JIŘÍ – Sydney, Austrálie:
„Nevolím, je to moc zdlouhavý proces. Pár týdnů před volbami se musíme včas registrovat na konzulátu a pak teprve můžeme jet na ten konzulát volit, navíc jen v jeden den v úředních hodinách. To prostě nestíhám. Korespondenční volba by mi v tomto směru pomohla.“
RENATA – Reykjajvík, Island:
„Pracuji jako lektorka na univerzitě v Islandu. Volit je pro mě bohužel složité, protože náš zastupitelský úřad se nachází v Oslu v Norsku, 2500 kilometrů odsud. To znamená 2,5hodinový let, cena letenky s ubytováním stojí kolem 15 000 českých korun. Do Prahy trvá cesta letadlem 3,5 hodiny, ale v zimě nejsou přímé lety, což znamená cestovat celý den. Pro mě nejenom velmi neekologické, ale také značně neekonomické. Přesto bych volit chtěla. Myslím si, že korespondenční volba je důležitá jak pro české občany žijící v zahraničí ať už krátkodobě, nebo dlouhodobě, tak i pro samotnou Českou republiku. Češi v zahraničí se často o situaci doma aktivně zajímají a chtějí k ní přispět.“
JAN – La Bâtie-Divisin, Francie:
„Už 24 let jsem u voleb nebyl, protože bych kvůli tomu musel hned dvakrát do Paříže. Ta je 600 km odsud. S korespondenční volbou bych zase konečně volil.“
JAROSLAV – Norrköping, Švédsko:
„Dovoluji si vás oslovit ze Švédska v otázce zavedení distanční volby. Přeji si, aby bylo nám, mnoha Čechům, umožněno volit distančně, stejně jako je to možné v řadě evropských zemí. Jmenuji se Jaroslav Šonsky, jsem výkonný hudebník, vystupuji často nejenom doma, ale i za hranicemi. Na svých cestách jsem potkal nespočet zahraničních Čechů a mám tedy argumenty po ruce. Žiji ve městě Norrköping a pracoval jsem i v místním zastupitelstvu. Politická práce pro mě není cizí, stejně jako pro mé kolegy. Zavést distanční volby je pro mě pouze otázkou administrativní, ne politickou či jinak komplikovanou. Žijeme v demokracii a naše právo je možnost volit, takže tady není třeba nic komentovat. V politické práci je na denním pořádku ekonomika a je ekonomické, aby ten, kdo bydlí na severu Švédska, nemusel jezdit volit do Stockholmu, což je dál než z Norrköpingu do Prahy. Proč ztrácet tolik času, když můžeme celou záležitost vyřešit snadněji. Nám, zahraničním Čechům, velice záleží na tom, abychom mohli být hrdí na ty, kteří Českou republiku reprezentují.“
MATOUŠ – Odense, Dánsko:
„V naší rodině se vždy trvalo na tom, že možnost volit je privilegium i povinnost. Proto jsem nikdy nevynechal – ani poprvé v osmnácti, když jsem byl na exotickém folklorním zájezdu. Náš soubor se musel dostat na ambasádu přes celou Moskvu, ještě s papírovými volebními lístky. Dnes mi cesta z domova v Odense na ambasádu do Kodaně zabere přes dvě hodiny jedním směrem a k tomu nějaké to papírování dopředu, o dvou tisících za jízdenky ani nemluvě. Proč nejde v době datových schránek a zabezpečeného digitálního světa volit elektronicky, natož korespondenčně, nechápu.“
JITKA – Chiang Mai, Thajsko:
„Nevolila jsem v prezidentské volbě, protože jsem tou dobou pobývala delší dobu v zahraničí a ambasáda byla 700 km daleko. Kdybych ale mohla volit poštou, své právo bych bez překážek a přejezdů určitě využila.“
TEODOR – Calgary, Kanada:
„Z Calgary je to na nejbližší zastupitelský úřad přibližně 3300 km. Zpáteční letenka stojí kolem 4000 korun. A to musíte jet v případě prezidentských voleb dvakrát, tedy si zařídit volno v práci nebo ve škole celkem třikrát – jednou pro zápis na seznam voličů. Volby poštou by mi celý proces výrazně ulehčily a hlavně zlevnily.“
ŠÁRKA – Perereran, Bali:
„Během posledních 7 let jsem bohužel propásla dvoje prezidentské volby a dvoje volby do Poslanecké sněmovny, protože na Bali, kde žiji, není české velvyslanectví. Nejjednodušší způsob, jak se voleb zúčastnit, by bylo letět 2 hodiny do hlavního města Indonésie, Jakarty. Korespondenční volba by mi konečně umožnila zapojit se do určování směřování země, kde jsem se narodila a na jejíž budoucnosti mi záleží.“
PETRA – USA:
„Myslím si, že Češi v zahraničí jsou obvykle velcí patrioti – sledujeme dění v české republice, jsme hrdí na své kořeny i na to, když se naši zemi daří. I když lidé jako já žiji tisíce kilometrů daleko, spousta z nich má velký zájem zapojit se do voleb a pomoci dělat naši zemi lepší. Korespondenční volba by mi umožnila účastnit se rozhodování o budoucnosti, mé vlasti, České republiky. Věřím, že bych jako občanka České republiky v 21. století měla mít šanci volit bez toho, aniž bych strávila desítky hodin a utratila tisíce korun za cestování k nejbližšímu velvyslanectví. A mimo to věřím, že český stát by přeci měl mít zájem na tom, abych své slovo k jeho budoucnosti řekla i já, jeho občanka.“
MARTINA – pracovně po celém světě:
„Pracuji v kultuře, ale především jako novinářka. Mým dlouholetým tématem jsou v obou těchto oblastech Češi žijící v zahraničí. Mám mezi nimi řadu dobrých přátel a měla jsem příležitost dělat s desítkami z nich velice zajímavé rozhovory a být při různých debatách. Při natáčení dokumentárních filmů o českých kořenech jsem se vždy setkávala s tím, že Češi v zahraničí mají hluboký zájem o vývoj v naší republice, zároveň ale mají velmi ztíženou možnost volit. I když mají české občanství, musí k volbám pouze osobně na vzdálená velvyslanectví, což je velmi trápí. Často se ptají, co u nás doma vlastně vyvádíme – co to čeští politici dělají. V posledních letech nejsou zcela spokojeni s vývojem v ČR. Mrzí je, že nemají alespoň tím svým jedním hlasem možnost nasměrovat to trošku jinam. Za celých 30 let nedostali možnost volit distančně, ačkoli většina z nich má české občanství. To považuji za téměř největší ostudu české politiky. Doufám, že se to co nejdříve změní, a myslím, že tím všichni získáme. Oni nabudou větší pocit sounáležitosti s námi doma a my tady si uvědomíme, kolik Čechů v zahraničí vlastně žije a jak veliký vliv mohou mít nejenom ekonomicky, ale i kulturně. Patří k nám tak jako my k nim.“
MILAN – Kanada:
„V době globalizace a evropského Schengenu jsou korespondenční volby nezbytné, protože omezovat práva občanů je v demokratických zemích protiústavní. Mnozí jako já vlastní v Česku byty a platí zde daně. Proti úpravě voleb mohou být jenom příznivci minulého režimu, kteří mimo jiné používají argument, že lidé žijící mimo zemi neznají potřeby domácích a nemají tedy právo jim ovlivňovat život. Naopak. Naše volba může spoluobčanům pomoct, protože známe fungování pevných demokracií jinde a naší přirozenou snahou je mít i své rodiště právně v pořádku a s dobrými politiky. Ale rozeznat stranu nejblíž demokratickým pravidlům problém není, podobně jako není problém odhadnout podle stejných principů vhodného kandidáta na prezidenta.“
NIKOLA – Bogota, Kolumbie:
„Jakožto občance dlouhodobě žijící v zahraničí a pracující pro naši zemi na druhé straně planety by mi korespondenční volba značně pomohla rovnocenně vyjádřit svůj názor i v termínech, během kterých se nemohu nacházet doma, v Praze. Jsme jednou z 5 zbývajících zemí EU, která tuto možnost nemá, a proto bych byla pro, abych mohla svůj hlas odevzdat i na zastupitelském úřadě v zemi, kde žiji.“
LENKA – Zürich, Švýcarsko:
„Korespondenční volba by byla skvělým řešením. Žiju v Zürichu, zastupitelství je v Bernu, vzdáleného více než hodinu cesty buď vlakem, nebo autem tam a zpět. To v případě voleb znamená vzít si den dovolenou, zaplatit za vlak přes 100 švýcarských franků (přes 2600 Kč), zajistit si péči o 2 děti, které chodí domů na obědy (ve švýcarském školství běžné), a také péči o ně po škole, pokud se nevrátím včas. Nejsou-li doma sousedi, péče je placena. A to jsem pouze hoďku a něco od Bernu. Nedovedu si představit, jak to řeší lidi, kteří bydlí třeba v Lichtenštejnsku nebo na vzdálenějších místech.“
MARIE – Německo:
„Na Instagramu máte větu volit je normální. Ano, je tomu tak. Je to normální. Je to dokonce právo občanů. Je to i mé právo vedle všech povinností, které jako Češka, i když žijící v Německu, ve spolkové zemi Hesensko poblíž Frankfurtu nad Mohanem, vůči České republice mám. Povinnosti plnit musím vždy a bez omluvy, ale právo volit mi zrovna někteří zástupci ČR velmi stěžují. A proč? Protože žiji mimo ČR? Mám to vnímat jako trest? Nechápu proč a tu otázku si kladu již přes dvacet let. Je to ostuda, vědět, že země v srdci Evropy, která se hlásí k svobodné, demokratické Evropě, je v korespondenční volbě tak pozadu. Proč když chci volit, musím si vzít dovolenou a jet na ambasádu do Düsseldorfu. Nejkratší trasou je to autem 201 km, což jsou 2,5–3 hodiny za volantem tam a zpět. Opravdu velmi ekologické! Ano, vím, mohu jet i vlakem – cesta tam a zpět trvá i 8 hodin. Přepočítávat to na peníze snad radši ani nebudu. Ještě si to mohu dovolit, ale bude tomu tak i další měsíce či roky? Budu na to mít i časovou kapacitu a vůbec ochotu toto všechno podstupovat? A co by dělali ti, kteří nám korespondenční volby nechtějí dovolit? Vždyť se to jednou může týkat i jich nebo jejich rodinných příslušníků.“
LENKA – Victoria, Kanada:
„Jmenuji se Lenka Storzer a od roku 1968 žiji ve Viktorii, hlavním městě Britské Kolumbie na západě Kanady. Celých těch 50 let jsem se zajímala o českou komunitu a pomáhala organizovat kulturní a někdy i nekulturní aktivity. Po Sametové revoluci jsem založila internetové knihkupectví Czech Books a posledních 30 let distribuuji české knihy a filmy po celém světě, většinou po Kanadě a po Spojených státech. Před 4 lety jsem přijala pozici české honorární vicekonzulky a snažím se pomáhat v Ottawě v konzulárních záležitostech, hlavně českým občanům a krajanům.
Nad tématem distančních voleb vnímám dva tábory. V první skupině jsou lidé, kteří jsou tady delší dobu, většinou trošku starší, o dění v Čechách se už nezajímají a nadto mu už tak moc dobře nerozumí. Druhá skupina, stále rostoucí, jsou lidé mladší. Dost často jsou tady jenom přechodně, studují zde, pracují zde, nebo jenom poznávají Ameriku. Ti se pravděpodobně do České republiky vrátí a myslím si, že by byli rádi, kdyby tu možnost těch voleb měli. Můj osobní názor je, že každá demokratická země by měla dát svým občanům možnost volit.“
PETR – TrollHättan, Švédsko:
„O naší situaci myslím dostatečně vypovídá fakt, že než volit na ambasádě, je pro nás jednodušší letět do Česka a volit tam.“
ONDŘEJ – St Andrews, Skotsko:
„Považuji se za aktivního občana, ale bohužel jsem zmeškal volbu do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, protože cesta ze Skotska do Londýna a zpět trvá přibližně 13 hodin vlakem a stojí kolem £80 (cca 3000 Kč). To pro mě není malá částka. Korespondenční či elektronická volba by mi umožnila uplatnit mé ústavní právo volit a minimalizovat cenu tohoto činu.“
HELENA – Uppsala, Švédsko:
„Bydlím v Uppsale, což je univerzitní město 75 km severně od Stockholmu. Pro přímou volbu prezidenta jsem absolvovala 3 cesty do Stockholmu a zpět. To jen v nákladech na cestu na vyslanectví představuje v dnešních cenách 800 švédských korun (1750 korun českých).“
ALENA – Česká republika:
„Mám štěstí, že bydlím v Liberci, kde s volbami osobní problém nemám. Syn je ale na Novém Zélandu a volit nemohl – zastupitelský úřad je jen v Austrálii, tedy přes 4000 kilometrů daleko.“
GINA – Zürich, Švýcarsko:
„Žiji a pracuji kousek od Zürichu, což znamená zhruba 200km vzdálenost od ambasády České republiky v Bernu, kde můžu volit. Pracuji v gastronomii, často i v soboty, kdy se ambasáda pro volby většinou otevírá a zase zavírá. Navíc si pro to musím vyřídit volební oprávnění. Takže do teď pro mne bylo jednodušší při důležitých volbách (třeba prezidenta) si vzít dovolenou a jet volit do ČR. Možnost korespondenční volby by mi to jistě usnadnilo. Někdo může namítnout, proč vůbec se voleb v Česku chci účastnit, když žiji v zahraničí. Standardně odpovídám, že mám v ČR rodinu a nikdy nevím, jestli se tam nebudu chtít vrátit. Proto mi není a nemůže být jedno, kdo Českou republiku reprezentuje a hlavně, co se tam děje.“
LÍDA – Česká republika:
„Dcera byla na půlroční stáži v Montréalu v době, kdy padla vláda a konaly se předčasné volby. Do cizí země tedy odjížděla v době, kdy nevěděla, že volby budou, a nemohla si osobně zařídit voličský průkaz. S žádostí o ně musela na konzulát v Montréalu, aby jí úředně ověřili podpis. Za to zaplatila a my jsme jí pak v ČR obstarávali voličský průkaz, abychom ho následně doporučeně zaslali do Kanady. V Montréalu ale volit nemohla – musela jet do Ottawy, což byla komplikace, minimálně dvě hodiny jízdy na jednu cestu plus výdaje za dopravu. Ale co teprve potenciální voliči ze vzdálenějších míst? Naprostou většinu z nich takové komplikace zcela určitě od záměru volit odradí. Není divu.“
VLADIMÍR – Venezuela:
„Od doby, kdy bylo uzavřeno velvyslanectví a konzulát v Caracasu, Češi ve Venezuele jednoduše nebyli schopni hlasovat. Proto podporujeme iniciativu za korespondenční volbu.“
JIŘÍ – Bratislava, Slovensko:
„Sám bydlím v Bratislavě, takže nemám problém dojít na velvyslanectví. Skutečností zůstává, že z naší starší generace už mnozí ani nechodí volit (i z důvodu, že si ponechali už jen slovenské občanství), takže většinu voličů dle mých informací dnes tvoří lidé s voličskými průkazy (ti, kdo jsou v Bratislavě nějakou dobu pracovně nebo právě na návštěvě). Někteří si zvykli vycestovat na území ČR – zejména čeští občané v západním Slovensku a Pováží, kteří to nemají tak daleko. Češti ve středním a východním Slovenska, pokud vím, na účast v českých volbách ve většině případů už rezignovali.“
