Dobré ráno přeju, ač venku je trošičku pochmurno, tak doufám, že vy jste v dobré náladě. Já bych vám rád poděkoval za vyslovení důvěry, poněvadž po těch letech co spolu pracujeme, doufám, že nebudete zklamáni.
Máme zajímavou dobu před sebou. Byť je pravda, že poslední volby neproběhly zrovna slavně pro nás, tak já jsem i tak v dobré náladě. Já jsem přesvědčen, že máme nejlepší výchozí pozici, kterou jsme mohli vůbec mít. Zní to paradoxně, poněvadž bezesporu čistě mocensky to nevypadá moc dobře. Je tu přímo volený prezident. Tím, že byl přímo zvolen je odhodlán svoji pozici co nejvíce využít. Člověk, který ví, co chce, tak mnoho dosáhne. Na druhé straně tu máme dvě populistické strany, které měly veliký úspěch. Především hnutí ANO, které je opravdu novým fenoménem nejenom na české scéně, já bych si troufl říci, že i na evropské scéně. Že by se na prvý pokus populistické hnutí stalo druhou nejsilnější stranou v nějakých zemích, to tu ještě nebylo. Populisté jako pan Berlusconi v Itálii a jiní ve Francii dlouho bojovali, než se dostali na výsluní v politice. Tady se to podařilo ihned a na první pokus. Přiznávám, že to bylo velkými prostředky, velkými penězi, a to je i v politice velká výhoda. Ale především bych řekl, že je to výhoda člověka, který v době, kdy klasické demokratické strany byly rozkolísané, měl dojem, že ví, co chce a že přinese změnu.
Slovo změna při vítězství Baracka Obamy v Americe dostalo úplně jiný význam. Přičemž všichni víme, kdo v té politice jsme, že velké změny se nikdy nestanou jen tak, nýbrž jen dlouhou prací, dlouhou přípravnou a soustavnou prací. Tak se změny dosáhnou. Násilným činem se nic nezmění. Mocenská situace vypadá pro nás nepříznivě, to je pravda, ale podívejme se do budoucnosti. My jsme v situaci, kdy - použiji historické přirovnání, kdy se před 300 lety malé evropské státy sjednotily. Oba státy byly dlouho cílevědomě vedeny a ukázněny.
Cílevědomost, střídmost a ukázněnost. To je cesta pro nás. Budeme-li, tací, jací jsme, strana bez velkých slibů, bez velkého rámusu kolem sebe a strana, která soustavně pracuje na svém úspěchu. My se budeme soustředit na město stejně tak i na kraje a venkov. Jsem přesvědčen, že naši voliči to ocení, poněvadž velkohubé sliby nemohou být splněny. To si musíme uvědomit. Můžou zajisté příští vládě pomoci. Díky tomu, že minulá vláda, především Mirek Kalousek opravdu šetřili, tak jsou zde možnosti stát zadlužovat. A nemám nejmenší pochyby o tom, že jako v tom začala prezidentská vláda Rusnoka, tak i vláda, která vyjde v z té koalice sociální demokracie a demografie současné době, bude plýtvat prostředky. To bude mít omezenou působnost a nevydrží to dlouho. Buďme klidní, ale pilní.
Já jsem přesvědčen o tom, že když my všichni, co jsme tady shromážděni na svých místech, ať je to v obcích či krajích, budeme usilovně pracovat, tak jak jsem to viděl v prezidentské a v jiných kampaních, budeme mít úspěch. Nenechme se másti těmi překvapivými úspěchy a těmi novými zjeveními na bojišti české politiky. To pomine. Já jsem, což mi lidé poměrně často vyčítají, poněkud starší člověk. Já jsem toho mnoho viděl. Viděl jsem těch demagogů v Itálii, ve Francii i v Americe a všichni neměli velkou výdrž. Na druhou stranu jsem viděl mnoho úspěšných podnikatelů, továrníku a finančníků, kteří šli do politiky. Je to zajímavé, ale málokdo z nich uspěl. Vyžaduje to poněkud odlišné myšlení a odlišný postoj k životu, takže se nebojím toho, co dneska je. Bojím se jediné věci. Kdyby nás popadla malomyslnost, tak z toho bych měl obavy a kdyby nás odhodlání jíti do boje opustilo. Zde musí být jasná čára mezi naší politikou a politikou nezodpovědnou. Charakter politiky TOP 09 i v budoucnosti musí být ten, který vychází z odpovědnosti pro naši zem, odpovědnosti pro naše kraje, odpovědnosti pro města a obce, ve kterých jsme činní. Ne v první řadě, že bychom mysleli na nás samotné, či dokonce na naši stranu. To všechno je druhořadé. První je odpovědnost vůči veřejnosti v té funkci, ve které jsme postaveni. Od nejmenší vesničky až po vedení Prahy či vedení republiky. To nám přinese dlouhodobý úspěch, Tedy jak říkám, s vydrží a pílí, jsem přesvědčen, že jsme ve velmi dobré pozici. Protože jsme ucelená strana, strana, která stojí na pevných zásadách.
My jsme to jasně řekli, už když jsme zakládali tuto stranu, že vycházíme z křesťansko-židovské tradice, jako ostatně celá evropská kultura. Já považuji za nesmírně směšné, když se to někteří evropští politici pokoušejí popírat. To neznamená, že bych byl nepřátelsky založen vůči jiným náboženství, i vůči islámu, nejsem. Ale vím, na čem je naše kultura a civilizace a Evropa založena. A to popírat je zapírání vlastních kořenů. Rád bych vás na to upozornil, že jsem viděl mnoho nadaných lidí, kteří ztroskotali, poněvadž díky tragickému osudu či díky jiným okolnostem právě ztratili spojení se svými kořeny. Jakoby žili ve vzduchoprázdnu. To se někdy stává, ale to se nám, jako českým politikům, nesmí stát. My musíme vědět, ze které kultury, ze které civilizace vycházíme a kde jsou kořeny našeho vlastního národa.
Naši dědečkové, pradědečkové a otcové řekněme věřili v leckteré pověry, které šířili o naši holubičí povaze. Mimo to, že jsme občas schopni pokálet vlastní pomníky, i to holubi dělají, i to jsme byli schopni udělat, ale jistá holubičí povaha tak úplně naše nebyla. Ale přesto si musíme uvědomit, že jsme od našich předků naší politickou kulturu převzali, že zde je leccos napravovat. Že to co jsme, není náhodou. My jsme nespadli z nebe, nás nepřinesl čáp. Jsme dědici staletí vývoje tohoto národa a musíme si uvědomit, že to v nás trčí. Ano, je to na jedné straně Karel IV., Komenský nebo Jiří z Poděbrad, ale přiznejme si, že je to taky Sabina, Gottwald či Emanuel Moravec, i to k patři k našemu dědictví. Musíme být ostražití především sami k sobě. Neboť když se dívám na to minulé století, vím, že se musíme velmi kriticky dívat na sebe a podle toho jednat. Na druhou stranu je tu Evropa a známe osudy lidí, národů. Nejsme mnohem horší, nejsme taky mnohem lepší, jsme v průměru evropských národů. Jenže jiné národy už začaly proces uvědomování si vlastních chyb a slabostí i vlastních možnosti. Někdy propadáme sebemrskání, vidíme jenom naše vlastní chyby a naše slabosti. Vidíme jen to, co je české, to je hezké. Oboje není správně. My musíme z kritického pohledu ale i z vědomostí o tom, co jsme, opravdu odhodlaně vkročit do budoucnosti. A všechny možnosti máme před sebou.
Tak dobrou výchozí pozici po staletí český národ neměl. Jsme zastřešeni spojenectvím národů, jsme hospodářsky zajištěni, máme možnost volně exportovat do největšího hospodářského prostoru ve světě. Máme úspěchy i mimo Evropskou unii. To všechno je opravdu malý zázrak. Já jsem projížděl během mé kampaně kraje české, navštěvoval jsem velké závody, různé továrny. Staré s velkou tradicí, ale i nově vybudované. Žasl jsem, co se tu za těch dvacet let postavilo, co tu vzniklo. Kde všude na světě máme úspěch s našimi výrobky, na to můžeme být právem hrdí.
Já bych řekl, že všechno tady funguje, až na tu naši politiku. A tu provází ta hrozná korupce a jiné slabosti u nás. Ano, jinde korupce je taky, u nás se jenom tak nestydatě provozuje. V jiných národech se také krade, je korupce taktéž, ale ti pachatelé alespoň nejezdí ve vlastním hlavním městě v bouracích, vyhřívají se někde diskrétně v zahraničí, kde je nikdo nezná. My to tady demonstrujeme. Jak Švehla říká: „my mlaskáme tak hlasitě, že se ani sami neslyšíme“. To je naprosto náš postoj. S tím se musíme taky vypořádat. Ale já jsem přesvědčen taky o něčem jiném. Že dorůstá nová generace, která není tolik zatížená dvacátým stoletím. Nýbrž vyrůstá v úplně jiné době. Mají taky úplně jiné zájmy, jiné chování. Ale jedno mají. Mají otevřené oči. Někteří už ve dvaceti s batůžkem projeli celou Evropu. Podaří se jim studovat v Americe, v Anglii a všude ve světě. Všude po mých cestách ministra zahraničí jsem takové nadšené, úspěšné lidi potkal. Ať je to v Silicon Valley v Kalifornii, ať je to v Africe. Všude najednou nalézám naše lidi, kteří jsou úspěšní. To všechno je v nás taky. Tak nebojme se. Pojďme do toho a zvítězíme. Jsme přesvědčen, až se tu po příštích volbách setkáme, tak budeme úplně v jiné náladě. Nebudeme skleslí a musíme dát pozor, abychom potom nebyli příliš namyšlení. A teď prosím do boje! Děkuji.
V Praze 8. 12. 2013
