Laudát: Prosperita a konkurenceschopnost

Vážené dámy, vážení přátelé, dovolte, abych vás seznámil ve stručnosti s první částí dokumentu, k jehož pročtení a diskusi jste byli panem prvním místopředsedou a panem ministrem Drábkem vyzváni. Stručná charakteristika, jak na tom naše země nyní je. Jestliže se podíváme na naši geografickou polohu, máme vynikající polohu. Ležíme na dopravní křižovatce střední Evropy. Naše země má jedno z nejnižších rizik terorismu na světě. Nejsme bezprostředně vojensky ohroženi a máme více než tisíciletou kulturní a historickou tradici. Od roku 1989 máme rovněž postupně vybudovány nástroje a instituce demokratické země. Přesto, pokud se podíváte na vývoj hrubého domácího produktu, tak naše země nevzkvétá. Nejsme na tom špatně, nechci šířit žádný pesimismus. Stále ještě zvládáme svůj veřejný dluh. Nicméně pokud naše země se sebou něco neudělá, pokud každý jeden občan se sebou něco neudělá, tak v průběhu následujících let a desítek let jsme my i naši nástupci odsouzeni ke stagnaci životní úrovně či dokonce k jejímu poklesu. Podívejme se na rizika, se kterými se naše země potýká, abychom měli udržitelný rozvoj. Už tady zaznělo, že jedním z těch faktorů naprosto zásadních je demografický vývoj. Naše země má před sebou dvě základní výzvy, které musí v každém případě zvládnout. Jedna je udržet si životní prostředí tak, aby my i nástupci v něm mohli žít.

Druhá výzva, která už opravdu klepe na dveře, je zvládnutí demografického vývoje tak, jak tady o tom mluvil pan ministr Drábek. Naše veřejné zadlužení stále ještě narůstá a z Evropy, ze zadlužených států eurozóny nám hrozí příchod další krize. Ale i tak, přestože zvládáme své dluhy a zejména díky ministru financí se nedávno oproti všem ostatním zemím téměř na celém světě, zvýšil rating, tak ty dluhy jsou již natolik vysoké, že postupně vytěsňují soukromý kapitál. Co by asi nutilo banky, aby investovaly do rizikového kapitálu, aby investovaly do inovačních společností, do rozvoje firem, když mohou levně nakoupit státní dluhopisy s garantovaným úrokem? Dlouho odkládaná reforma, se kterou teprve TOP 09 začala a jejíž prosazování ještě stále není legislativně u konce, přinesla to, že naší zemi chybí fondy, penzijní fondy, které by rovněž mohly být velice vhodným nástrojem proinvestičního rozvoje naší země. Jestliže chceme zvládnout demografický vývoj, tak stagnující domácí produkt v žádném případě nepřinese udržení ekonomiky tak, abychom mohli zajistit důstojné stáří, nezajistí dostatek prostředků k tomu, abychom mohli zvládnout a kupovat a aplikovat nové lékařské moderní technologie.

Naše země je na tom špatně pokud jde o atraktivitu pro rizikové kapitál. Ze 139 zemí jsme se ocitli na nelichotivém 63. místě. To je velice alarmující záležitost, neboť rizikový kapitál je právě tím, co ukazuje inovační společnost, co je jasným signálem toho, zda je společnost inovační či nikoliv. V této souvislosti zajímavost: v minulém století byly zkoumány státy a jejich ekonomiky. Zhruba asi třetina všech zemí světa podle ekonomických cyklů zvyšovala i svůj hrubý domácí produkt. Ale pouze zhruba 10 % z nich přešlo na jistou úroveň, došlo tam k jakémusi restartu na podstatně dramatičtější novou a pozitivní úroveň. Pokud chceme zajistit budoucnost a udržitelnost ekonomického rozvoje naší republiky, nezbude nic jiného než vytvářet podmínky, tlak a prostředí na to, aby i u nás došlo k vzestupu naší země.

Nedostatečná motivace jednotlivců - další významný faktor. Musíme začít každý u sebe, každý ve společnosti. Nečekejme, že stát se postará. Bohužel i západní rozvinuté demokracie potkal neblahý jev, který znamenal, že stále s každým dalším rokem narůstá více a více vstup či vliv veřejného sektoru na celkovou ekonomiku země. Přitom hodnoty a prosperitu kterékoli země na světě primárně zajišťuje privátní sektor. Nepružný trh práce - je to stále dokola. Ale chceme-li mít inovační společnost, kde vznikají a zanikají firmy, pak pružný trh práce je jednou z podmínek inovační společnosti. Protože nemá smysl držet pracovní síly tam, kde je zjevné, že podnikatelský záměr nevyjde a je potřeba se přesouvat za novou nadějí. Nedostatečné množství lidského kapitálu: v druhé části, která bude věnována vzdělanosti naší populace, školství, Jana Putnová o tom bude mluvit. Procházíme obdobím úpadku vzdělanosti, krize našeho školství. Nevýkonná státní správa a soudnictví. Nedávno zveřejněné statistiky ukázaly jedno: v současné době drží naši zemi nad vodou vývoz, export, zpracovatelského průmyslu. Asi chápete, že podstatnou část toho dělá export dopravních prostředků. V těchto oborech, kterým stát příliš v uplynulých letech nepomáhal a které byly vystaveny globálním tlakům, konkurence na světových trzích, máme naprosto srovnatelné parametry, v některých oblastech i lepší. Celkově však naše země ztrácí. Ztrácí v efektivitě. To, co táhne naši zemi na sestupnou trajektorii je rostoucí neefektivita státní správy a na to navázané odvětví.

Asi nemusím připomínat, že jedním z těchto odvětví je například stavebnictví. Můžete si udělat svůj názor o dopravním stavitelství. Nedostatečné investice do dopravní infrastruktury. Naše země v uplynulých letech, mezi roky 2005 a 2010 masivně investovala více než 100 miliard ročně do budování nové dopravní infrastruktury. Díky rozsáhlé neefektivitě, korupci a klientelismu, jsme se dostali do situace, že za vložené finance není adekvátní výsledek. Peněz bude čím dál méně. Docentka Putnová se zabývá fenoménem, který se zabývá etická infrastruktura, etika v podnikání. Já se domnívám, že je třeba povýšit i na politickou a státní úroveň pojem etiky. Etická infrastruktura společnosti tvořená základními pilíři, které vytvářejí morální a etické principy společnosti, ať je to soudnictví, represivní moc, zákonodárství, veřejné instituce, vzdělání apod. A tam asi nemusím říkat, že možná horší než současný ekonomický problém naší země je postupný kolaps morálky, postupný úpadek etické infrastruktury. Už jsem tu mluvil o rizikovém kapitálu. Atraktivita rizikového kapitálu je nejlepším měřítkem a nejjasnějším měřítkem existence inovační společnosti. Jsou to investice do dobrých nápadů, do začínajících malých firem. Asi víte něco o sit-fondech, začínajících, zárodečných fondech. Je třeba, aby na náš trh přišli kvalifikovaní investoři. Ten nejenže poskytne rizikový kapitál, on se stará i o to, vysoce firma rozvíjela, měla odbyt či byla případně výhodně prodána. Proč? Protože běžnou normou je, že úrok z poskytnutého kapitálu je asi 1 - 2 procenta, ale za to si investor bere potom od 10 do 40 možná i více procent z prodeje takové úspěšně rozvinuté inovační firmy anebo z jejích výnosů. Proto je třeba podporovat inovační aktivity. Když se podíváme do světa, velice často slýchám, že jsme malá země, máme malý počet obyvatel a nemáme šanci prosadit se v mezinárodní konkurenci. Nemůžeme se vyrovnat Německu, Číně, USA, poslední dobou i Brazílie či Indie. Není to pravda. Ve světě existuje příklad, že malá země srovnatelná s námi je hybatelem světové ekonomiky. Je to stát Izrael. Jestliže se podíváme na to, co dokáže udělat rizikový kapitál s dynamikou růstu hrubého domácího produktu, tak ve svém materiálu máte graf, který srovnává dynamiku hrubého domácího produktu Izraele a nejvyspělejších zemí světa. Tady vidíte, že to je přesně ta cesta, kterou by naše země měla jít. Neznám příliš mnoho jiných nástrojů, jak to udělat. Pan ministr Kalousek tady řekl, využitím standardních nástrojů ekonomického růstu máme ještě nějaké možnosti, jak ho zvyšovat. Ale i v těch nejlepších případech můžeme dosáhnout na 5 - 6 procentní růst, to už je malý zázrak. Kvalitativně vyšší skok - standardní obory s menší přidanou hodnotou, jako je turismus, jako jsou normální standardní služby, nepřinese. Bude zde ještě možná hovořeno hodně - a je to aktuální žhavé ekonomické téma - o veřejných financích, jejich stavu. Česká republika na tom není v tuto chvíli ve srovnání s okolním světem vůbec špatně. I tak nějakých 80 - 90 miliard korun ročně odteče na splácení úroků z dluhu, který dnes máme. Veřejný dluh vede ke ztrátě motivace. Banky nic nenutí k tomu, aby investovaly do rizikových projektů, aby půjčovaly podnikatelům, když mají garantované výnosy. Pokud to pro jejich provoz a tučný zisk, tak ještě zdaní finanční služby. Naše země musí fungovat z vlastních úspor, takzvaných vlastních úspor. Ty jsou vytvořené privátním kapitálem naší země, činí zhruba 33 miliard. K tomu můžeme přidat zahraniční investice. Nemůžeme však - a příklady jižních států eurozóny to ukazují nadmíru jasně - žít z rozvoje na dluh, na vlastně přenášení zátěže na budoucí generace. Naše země za posledních 15 let se přiblížila v hrubém domácím produktu na jednoho obyvatele o 9 procentních bodů k průměru Evropské unie. Zhruba někde v roce 2008 tento trend se zpomalil až dokonce zastavil. Předstihlo nás dokonce i Řecko. Ovšem sami víte, že cenu, kterou za to právě v těchto dnech tato země platí, je enormní. Proto naším cílem musí být co nejdříve dosáhnout vyrovnaných veřejných rozpočtů. Nemluvíme jen o úrovni státu, ale i krajů a obcí. V delším horizontu bychom měli v rámci svých možností dokonce zadlužení naší země snižovat. Penzijní reforma také je nástrojem a není to obecně známo - k tomu, aby přinášela investice právě do inovativní ekonomiky. Běží diskuse o tom, kde sehnat dostatečné finanční prostředky na investice například a hlavně o tom se mluví - do dopravní infrastruktury. Stát již nemůže tolik dávat, došlo k dramatickému poklesu. Příští rok, jestli se nemýlím, je to včetně evropských dotací 62 miliard. Dříve to bylo 100 miliard a více. A ani Evropská unie pro příští programovací období už nehodlá plnit strukturální fondy tak rozsáhlými finančními prostředky, jako to bylo dosud. Řadu těchto prostředků chce podmínit významnějším vstupem privátních financí či financí například z burzy. A teď je samozřejmě otázka, jak zapojit, v jaké podobě, investory do budování naší infrastruktury, ale i do dalších záležitostí, do inovačních firem, do zdravotnictví atd. atd. Všude tam, kde lze i v dlouhém horizontu 20 a více let čekat nějakou návratnost, nějaké výnosy. Jedním z těch cest je jít rakouskou cestou, založit obchodní společnost, něco, co v jejich silniční dopravě funguje a nazývá se Asfinag. Samozřejmě není cílem vytvářet zde P PP projekty, které nejsou nic jiného, než skrytým a často předraženým úvěrem. Jednou z možností je přivést fondy kvalifikovaných investorů, alternativní fondy jako jedny z vehiklů, kterými by mohli drobní investoři financovat konkrétní projekty. Bezpečnostní rizika u těchto fondů jsou poměrně významná, neboť je tam přirozená kontrola bank, případně České národní banky a dalších institucí. A vždycky je tam majetek, do kterého ten fond investoval, ten vám někdo na rozdíl od pseudodluhopisů a dalších finančních komodit nevezme. Mluvil jsem o etické infrastruktuře. Byl bych rád, abychom se dívali globálním pohledem na veškeré společenské dění u nás. Vezměte si stav soudů, které jsou nařčeny z propletení s organizovaným zločinem. Každou chvílí probíhá zatýkání policistů. Naše soudnictví často nepředvídatelně rozhoduje. A to jsou všechny věci, které dehonestují společnost, zbavují ji intenzivního pohledu na svět, zbavují elánu. Sebevětší, ovšem uvědomme si, že sebevětší zákonná regulace, sebevětší represivní aparát je málo efektivní, je velice drahý, abychom vymýtili korupci, klientelismus, lobbismus v tom špatném slova smyslu z naší společnosti. Nejlepší je omezovat efektivně vliv veřejného sektoru, čím méně bude veřejných zakázek, tím méně bude korupce. Čím méně budeme vytvářet prokorupčních zákonů, které otevírají prostor pro nové a nové lobbismy. Vezměme si energetiku, kde došlo ke kvalitativní změně nových zdrojů a současné složité zákony o obnovitelných zdrojích otevírají obrovský prostor pro klientelismus a korupci. Naším cílem musí být předcházet charakterem nových zákonů korupčnímu prostředí. U nových zákonů se musíme ptát, zda to má vliv na státní rozpočet, ale ptát se, jaké jsou dopady do soukromého sektoru.

Tomáš Baťa kdysi řekl, že ekonomická krize je především krizí morální. Myslím, že například v USA pád Enronu ukázal, že i při skvělé regulaci trhu, to nezabrání, aby se nevyskytli podvodníci, kteří dokáží udělat podvody až globálního charakteru. Na závěr vám chci říci, že ším cílem by měl být malý efektivní stát. To však neznamená, že by veřejné finance měly být vytunelovány prostřednictvím různých outsourcingů, protože ty zatěžují státní rozpočet a horší je na tom, že často v souladu s platnými zákony. Měli bychom vytvářet férové prostředí pro podnikání, pro všechny občany, dávat jim stejné startovní příležitosti už od útlého mládí. Mnohokrát jsem tady řekl, že "musíme". Můžete si říct "nemusíme". Pokud naše společnost ztratí motivace a řekne, že nemusíme, čeká nás stagnace, odchod elitní části naší společnosti za lepšími příležitostmi a neufinancování stárnoucí generace. Tím končím první část představení tohoto materiálu a děkuji za pozornost.