(zdravice předsedy Koruny české Radima Špačka na 6. celostátním sněmu TOP 09)
Dobrý den dámy a pánové,
já moc děkuji za pozvání na sněm Vaší strany, se kterou nás pojí již několik let příjemné spolupráce a ostatně i řada dobrých a milých osobních vztahů. Jestli dovolíte, já bych začal osobní vzpomínkou na dobu před třiceti lety. Byl to čtvrtek a na Václavském náměstí podruhé promluvil Václav Havel k zaplněnému náměstí, v ČKD dělníci vypískali Miroslava Štěpána a všechno vypadalo, že je na dobré cestě. Ale zdaleka ještě nebylo jasno, ostatně ještě den předtím jsme dostali bití, když jsme se pokusili přejít přes most a chtěli demonstrovat až na Hrad. Co ale bylo jasné, jak v tom týdnu, tak i u těch předchozích demonstrací v lednu, říjnu, srpnu, co vlastně ty demonstrace chtějí. Všichni jsme tenkrát měli jasno v tom, že se chceme začít přibližovat Západu, a to ať už ve smyslu ekonomického růstu nebo ve smyslu výběru v obchodech nebo v tom, že chceme dýchat čistý vzduch, pít čistou vodu, anebo v tom, že se nechceme stydět za představitele, kteří tuto zemi reprezentují.
Od listopadové revoluce se toho mnoho povedlo. Především můžeme svobodně pracovat, můžeme svobodně cestovat, sdružovat se, sdělovat své názory i politicky pracovat. Je rozhodně obrovský výběr toho, co si můžeme koupit. Můžeme sledovat, že se začínáme i pozvolna přibližovat západní Evropě, co se týče ekonomiky. A konec konců kvalita vzduchu i vody se podstatně zlepšila. Je taky ale řada věcí, které se moc nepovedly. Například justice sice získala nezávislost na politice, ale s tím si vybudovala v některých případech i nezávislost na zdravém rozumu, někdy i na faktech. To, co se děje lidem, kteří mnohdy ne vlastní vinnou padají do exekučních pastí, jsou opravdu strašidelné historky. Biodiverzita v krajině se v posledních letech, do značné míry díky péči agrobaronů, opět dramaticky zhoršuje. Ale také přicházíme o mnohé svobody, které jsme v devadesátých letech zavedli a které jsou od nástupu socialistů do vlády zejména v posledních letech oklešťovány. A co se velmi nepovedlo je způsob výběru hlavy státu.
Mnozí z Vás si určitě pamatují ty pocity bezmocné trapnosti, když Gustav Husák vycestoval do nějaké civilizované země a jak jsme se za jeho buranství styděli. Teď si tyto pocity zažíváme znovu, a to při jednání člověka, kterého jsme si jako národ, my všichni, zvolili sami. A to ani nemluvím o tom, jak si libuje v tom, že rozeštvává národ, nebo o tom, jak si postupně privatizuje svátky, které by měly být státní. Víme, že je na místě otázka, zda je skutečně způsob výběru hlavy státu nastaven dobře. Jestliže byl prezident volený parlamentem hříčkou stranických dohod a obchodů, byl opravdu správným krokem k nápravě zavedení přímé volby. Nevede přímá volba nutně k tomu, že kandidát podlehne pokušení zahrát na ty nejtemnější struny lidské povahy. Na strunu strachu, závisti, nenávisti. A na takto vyvolaných děsech se nenechá vyvést až na Hradčany? Není čím dál více patrné, že je opravdu na čase udělat systémovou změnu a obsadit nejvyšší funkci ve státě jiným způsobem a jinou legitimitou. My jsme samozřejmě přesvědčeni, že ano. Usilujeme proto o návrat k osvědčené formě vládnutí, kde je úřad obsazen nevoleným panovníkem, ale přitom nejsme parta nostalgiků, kterým se stýská po zlatovlasých princeznách a princích na bílých koních. My to máme velmi dobře vyargumentované a víme, že je potřeba, aby v čele státu stála osobnost, která se na svůj úkol bude připravovat od dětství.
Bude profesionálem a také zárukou důstojnosti a tím i příkladem pro zvolené politiky. Ostatně panovník má také spoustu kontaktů ostatních panovnických rodů v Evropě, každému je ctí se s ním setkat, a hlavně nevidí na konec svého volebního období a svou zemi spravuje s výhledem na to, že ji předá svému následníkovi v co nejlepším stavu. A jak vidíme v ostatních Evropských monarchiích, panovník je hlavně sjednotitelem národa a jeho symbolem. To prezident nikdy být nemůže, protože vždycky bude jedna skupina těch, kteří ho volili a druhá skupina těch, kteří byli proti němu. Monarchie také umí sjednocovat v radosti, jak vidíme například v Británii, když se narodí nový člen královské rodiny. A to republika bohužel neumí, pokud nedojde k případu, kdy například reprezentace vyhraje nějaké mistrovství v nějakém sportu, jinak si těch společných radostí moc neužijeme. A především panovník je zásadním prvkem v systému brzd a protivah a může díky odlišnému typu své legitimity vykonávat úkol, který císař František Josef považoval za nejdůležitější, a to ochraňovat národ před jeho politiky. toto jsou důvody, proč jsme přesvědčeni, že je na místě navrátit se k osvědčené formě vládnutí.
Dámy a pánové, při návštěvě přátel bývá zvykem pronést nějaké přání a předat dárek. Já vám nebudu přát, abyste si zvolili kvalitní osobnost do svého čela, protože při výběru, který máte, to ani jinak dopadnout nemůže. Já vám chci popřát, abyste dokázali s ostatními stranami, kterým jde o ochranu svobody v tomto státě, najít takový způsob spolupráce, který v příštích parlamentních volbách vyžene ten beztvarý, amorfní, marketingový produkt od vlády. Protože tento marketingový produkt je v zájmu svého majitele připraven obětovat všechno, o co jsme před třiceti lety usilovali. A co se týče dárku, naše strany spojuje, aspoň si myslím, úcta a respekt ke starobylým rodům, které pro tuto zemi tolik udělali. My jsme si dovolili trošičku podívat do rodokmenů dvou příslušníků, kteří jsou ve vašich řadách a zjistili jsme, že jak kníže Schwarzenberg, tak hrabě Czernin mají společné předky ve dvou liniích a to tak, že v jedné linii jsou vzdálenými bratranci a ve druhé linii je kníže Schwarzenberg strýcem hraběte Czernina.
Dámy a pánové, děkuji za vaši pozornost a přeji mnoho zdaru vašemu jednání.
Radim Špaček, předseda Koruny české
