Žádný „nejmocnější superúřad“ neplánuji

Článek, který zveřejnil server Aktualne.cz s titulem „Kalousek plánuje superúřad, bude nejmocnější v zemi“, obsahuje spoustu nepřesností a bohužel i vysloveně nepravdivých informací. Základní omyl vzniká při interpretaci návrhu zákona o Finanční správě ČR, uveďme tedy věci na pravou míru.

Již několik let probíhá daňová reforma, kterou jsem představil v roce 2008 a která se skládá ze tří pilířů. Procesní pilíř představuje nový daňový řád, který nabyl účinnosti od ledna tohoto roku. Věcný, hmotněprávní pilíř bude realizován novelou zákonů o daních z příjmů a dalších a následně úplně novým zákonem o příjmových daních. Podrobnosti představím na tiskové konferenci tento pátek. Poslední, institucionální pilíř nazýváme Jedním inkasním místem (JIM).

Celá reforma si klade za cíl přinést jednodušší a stabilní systém, který nebude neustále měněn nesystémovými zásahy. Dalším cílem je snížení administrativních nákladů daňových poplatníků i státu. Poplatník už nebude muset vyplňovat haldy formulářů a obíhat finanční úřad, „sociálku“, zdravotní pojišťovnu a případně celní úřad, ale všechny své odvodové povinnosti vyřídí na jednom místě. Právě z tohoto důvodu je potřeba transformovat všechny výše uvedené instituce, aby se odstranily zbytečné duplicity a uspořily se náklady. Změny probíhají i v daňové správě.

Vznik JIM probíhá v několika fázích. Od 1. 1. 2011 se osamostatnila daňová správa od Ministerstva financí. Od příštího roku se změní její organizace tak, aby odpovídala současnému krajskému zřízení (tj. 13 krajů a Praha). Od roku 2013 bude daňová správa fungovat jako Jedno inkasní místo, protože začne vybírat zdravotní a sociální pojistné a od roku 2014 na ni přejde i výběr odvodů od celní správy (především spotřební daně). Kromě úspory času a nákladů poplatníků to bude mít tu výhodu, že více pracovníků se bude moci věnovat boji proti daňovým únikům.

Vraťme se ale k článku, na který reaguji. Hned v úvodu se mylně uvádí, že Generální finanční ředitelství (GFŘ, což není nic jiného, než přejmenované ÚFDŘ, které bylo součástí Ministerstva financí) vznikne až příští rok. Není tomu tak, GFŘ se osamostatnilo od počátku tohoto roku, a tím vznikla nezávislá daňová správa, která je běžná téměř ve všech vyspělých zemích. Abych předešel spekulacím, osamostatnění GFŘ bylo doprovázeno snížením mzdových prostředků tak, jak se stalo ve všech ostatních kapitolách státního rozpočtu.

Zákon o Finanční správě představuje organizační, nikoli kompetenční změnu ve fungování daňové správy – kompetence se ani nerozšiřují, ani nezužují. V článku se tedy opět mylně píše, že „nový zákon (kontrolní pravomoci) posílí.“ Centralizace výkonu správy odvodů za porušení rozpočtové kázně na finanční úřady v sídlech krajů je obsažena již ve stávající právní úpravě. Finanční kontrola je dnes vykonávána na finančních ředitelstvích, v tomto ohledu návrh zákona žádnou vyšší centralizaci neobsahuje, ačkoli se v článku tvrdí opak.

Vysloveně lživé je tvrzení, že „ministrovi financí zůstane i nadále právo, aby odpustil sankce těm, u kterých finanční kontroloři odhalí…“ Ministr financí od 1. 1. 2011 již nemůže v individuálním případě promíjet daně a stejně tak již nemůže promíjet odvody v případě porušení rozpočtové kázně, tato pravomoc přešla právě na GFŘ.

Orgány Finanční správy budou podléhat shodné kontrole, jaké v současnosti podléhají územní finanční orgány a jaké standardně podléhají resortní orgány podřízené jednotlivým ministerstvům. Oprávnění ministra financí jmenovat a odvolávat generálního ředitele GFŘ je v tomto ohledu zcela obvyklým řešením, platným i v současné právní úpravě. Ministerstvo bude podle návrhu zákona oprávněno získat jakékoliv údaje získané orgány Finanční správy, zde opět autorovi článku nedošlo, že stejná úprava platí i v současnosti.

V článku se píše, že GFŘ získá další významnou pravomoc „převádět výnosy daní, které vybírají a vymáhají finanční úřady a které nejsou příjmem státního rozpočtu.“ Autor článku zde evidentně nezná současný systém rozpočtového určení daní, kdy již nyní např. daň z nemovitosti vybírá finanční úřad a pak je výnos převáděn konkrétním obcím. Nejde o žádnou libovůli, jak by se z článku mohlo zdát, ale o převádění prostředků, jejichž výše je přesně určena na základě zákonů a jiných právních předpisů.

Použitá mediální zkratka „finanční policie“ je opět důkazem nepochopení problematiky. Orgány Finanční správy budou standardními správními úřady podřízenými MF tak, jako jimi byly dosud územní finanční orgány. V žádném případě se nejedná o obdobu finanční policie, orgány Finanční správy nebudou mít žádnou kompetenci v trestním řízení a nebudou bezpečnostním sborem.

Vládě je vytýkáno, že reformy špatně vysvětluje. Řekněte mi však, jak to má vláda dělat, když se v tisku a na zpravodajských serverech pravidelně objevují nepravdivé a zkreslené informace? Když se redaktoři, kteří se v problematice evidentně neorientují, ani neobrátí na tisková oddělení příslušných resortů se žádostí o vysvětlení?