Proč nestačí pouze I. (státní) pilíř?
Je velkou slabinou české společnosti, že více než 95 % příjmů důchodců pochází ze státního průběžného systému. Jsme jednou z mála vyspělých zemí OECD, ve které nejsou standardem dodatečné důchodové příjmy z vlastních úspor případně z jiného majetku. Předkládané zákony vytvářejí předpoklady, aby se nezdravá výlučná závislost důchodců na státní penzi postupně snižovala.
Mimo vzniku existence dalšího zdroje příjmu ve stáří přináší důchodová reforma rovněž vyšší motivaci ke spoření na stáří, např. povinností odvádět dodatečná 2 % hrubé mzdy na důchodové spoření nebo změnami státní podpory u doplňkového penzijního spoření. Touto cestou jsou nejen diverzifikovány zdroje příjmů ve stáří, ale jsou rovněž vytvořeny podmínky pro vyšší důchodové příjmy.
V čem je výhodné nebo snad nevýhodné zavedení druhého pilíře?
Potřebujeme fondový systém, ve kterém bude přispívání svázáno s výdělečnou činností. Potřebujeme systém, ve kterém budou příspěvky dostatečně vysoké a automaticky porostou se mzdou.
Druhý pilíř důchodového systému má předpoklady, aby oslovil nejen vyšší, ale i střední příjmové decily občanů. Jeho parametry jsou výhodné již od hrubého příjmu 20 tisíc korun měsíčně.
V neposlední řadě bude do II. pilíři v budoucnu soustředěn prvek zásluhovosti veřejného důchodového pojištění. Jak jistě víte, ústavní soud České republiky vyjádřil v loňském roce silné výhrady k příliš vysoké solidaritě českého důchodového systému. Je velmi obtížné reagovat na rozhodnutí ústavního soudu a přitom zachovat velmi nízký podíl důchodců ohrožených chudobou. V budoucnu při zvyšujícím se počtu důchodců to pouze s I. pilířem prakticky nebude možné. Plná zásluhovost II. pilíře tak přinese vedlejší pozitivní efekt, rozdělení rolí mezi I. a II. pilíř, což umožní zachování předpokladů vysoké solidarity s nízkopříjmovými občany ve veřejném důchodovém pojištění.
Jaká je záruka, že soukromé fondy budou dobře hospodařit se svěřenými penězi?
- Státní dohled ČNB
- Depozitář
- Přísné oddělení prostředků ve fondech od majetku
Dohled na fondy bude mít ČNB. Finanční instituce, které nakládají s prostředky klientů (banky, pojišťovny, penzijní fondy, investiční společnosti) tak musí činit bezpečným způsobem, aby neohrozily svěřené prostředky. Zda tak činí, kontroluje státní dozor České národní banky. Jejími hlavními úlohami při výkonu státního dozoru nad penzijními fondy v budoucnu nad penzijními společnostmi jsou:
- prověření každého nového žadatele o licenci; ČNB kontroluje původ kapitálu, bezúhonnost a profesionální odbornost vedoucích pracovníků a pracovníků pověřených vnitřní kontrolou, reálnost podnikatelského plánu, smlouvy na dodávky služeb apod.
- schvalování banky depozitáře
- průběžná kontrola všech transakcí s majetkem účastníků
- schvalování změn majitelů penzijních fondů, případně sloučení penzijních fondů
- průběžná kontrola hospodaření penzijních fondů a finanční stability těchto společností
- nápravná opatření při jakémkoli vybočení z pravidel (např. nařízení výměny vedoucích pracovníků, mimořádný audit, pozastavení nakládání s majetkem, nařízení změny depozitáře)
Každá penzijní společnost musí uzavřít smlouvu s bankou depozitářem, který bude mít veškerý majetek účastníků v úschově. Depozitáře schvaluje Česká národní banka a jeho role je zásadní. Každou transakci s majetkem v důchodových fondech totiž realizuje penzijní společnost prostřednictvím depozitáře. Při nákupu nebo prodeji akcií, dluhopisů či jiných investic penzijní společnost požádá depozitáře o provedení transakce. Depozitář je povinen před provedením transakce přezkoumat, zda je pokyn v souladu se zákonem a teprve pak jej může provést. Při nesouladu pokyn odmítne a informuje státní dozor - Českou národní banku.
Prostředky ve fondech druhého pilíře budou přísně odděleny od majetku správce. Správce s majetkem klientů nemůže sám disponovat. Veškeré operace s penězi účastníků bude provádět na pokyn správce depozitář (banka, která má veškeré prostředky v úschově). Depozitář každou transakci prověří, zda je v souladu se zákonem a za účinnou kontrolu odpovídá svým majetkem. Bude tedy uplatněn velmi bezpečný princip jako u dnešních investičních společností a fondů.
Když bude účast ve II. pilíři dobrovolná, proč nebude možnost ji zrušit?
II. pilíř není doplňkovým schématem, ale součástí systému důchodového zabezpečení těch osob, které se rozhodnou vstoupit. Proto není smysluplné umožnit vystoupení ze systému stejně, jako není umožněno vystoupit ze státního důchodového pojištění.
V průběhu prvního pololetí roku 2013 se bude moci každý člověk v produktivním věku rozhodnout, zda se chce do tohoto systému zapojit. Po 30. 6. 2013, kdy začne standardní fungování dobrovolného systému, to bude umožněno jen lidem do 35 let. Jejich rozhodnutí pak bude nevratné, ze systému nelze vystoupit, ani do něj vstoupit.
Protože se do II. pilíře budou mladší generace zapojovat nejpozději ve věku 35 let, úspory po 30 a více letech spoření budou dostatečné, aby zajistily výplatu zajímavé doplňkové penze na úrovni pětiny až čtvrtiny důchodu z průběžného systému.
Pro jaké klienty bude II. pilíř?
- Středně a vyšší příjmové skupiny občanů
- Mladí lidé, kteří tak budou spořit déle
Záleží na budoucím vývoji výnosnosti finančních aktiv. V případě, kdy budoucí vývoj bude dlouhodobě v zásadě podobný minulému, pak bude II, pilíř finančně výhodný pro občany s vyšší než mediánovou mzdou (přibližně). Výhodnost závisí rovněž na době účasti. Delší doba účasti představuje ceteris paribus výhodnost pro stále nižší příjmové skupiny.
V jakých fondech budou penzijní společnosti spravovat svěřené finance?
Dnešní penzijní fondy spravují prostředky svých účastníků společně s prostředky akcionáře. To se po schválení zákonů důchodové reformy radikálně změní. Mezi hospodařením správce a svěřeného majetku vznikne „čínská zeď". Všechny výnosy z majetku účastníků budou připisovány jen ve prospěch účastníků. A účastníci budou dopředu vědět, jaký poplatek si správce z výnosu strhne, nic navíc není přípustné. Budou si tak moci svého správce lépe vybrat. Pokud správce - penzijní společnost utratí zbytečně mnoho peněz např. za provize obchodníkům nebo za neefektivní informační systém, účastníků se náklady jeho obchodní činnosti po změně zákonů vůbec nedotknou.
Dá se říci, že pro kratší dobu účasti ve druhém spořícím pilíři (do 10 let) je vhodná konzervativnější strategie a pro mladší účastníky dynamická nebo vyvážená.
Investiční profily budou pro penzijní společnosti povinné:
- Dynamický
- Vyvážený
- Konzervativní
- Státních dluhopisů ČR
Co nastane po dosažení důchodového věku? Jaké budou možnosti? Jak to bude v případě úmrtí?
- buď doživotní penze, v případě úmrtí příjemce penze výplata končí
- nebo doživotní penze s pozůstalostní penzí na 3 roky, v případě úmrtí příjemce penze je vyplácena pozůstalostní penze ve stejné výši
- nebo výplaty renty po dobu 20 let, v případě úmrtí příjemce penze výplata pokračuje po zbytek doby formou pozůstalostní penze ve stejné výši
- Při úmrtí účastníka ve fázi spoření bude naspořená částka podléhat dědickému řízení
Anuita je doživotní penze vyplácená životní pojišťovnou. Pokud si klient druhého fondového pilíře při odchodu do důchodu zvolí výplatu anuity, získá za své úspory druhý doživotní měsíčně vyplácený důchod, který doplní jeho starobní důchod od státu. Velkou výhodou je, že bude vyplácen vždy do konce života. Příjemce anuity se nemusí bát, že třeba v 80 nebo 90 letech dojdou peníze na osobním účtu a výplata bude ukončena. To se stát nemůže, pojišťovna je povinna udržovat a každoročně případně doplňovat finanční rezervy, které výplatu doživotních důchodů kryjí.
Naopak nevýhodou je, že při úmrtí výplata vždy skončí, stejně jako u státního důchodu. Může se tak stát, že příjemce anuity dostane ve splátkách měsíčních důchodů méně, než měl naspořeno. Anuita je tedy formou solidarity mezi těmi, kdo se dožijí méně, s občany, kteří se dožijí velmi vysokého věku, podobně jako u státního důchodu. Výhoda doživotní výplaty bez omezení doby je vyvážena nevýhodou ukončení výplaty i po poměrně krátké době.
Pokud si účastník důchodového spoření vybere jako formu výplaty doživotní anuitu s pozůstalostní penzí, po jeho smrti výplata penze nekončí. Po další tři roky vyplácí životní pojišťovna osobě, kterou účastník ve smlouvě uvedl, pozůstalostní penzi ve stejné výši jako byla starobní penze pro účastníka.
Renta na dvacet let je dalším ze způsobů výplaty, který si účastník druhého fondového pilíře může zvolit při odchodu do penze. Výplata bude probíhat tak, že penzijní společnost rozpočítá prostředky na účtu účastníka právě na dobu 20 let a pak vyplácí měsíčně odpovídající část prostředků z účtu. V průběhu výplaty jsou prostředky také zhodnocovány a jejich zhodnocení se promítne v každoročním zvýšení splátky penze. Ke snížení dojít nemůže, penzijní společnost musí garantovat minimálně stejnou penzi jako v předchozím roce. Po dvaceti letech je výplata ukončena.
Může se stát, že příjemce renty zemře dříve než po 20 letech. I v takovém případě výplata pokračuje, a to dědicům. Důchod se vyplácí vždy celých 20 let, vždy se vyplatí veškeré prostředky z účtu včetně jejich zhodnocení.
Výhoda vyplacení celého účtu je ale vyvážena nevýhodou, že ve velmi vysokém věku po 20 letech dojde k ukončení výplaty. Renta na 20 let je tak vhodná spíše pro ty, kdo mají vyšší důchod, případně mají jistotu, že se o ně ve stáří po skončení výplaty postarají potomci.
Pozůstalostní penze se z druhého fondového pilíře vyplácí v několika různých situacích, kdy účastník důchodového spoření zemřel dříve, než mu bylo vyplaceno vše, na co měl nárok.
1. V případě, že zemře ve fázi spoření a má nezletilé děti, jsou prostředky z účtu účastníka dětem vyplaceny během pěti let v pravidelných měsíčních splátkách.
2. V případě, že si zvolil účastník důchodového spoření rentu na 20 let a zemřel dříve, jeho dědicům je zbývající část nevyčerpaných prostředků z účtu vyplácena formou pozůstalostní penze po zbývající dobu.
3. V případě, že si účastník důchodového spoření zvolil jako výplatu doživotní anuitu a k ní si doplnil možnost pozůstalostní penze na tři roky, vyplácí životní pojišťovna osobě, kterou účastník ve smlouvě uvedl, po dobu tří let pozůstalostní penzi ve stejné výši, jako byla starobní penze pro účastníka.
Bude mít vyplácení důchodu z II. pilíře nějaký vliv na vyplácení z I. (státního) pilíře?
Na osoby, které do II. pilíře nevstoupí, nebude mít vliv. Současný systém zůstane pro všechny, kterým vyhovuje, plně zachován.
Účastníkům II. pilíře bude státní důchod úměrně krácen tak, jak to odpovídá snížení jejich pojistné sazby do tohoto pilíře. V praxi to znamená, že každý rok pojištění při současné účasti ve II. pilíři bude ohodnocen pouze 1,2 % výpočtového základu v porovnání s 1,5 %, které se bude započítávat osobám, které do II. pilíře nevstoupí.
Jak to bude s penzijním připojištěním a jaký bude státní příspěvek?
Stávající penzijní připojištění zůstane z pohledu občana v zásadě zachováno a bude nadále podporováno státním příspěvkem v ještě větší míře. Maximální státní příspěvek se zvýší ze 150 na 230 Kč měsíčně, ovšem za podmínky, že účastník navýší svou měsíční úložku z 500 na 1000 Kč.
Proč III. pilíř, jak se upraví a co přinese nového?
Důchodová reforma mění také systém penzijního připojištění. Bude motivovat vyšším státním příspěvkem k větším úsporám a umožní při změně smlouvy různé formy investování prostředků. V současnosti je penzijní připojištění sice s každoroční garancí, ale s nízkými výnosy vhodné zejména pro občany v předdůchodovém věku. Reforma z něj vytvoří atraktivní nástroj také pro mladší ročníky.
Přestože máme již 17 let bezpečně fungující III. pilíř dobrovolného penzijního připojištění, jeho role v důchodovém systému je stále spíše marginální. Úspory dosáhly jen 6 % hrubého domácího produktu. Průměrný příspěvek zůstává na nízké úrovni pod 500 Kč měsíčně. Při chybějící regulaci přetrvávají náklady na správu na vysoké úrovni. Naopak nevhodná regulace velmi omezuje investiční prostor a možnosti zhodnocování. Je zřejmé, že III. pilíř potřebuje změny, které zvýší motivaci spořit, přinesou redukci nákladů a vytvoří předpoklady pro dosahování vyšších výnosů.
Navrhovaný zákon o dobrovolném penzijním spoření roli III. pilíře důchodového systému výrazně posílí. Úprava státního příspěvku přinese nepochybně zvýšení plateb. Oddělení majetku klientů od majetku správce posílí bezpečnost úspor. Regulace poplatků za správu sníží náklady, kterými jsou prostředky na osobních účtech zatěžovány. Neúspěšné hospodaření správce nebo zvýšené náklady se po transformaci penzijních fondů žádným způsobem do zhodnocení prostředků klientů nepromítnou. Oddělení majetku také umožní vytvářet odlišné investiční strategie podle věku klienta. Penzijní společnosti již nebudou svazovány při výběru investic každoroční garancí, která vedla k nežádoucímu nízkému podílu akcií pod 5 %. Předpoklady pro dosažení zhodnocení nad úroveň inflace se tak výrazně posílí.
Je důležité, že transformace penzijních fondů zachová současné garance. Přesun do investičního profilu s možností poklesu hodnoty bude realizován jen uzavřením písemného dodatku ke smlouvě, což vyžaduje aktivní vědomý úkon klienta.
Proč už ho klienti nemohou změnit?
Od února do prosince tohoto roku si klient nebude moci změnit svůj penzijní fond. Je to ale jen dočasné opatření, které má napomoci co nejhladší transformaci penzijních fondů na penzijní společnosti. Od ledna 2013 se možnost změny správce obnovuje. Klient sice bude muset nejprve přejít do účastnického fondu u stejné penzijní společnosti, pak už mu ale nebude nic ve změně správce jeho úspor bránit.
