Syndrom tzv. zavrženého rodiče neuznává ani jeden z vládních rezortů, které mají vliv na rozhodování rodinných sporů o dítě. Syndrom není uznán jako diagnóza ani v mezinárodním měřítku a kliničtí psychologové a psychiatři s tímto pojmem vůbec nepracují. Vyplývá to z odpovědí ministerstev práce a sociálních věcí (MPSV), spravedlnosti a zdravotnictví na interpelace poslankyně Jitky Chalánkové.
Navzdory jednoznačnému konstatování všech tří rezortů byl syndrom zavrženého rodiče v minulosti důvodem k drakonickým a sporným zásahům proti dětem, o něž vedou jejich rodiče spor. Tyto zásahy vedly dokonce k umístění dítěte na psychiatrickou kliniku. V posledním roce četnost těchto zásahů začala dokonce narůstat. Ve dvou posledních případech, které se objevily v médiích, figuruje přitom stejná soudní znalkyně Marcela Landová. V jednom z nich bylo na základě diagnózy údajného syndromu zavrženého rodiče přemístěno k otci dítě, které od malička vyrůstalo s matkou. Ta měla nejdříve styk s dítětem zakázán, aby dítě mělo možnost přivyknout si na otce, nyní má matka povoleno vidět dítě pouze 50 hodin ročně.
Podle informací z ministerstva spravedlnosti působí v České republice v současnosti 13 znalců se specializací na tzv. syndrom zavrženého rodiče. Ministerstvo spravedlnosti však v reakci na interpelaci poslankyně Chalánkové uvedlo, že po poradě s odbornými společnostmi psychologů zváží zrušení této nikým neuznané specializace.
„Za spory o dítě nesou vždy vinu rodiče. Intervence ze strany státu proto musí dopadnout výhradně na ně. Stát v žádném případě nesmí trestat a traumatizovat nevinné dítě a už vůbec ne na základě pseudovědeckých závěrů. Jsem ráda, že i ze strany českých ministerstev zaznělo jasné odmítnutí takového postupu,“ komentuje stanoviska odpovědných rezortů Jitka Chalánková. Chce docílit toho, aby soudy přestaly rozhodovat na základě znaleckých posudků o syndromu zavrženého rodiče, podobně jako je tomu i v sousedním Slovensku, odkud pro své dotazy čerpala odborné podklady.
Za pozitivní Chalánková považuje i konstatování v odpovědi MPSV, že žádné opatření nesmí být dítěti vnucováno v rozporu s jeho subjektivním vnímáním. „Jedna věc je vytvořit podmínky pro obnovení zpřetrhaných vazeb s jedním z rodičů, druhá věc je internovat zdravé a šťastné dítě na psychiatrické klinice a násilím ho přestěhovat k člověku, kterého nezná. To nemá s ochranou práv dítěte a jeho zájmů nic společného,“ vysvětluje svůj postoj Chalánková.
Znalecké posudky by podle ní navíc neměly platit za jediný a nejsilnější argument a nahrazovat nedostatek skutkových zjištění, protože mohou být v praxi lehce zneužitelné. Také v tomto jí dalo stanovisko MPSV za pravdu. K nepříznivému stavu přispívá i velmi zastaralý zákon o znalcích, který nutně potřebuje zásadní reformu.
Rozpor mezi jasnými stanovisky jednotlivých ministerstev a rozhodováním v praxi je podle Chalánkové natolik markantní, že by ho měly zainteresované subjekty v co nejkratší době začít řešit. Příkladem může být sousední Slovensko, kde se otázka neodůvodněného využívání syndromu zavrženého rodiče daří debatovat u kulatého stolu za účasti zainteresovaných osob, soudců, psychologů a dalších odborníků.
Jitka Chalánková, poslankyně PČR
Praha, 1. června 2017
