale optimista, zpracovatelské kapacity se musí sdružovat a spolupracovat se zemědělstvím. Myslím, že je škoda, že nebyl nějaký subjekt v našem potravinářství privatizován podobně jako škodovka volkswagenem,“ konstatoval v této souvislosti poslanec Tureček.
Jako profesí rybář a vodohospodář Tureček nicméně oceňuje, že v zemědělském výboru parlamentu se tolik nepolitikaří a panuje přátelštější atmosféra. „Podařila se tak třeba i dobrá věc z hlediska každoroční částky přímých plateb, což umožňuje příslušná směrnice EU. Že se tedy 2,6 miliard využije na podporu citlivých komodit v rámci nového programovacího období. Což je dobrá zpráva pro všechny, protože z těchto peněz se podpoří mléčný i masný skot, chov ovcí i koz a nakonec i pěstování brambor. A co bude novum, podpoří se docela významnou částkou i pěstování ovoce a zeleniny u nás,“ ohlásil návrat zdravého selského rozumu Karel Tureček.
Arnošt Pacola
Horácké noviny, 18. 2. 2014, Rubrika: Publicistika, str. 9
