Kalousek: Rodí se vláda korupce

Finance, jimž jste šéfoval v Topolánkově i Nečasově vládě, bude mít nejspíše v rodícím se kabinetu na starosti hnutí ANO Andreje Babiše. Ten mimo jiné tvrdí, že tady žádná ekonomická krize nebyla, že jste ji způsobil vy, protože tomu nerozumíte.

Já mu ponechám jeho kritiku. Je zřejmé, v jakém rozsahu krize byla. V jakém poměru k „nerůstu“ HDP přispívala finanční politika vlády, která – otevřeně jsme přiznávali – nebyla prorůstová. V tu chvíli nemohla být prorůstová, protože mnohem větší priorita bylo dostat veřejné rozpočty pod kontrolu. Jenom v tom vidíte, jak si pan Babiš protiřečí, jak si nerozumí. Na jednu stranu kritizoval, že rozpočet nebyl prorůstový, na druhou stranu, že jsme byli nejrychleji se zadlužující stát v rámci Evropské unie. Ty dvě kritiky jdou proti sobě. Jeden cíl musíte vždycky nadřadit druhému.

A co říkáte na Babiše jako vicepremiéra pro ekonomiku, případně, vyřeší-li se problém s lustrací, ministra financí?

Je to politické rozhodnutí vlády, ke kterému já mohu říct pouze to, že zatím nevím, jak se vláda bude chovat rozpočtově odpovědně. Ale už vím, že si nebude dělat starosti s korupcí a otevřeným střetem zájmů. Co je jedovatý plod korupce? To není ta krabice od vína napěchovaná bankovkami, které někdo dostal proto, aby veřejnou pravomoc zneužil pro soukromý zájem. Ten jedovatý plod je v tom, že někdo tu veřejnou pravomoc použil pro soukromý zájem.

Jak to souvisí s Babišem?

Bude-li pan předseda Babiš ministrem financí, respektive bude-li vicepremiérem pro ekonomiku a samotný resort bude řídit jeho člověk a Babiš současně zůstane vlastníkem Agrofertu, bude v permanentním konfliktu zájmů. Ať bude rozhodovat o daňových sazbách, o rozpočtových prioritách, o dotacích – všude bude na jedné straně veřejný zájem a na druhé straně zájem Agrofertu, protože toho všeho se samozřejmě zájem Agrofertu týká. V konfl iktu zájmů nebude jenom tehdy, bude-li platit věta, že co je dobré pro Agrofert, je dobré i pro Českou republiku. Ale to zdaleka nebude vždycky. A v těch případech, kdy tato věta platit nebude, je tam riziko, že korupce již nebude krytá – on samozřejmě nebude nikomu nabízet krabice od vína –, ale že dojde k naprosto stejnému důsledku, k jakému dochází při korupci.

Jak? Můžete říct konkrétní příklad?

Agrofert je obrovské podnikatelské impérium s obrovskou dluhovou službou v řádu desítek miliard úvěrů u českých bank. Ministerstvo financí je po České národní bance významným regulátorem finančních konglomerátů. Jak chcete odstranit podezření, že ministr financí je k té či oné bance vstřícnější, aby potom ona byla vstřícnější v úvěrových podmínkách k Agrofertu? To je prostě permanentní konflikt zájmů, který já osobně vidím jako ještě větší překážku pro výkon funkce než minulost estébáka. Docela mě udivuje, že o tom neběží žádná veřejná diskuse. Kde je protikorupční fond Karla Janečka? Kde je Transparency International? Kde jsou hlídací psi demokracie z Mladé fronty Dnes? Nevedeme diskusi o tom, jestli to tak je, nebo není. To tak zcela zjevně je. Já teď říkám pouze fakta.

Je tady ale jednoduchý argument. Lidé Babiše volili s vědomím a zřejmě právě proto, že je to druhý nejbohatší Čech.

 Pochopitelně respektuji, že ho téměř milion voličů zvolil. Beru to na vědomí. A beru na vědomí i to, že potom bude ministrem financí nebo vicepremiérem pro ekonomiku, ale to neznamená, že toto systémové riziko permanentního konfl iktu zájmů a permanentních korupčních důsledků ta vláda s sebou neponese. Zcela jistě to nebude vláda boje proti korupci.

Jak hodnotíte vyjednávání o vládě? Kdo podle vás nejvíce ustupuje?

Myslím, že nejenom já, ale všichni, kteří o tom něco vědí a sledují to, by uvítali mnohem více profesionality a tah na branku. Vyjednavači si někdy dokážou sami sobě protiřečit i několikrát během jednoho dne. Je vidět, že ta jednání postupují velmi klopýtavě.

TOP 09 se opakovaně nepodařilo prosadit svého člověka do funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny. Nejdřív jste neprošel vy, pak ani Petr Gazdík. Čím si to vysvětlujete?

Přičítám to poměrně zvláštní politické kultuře, kterou ANO do sněmovny přineslo. Byl jsem konfrontován se skutečností, že slib vyslovený předsedou klubu není pokládán za dohodu. Vždycky jsem si myslel, že slib je dohoda.

Jak ten slib přesně zněl?

Že poslanci ANO nemají problém se jménem Petr Gazdík a že bude podpořen. Včera (ve středu, pozn. red.) jsem byl konfrontován s námitkou, že to přece není žádná dohoda. Zdá se, že kolegové vnímají dohodu jenom tam, kde je nějaké protiplnění, kde také něco dostanou. Což je zvláštní průlom do politických zvyků. Nedělá jim problém jednotně zvolit do vedení sněmovny komunistu, zatímco představitele demokratické strany, která uspěla ve volbách, tam vidět nechtějí.

Co když se nakonec ČSSD, ANO a lidovci nedohodnou? Jistě si ani vy nepřejete prodlužování stavu, kdy vládne vláda v demisi. Nechystá se TOP 09 přece jen do vyjednávání vstoupit?

Pokládám koalici, která se teď snaží utvořit, za nejlogičtější z hlediska povolební aritmetiky i z hlediska rétoriky těch politických stran. Všechny tři se velmi výrazně profilovaly na kritice vlády minulé. Slibovaly pozitivní změnu, dostaly k tomu důvěru voličů, mají dostatečný počet mandátů. A teď je na jejich politické profesionalitě, aby to dokázaly. Politika je profese. Buď si voliči zvolili ty, kteří to umějí, nebo si zvolili diletanty.

Existuje možnost koalice ČSSD, TOP 09, ODS a lidovců se 106 mandáty.

Ústava mluví zcela jasně o třech pokusech. Pak mohou být předčasné volby. Ale já o tom nechci spekulovat. V tuhle chvíli je pověřen Bohuslav Sobotka a je tady naprosto logická koalice. Je prostě na nich, aby byli schopni prokázat, že to, co tvrdili, nebyly pouze předvolební kecy. Termínem „předvolební kecy“ prosím cituji pana Babiše. Pan Mládek (poslanec a ekonomický expert ČSSD, pozn. red.) nám na setkání Asociace malých a středních podnikatelů říkal, že když se ptali na ty či ony programové priority programu ANO, pan Babiš říkal: „To neberte vážně, to byly předvolební kecy.“ Takže jde o to, aby dokázali, že to nebyly jenom kecy, ale že to přetaví v realitu. To si musí přát i ten, kdo se na sestavování vlády nepodílí.

V jaké chvíli byste se zapojili do hry?

Teď si ji představit nedovedu vzhledem k tomu, jak se jednotlivé strany chovají. Ale nedovedu si to představit teď, ve čtvrtek v 11 hodin a 10 minut.

Nešetříte kritikou rodící se vlády. Faktem ale je, že strany bývalé koalice volby prohrály. Jak se s odstupem času díváte na neslavný konec Nečasovy vlády?

Vnější okolnosti samozřejmě nebyly nijak příznivé zejména v ekonomické krizi. Ale hlavně se to týkalo vnitřního stavu našich koaličních partnerů. Teď to neříkám proto, abych to na ně házel, ale vždyť to bylo zjevné. Jeden koaliční partner v podstatě zanikl a druhý se téměř rozpadl. Jediný poslanecký klub z těch tří subjektů, který zůstal v celku a neubyl mu žádný poslanec po celou dobu vládnutí, byl klub TOP 09.

A co kauza bývalé šéfky Nečasovy kanceláře Jany Nagyové, dnes už Nečasové?

Z těch smíšených pocitů bych akcentoval dva. Je mi strašně líto Petra Nečase, protože si myslím, že tenhle konec si nezasloužil. On udělal pro Českou republiku nemálo. Jakkoli byl náš vztah komplikovaný, tak to, že jsme dokázali ve vládě i ve velmi těžkých časech stáhnout defi cit z bodu rozvratu veřejných financí, který jsme zdědili po Fischerově vládě, bezpečně hluboko pod tři procenta, je zpráva o tom, že premiér a ministr financí v rozhodujících okamžicích uměli spolupracovat. Na druhou stranu kroutím hlavou nad ODS. Oni přece museli vědět, jaká je faktická situace. Že se Petr Nečas dostal do situace, kdy nezvládl svůj mimomanželský vztah, že rozhoduje někdo, kdo rozhodovat nemá.

Bylo to natolik známé?

Je zřejmé, že ministři ODS chodili paní ředitelce pochlebovat místo toho, aby se tomu vzepřeli. To je to, čemu nerozumím. Nerozumím tomu, že akceptovali situaci, kdy jim velí nějaká nikým nevolená úřednice.

Petr Nečas takový stav mnohokrát popřel.

Vycházím z toho, co je dostupné ve veřejných zdrojích. Z nich je zřejmé, že například ministři Martin Kuba nebo Jiří Pospíšil chodili běžně skládat účty nikoli svému premiérovi, ale paní Nagyové. To je to, co nejsem schopen pochopit. To je totiž něco, čeho já sám bych nikdy schopen nebyl.

Je zřejmé, že na neoblíbenosti minulé vlády se podílely všechny strany včetně té vaší. Mimochodem, co říkáte na svou internetovou přezdívku – Lihoslav Kradousek?

Pochopitelně, že silná osobnost nemá jenom příznivce, ale také nepřátele. A myslím, že se k téhle čtvrté cenové skupině, která běží v každé internetové diskusi, vyjadřovat nemusím. Domnívám se, že důležité jsou volby. Já jsem obhajoval svůj mandát ve Středočeském kraji a dostal jsem o třicet procent preferenčních hlasů více než ve volbách minulých. Dostal jsem nejvíce preferenčních hlasů v celém Středočeském kraji. To je silná podpora voličů, kteří jsou přesvědčeni, že tu práci dělám dobře. A budu tu práci dělat rád.

Připouštíte, že jste jako ministr financí podvazoval spotřebu, a tím prohloubil ekonomickou krizi?

Trvám na tom, že naše fiskální politika byla správná, protože musela nejprve dosáhnout makroekonomických rovnovah a dostat veřejné rozpočty pod kontrolu, aby budoucí růst mohl být postaven na zdravých základech. Stačí se podívat do Španělska a do Portugalska, jak dopadly země s mírou nezaměstnanosti a konkurenceschopnosti v okamžiku, kdy se snažily kupovat růst na dluh.

Bylo nutné například zvyšovat DPH v době, kdy lidé mají hluboko do kapsy?

Když někdo řekne, že byla podvázána spotřeba pouze zvýšením DPH, tak evidentně nerozumí číslům. Zvýšení DPH znamenalo vytáhnout spotřebitelům z kapsy dvacet miliard korun. To znamená, že kdyby zvýšení DPH mělo podlomit spotřebu, tak ji podlomilo o dvacet miliard korun. Ale spotřeba klesla nikoli o dvacet miliard, ale o 190 miliard. Úsporné kroky přispěly ke snížení spotřeby deseti procenty. A 90 procenty k tomu přispěli šiřitelé blbé nálady, kteří vysvětlovali lidem, co se měli relativně dobře, že se mají strašně špatně.

Nejde jen o DPH, mohly se valorizovat důchody, přidat státním zaměstnancům, což by spotřebu zvýšilo.

Samozřejmě. A defi cit mohl být 200 miliard. Mohli jsme na tom být mnohem hůře, než jsme byli. Když si vezmete seriózní analýzy bankovních domů, tak říkaly, že v roce 2011 finanční politika vlády přispěla k poklesu o jedno procento. Těch zbývajících pět procent bylo spíše z psychologické oblasti.

To zní hezky, ale velká část lidí skutečně nemá peníze. Dilema, zda budou utrácet úspory, tak ani nepřipadá v úvahu.

Nepochybně je spousta lidí, kteří žijí od výplaty k výplatě. Na druhou stranu je pravda, že zatímco spotřeba klesá, úspory v bankách rostou. Čili v řadě případů byla spotřeba odložena. Já bych si samozřejmě přál, aby to byl trend zodpovědného myšlení na vlastní stáří, aby to nebyla jenom odložená spotřeba. Aby si víc a víc populace uvědomovalo ten holý fakt, že se o vás stát nepostará až do smrti, že se na tom musíte významně podílet svými vlastními úsporami. Takže pevně doufám, že v části těch zvyšujících se úspor už je tato změna myšlení populace. Určitě tedy nebudu patřit k těm politikům, kteří budou říkat: „Proboha, hned teď všechno utraťte, protože potřebujeme vyšší HDP a větší inkaso daní.“

Tento rozhovor vyjde den po celostátním sněmu TOP 09, na němž se neočekává žádné překvapení. Nebojíte se ale chvíle, kdy Karel Schwarzenberg nebude moci či chtít pokračovat jako šéf, a přijdete tak o svou ikonu? Povedete pak TOP 09 vy?

Karel je pln energie. Koneckonců, utvrzuje nás v tom i bulvární tisk (Karel Schwarzenberg se na veřejnosti objevil s pětadvacetiletou Janu Vopěnkovou, více čtěte na straně 28, pozn. red.). Jsme rádi, že je dál ochoten tu službu – protože v jeho případě je to skutečně služba – pro Českou republiku dělat. Až se jednou rozhodne, opravdu nevím kdy, že už to z nějakého důvodu vykonávat nechce, tak budu-li živ a zdráv, na předsedu kandidovat budu.

Jenže spousta voličů vám dala hlas jen kvůli Schwarzenbergovi. Nezahynete po jeho odchodu?

TOP 09 je dnes již do té míry stabilizovaná demokratická strana plná osobností a s naprosto ustálenými mechanismy a procesy, že kdyby zítra Schwarzenberg a Kalousek společně zemřeli při automobilovém neštěstí, TOP 09 dál bude významnou politickou silou. Kromě slavného pohřbu se nestane nic strašného.

Váš bývalý vládní partner – ODS – se teď pokouší o zmrtvýchvstání. Zachránit ji má politolog a bývalý ministr školství Petr Fiala. Jaký by to pro vás byl partner?

Mezi námi a ODS nikdy nebyl žádný nesmiřitelný ideový příkop. Ten vede českou politickou scénou jinudy. Je strašně těžké mluvit k jiné politické straně, ale mohu říct, že moji úctu, respekt a přátelské pocity má pan profesor Fiala i Mirka Němcová a řada dalších politiků ODS. Někteří jiní samozřejmě mou úctu, respekt a přátelské pocity nemají.

V minulosti jste odmítli spolupráci. Co třeba dohoda v senátních volbách příští rok?

Nemyslím si, že generálně, ale v některých obvodech si to umím představit snadno.