Dobrý den, dámy a pánové,
dovolte mi nejprve, abych poděkoval panu předsedovi Schwarzenbergovi za velmi inspirativní projev a abych zároveň poblahopřál již všem zvoleným funkcionářkám a funkcionářům a popřál jim úspěšný výkon jejich funkce. Já jsem z Královéhradeckého kraje z okresu Hradec Králové a jsem lídr kandidátky Královéhradeckého kraje. Působím celý svůj profesní život ve zdravotnictví, a proto je můj diskusní příspěvek i zaměřen k tomuto tématu. Já jsem udělal takový profesní experiment, který skončil dobře a jehož výsledky bych nyní chtěl TOP 09 věnovat. Já jsem před 14 lety začal pracovat jako ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové, ukončil jsem plánovitě tuto funkci v září a ta funkce dopadla dobře. Ten experiment a jeho průkaznost spočívá v tom, že jsem se snažil tu funkci vykonávat poctivě, transparentně. Proč o tom mluvím? Rád bych navázal na projev pana předsedy, který se týkal důvěry. Ukázalo se, že opravdu ta důvěra funguje velmi dobře. Nejen jako jakýsi morální imperativ, ale i z praktického hlediska v situaci, kdy tu důvěru získáte, lze řídit věci, které mají být řízeny, velmi pohodově a s dobrými výsledky. Já o tom mluvím proto, že bych chtěl pokračovat v tom tématu krize důvěry a vztáhnout ho na zdravotnictví. Ona ta krize důvěry postihuje celou naši společnost, činí život velmi komplikovaný všem lidem včetně běžných obyčejných občanů. Je potřeba na odstranění té nedůvěry jaksi hodně pracovat. Samozřejmě není pochyb o tom, že velkým úkolem budoucích lídrů ve zdravotnictví je zvýšit efektivitu zdravotnictví. Ta efektivita má mnoho různých podob, můžeme o ní donekonečně diskutovat, ať to je otázka jakou hospodářskou formu mají mít nemocnice, jakou formu mají mít pojišťovny, jaká má být úloha sester, zda se mají lékaři angažovat v tom, aby řídili pohyb pacienta po systému. To všechno nejsou ani tak úkoly politické jako spíše manažerské. A to toho, kdo ten zdravotnický systém bude manažerovat. To politické je v tom to, že dokud to zdravotnictví nebude efektivní nebo alespoň takto nebude vnímáno, tak do něj nikdy nebudou přitékat ty peníze, které jsou tam potřeba a bude jich potřeba stále více. Hlavní axiomy, na kterých zdravotnictví stojí, už tu padly. Je to otázka solidarity, kterou je potřeba nastavit, otázka důvěry. A to chci říci, že vidím jako velmi klíčový bod, o kterém se příliš nemluví. Stále se mluví o tom, že naše zdravotnictví vyřeší standardy. A nastavení plateb pojišťovenských tak, že standardy se platí a standardy se neplatí a buď si je platí parlament sám nebo se na ně připojišťuje. Já vás ujišťuji, že se o to pokoušelo mnoho lidí na světě, pokoušelo se o to mnoho velmi schopných lidí u nás a nikdy se to zatím nepodařilo. Medicína je velmi komplikovaná, kombinuje se tam celá řada faktorů, stav pacienta, diagnóz, jeho další potřeby. Je obtížné to sepsat a udělat z toho byrokratický systém. Proto bude ve zdravotnictví vždy potřeba důvěry, lékaři a zdravotníci si ji budou muset získávat. A teprve až ji definitivně budou moci mít, tak na ní budou moci dělat to, čemu se odborně říká alokace finančních zdrojů na ty správné pacienty. Nikdo je pak nebude podezírat z korupčního myšlení a jakýchsi bočních úmyslů. Většina zdravotníků jsou velmi poctiví lidé a snaží se dělat vše ve prospěch pacienta. Samozřejmě snaží se i o svoji prosperitu, prosperitu celého zdravotnictví. Ale ta důvěra v nich musí zůstat, protože vždycky oni budou muset mít poslední slovo. Pokud jim pacient nebude věřit, že jednají v jejich prospěch, bude to velká chyba. Důvěru není možno získat rychle, je k ní třeba vychovávat. Celý systém je třeba postavit tak, aby důvěra byla odměňována a velebena. Nechci mentorovat, ale zdůraznit to musím.
Poslední věc: bez té důvěry nepotečou do zdravotnictví peníze, kterých bude potřeba stále více, jak vidíme na okolních bohatších státech. Nebude jich nikdy dost a pokud nebude ve zdravotnictví, nebude ani důvěra v jeho dobrou výkonnost, tak ani nám ji tam nikdo nebude chtít v politice a v občanském životě chtít dát.
Leoš Heger
V Praze 28. 11. 2009
