Vážený pane předsedo, Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové,
Když jsem v roce 2009 poprvé v životě dospěl k rozhodnutí, že vstoupím do politické strany, měl jsem k tomuto rozhodnutí několik důvodů. Když se je pokusím v krátkosti rekapitulovat, a dělám to často, protože mí přátelé a kamarádi se mně na to neustále ptají, tak jsou v zásadě tři.
Tou první byla zcela jistě naštvanost. Naštvanost, že reálná politika je rozporem slov a činů, že politika, a to v Ústeckém kraji bylo viditelnější než kdekoliv jinde, znamenala v podstatě pouze kšeft. Prostě rozdělení moci mezi partu, která o sobě prohlašuje, že je pravicově liberálně-konzervativní a partu druhou, která o sobě tvrdí, že je levicově socialistická.
Druhým momentem bylo nepochybně duo zakladatelů, kombinace Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska mě prostě přesvědčila, že nastala situace, která se nebude nikdy opakovat. A jestli někdy, tak právě teď.
A nepochybně třetím momentem bylo odhodlání a chuť nenadávat jen na poměry ale pokusit se něco udělat. Udělat něco proto, aby tak jako se mé generaci se zajídal socialismus, tak aby naše děti nezačali neopovrhovat kapitalismem, což reálně po dvaceti letech správy země velkými politickými stranami, tím co zde předváděli, hrozilo.
Vždy jsem byl zvyklý tvrdě pracovat. Mým krédem je, že vše se má dělat naplno a pořádně, protože jinak to nemá cenu, a jsem velmi rád, že jsem v naší straně potkal a potkávám stejně naladěné a odhodlané lidi. Jak jsem zjistil, je to naše hlavní společná deviza, protože naši političtí oponenti si zvykli, že už pouze rozdělují a panují. Dnes vidíme v praxi, kam to dovedli, je to krize velkých politických stran a vznik populistických hnutí je toho důkazem.
Dalším společným rysem, je neměnnost našich programových základů a ideálů. Zjednodušeně řečeno, míra populismu v našich činech a politickém rozhodování je v porovnání s ostatními nulová. Jsem velmi rád, že i přes omylnost, která nás provází stejně jako každého jiného, se dnes můžeme společně bez obav otočit a být hrdí na to, jak jsme za ty čtyři roky obstáli. Jsem opravdu pyšný, že se díky nám podařilo poprvé od devadesátých let snížit státní dluh.
Setrvali jsme na principech konzervativního uspořádání naší společnosti a jejích hodnotách, a to i v situacích, kdy to pro nás nebylo vůbec výhodné. Tento princip je pro mne osobně vtělen do úvahy Václava Havla na téma naděje. Dovolím si ho trochu parafrázovat. Neděláme přece věci proto, že máme jistotu, že se podaří, ale proto, že jsme přesvědčeni, že dělat je, je prostě správné. Bohužel, v dnešní době jsme svědky dalšího nebezpečí, nebezpečí, o kterém jsem byl přesvědčen, že nemůže 23 let po sametové revoluci v naší zemi reálně hrozit.
Z médií slyšíme, jak komunisté říkají, že komunistická ideologie vlastně nikoho nezabila, že to byla pouze selhání jednotlivců. Premiér vlády prohlásí, že územní ekologické limity jsou po 22 letech vyčpělé a překonané, zřejmě začneme tedy opět bourat vesnice a města. Od prezidenta republiky se dozvídáme, že lustrační zákon splnil svou funkci a nemá cenu ho dále prodlužovat. Také vám to přijde šílené? Bohužel, je to realita.
Tyto tři aktuální výroky vybrané z mnoha dalších, jsou podle mne pokusem vyvrátit základní kameny naší společnosti, základní kameny, na kterých jsme začali stavět po roce 89. Všichni jistě cítíme, že důvody, pro které jsme se přihlásili pod vlajku TOP09, jsou dnes daleko zřetelnější než kdykoliv před tím. K moci se v oparu populistických řečí dostávají bývalé komunistické elity, které se ekonomicky zabezpečily a teď chtějí zpět i moc. Tu moc, o kterou přišly, a nikdy se s tím nesmířily.
Slibují všem všechno, říkají, zařídíme kvalitu zboží, kvalitu života, kvalitu všeho jako v Německu. To přirovnání s naším sousedem je přitom velmi trefné. Dokumentuje totiž velmi dobře lež, kterou používají jako standardní nástroj. Jenom pro pořádek. V Německu je platnost lustračního zákona, který je navíc daleko tvrdší než náš, aktuálně opět prodloužena, agenti stasi mají prostě smůlu. Průmyslová oblast Porúří se stává centrem s revitalizovanou přírodou a oblastmi pod ochranou UNESCa s utlumeným hutním a důlním průmyslem. A za argumentaci, že nacistická ideologie nikoho nezabila a bylo to jen selhání jednotlivců, by velmi pravděpodobně šel její autor u našich sousedů sedět.
V této situaci by se tedy hodilo říci, že jsme stále na začátku, ale bohužel, nejsme. Realita je bohužel horší než dříve a motivace pro naši společnou práci musí být ještě větší.
Konzervativní vidění světa je podle mého krásně vtěleno do filozofických úvah a myšlenek Edmunda Burkeho. Je to princip mezigenerační odpovědnosti. Zjednodušeně řečeno, máme povinnost zachovat, co nám předali naši rodiče a dědové, a předat to dál našim dětem a vnukům. Tento princip, který se používá výkladově hlavně ve vztahu k majetku či k přírodním zdrojům, je ale i vodítkem pro naši povinnost dbát na zachování demokracie a svobody pro naše děti. Naši rodiče nám vštípili principy, ze kterých nesmíme slevit. Sami poznali ať již za vlády nacismu či komunismu kam to vedlo.
Nástroje, které má konzervativní politika jsou principiální a velmi jednoduché. Víme, že chudým nepomůžeme likvidací bohatých. Slabým nepomůžeme likvidací silných. Nezvýšíme příjmy snížením zisků. Lidskou sounáležitost neposílíme skrze závist a třídní nenávist. Morálku, charakter a odvahu neposílíme, když lidem vezmeme iniciativu a nezávislost. To vše jsou metody, které dobře známe z minula a které chtějí dnes mnozí začít oprašovat.
Jistě jste si všimli, že to co vám zde říkám je spíše projev analyticko-politický. Je to záměr. Ve svém nominačním projevu nechci přesvědčovat o sobě. Vypočítávat, že jsem už 26 let ženatý, že mé tři děti studují, že jsem dvacet let byl v soukromé zahraniční společnosti, než jsem vstoupil do politiky.
Chci vás přesvědčit o tom, že velmi dobře vím, proč se do toho pouštím a že má motivace je velmi silná. Znám argumenty proč to, co děláme, je dobré a umím hájit a obhájit naše konání. Chci se aktivně podílet na tom, aby naše společnost neprošla dalším sebezničujícím cyklem pseudosocialistických experimentů, demontáže parlamentní demokracie a také návratu lidí, kteří si před rokem 89 užívali privilegií na úkor svobody druhých. Chci, aby bylo jasné a zřetelné, že tradice, odpovědnost a pracovitost jsou hodnoty, které jsou nejlepší volbou, pro nás společně i pro naše voliče.
Chci, aby na těchto tradicích stála budoucnost naší země a tedy i budoucnost má, budoucnost mých dětí, chci je mít na paměti při své každodenní práci a pokusit se je vštípit každému, kdo bude ochoten naslouchat mým slovům a sledovat mé konkrétní činy.
Budu velmi rád pokud mi k tomu dáte příležitost a mandát.
Děkuji vám za pozornost
V Praze 8. 12. 2013
