Vážení pamětníci srpnových událostí roku 1968, vážený pane prezidente, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane premiére, vážený pane primátore, vážený pane generální řediteli, vzácní hosté, milé kolegyně a kolegové, vážení spoluobčané,
rovných 56 let dnes uplynulo ode dne, kdy zrovna v těchto místech hrstka mimořádně statečných lidí na vlnách tehdejšího Československého rozhlasu čelila namířeným hlavním sovětských okupantů a vrahů skrytých v hranatých, železných, maringotkách.
Přesně před rokem jsem pak právě na tomto místě zmínila, že ač tehdejší okupace byla sovětská, normalizovali jsme se posléze už bohužel my sami. Normalizace znamenala pro celou naši společnost nesmírně vážnou ránu. Ránu tak těžkou a hlubokou, že se dodnes zcela nezhojila a zanechala na duši našeho národa šrám.
Občas slýchám, že už u nás převládá apatie a postupná únava z Putinovy barbarské války proti Ukrajině. Někdy – podobně jako před 56 lety – dokonce dochází k úplnému matení pojmů. „Válka“ je mylně (nebo snad záměrně?) vydávána za „vstup“ a „okupace“ za „realitu“ či dokonce „normu“, se kterou je třeba se smířit. Jindy zase slýchám, že novodobá historie je příliš komplikovaná a že současný svět není černobílý. To, že svět není černobílý ovšem neznamená, že v něm není černá a bílá. A to, že beránka vlku se zachtělo přeci neznamená, že se s tím musíme a máme smířit.
Ne. Je to přesně naopak. Nesmíme dopustit, aby se normalizační defétistické tendence plíživě navrátily z politického záhrobí do dnešního veřejného prostoru. Nikdy více nesmíme dopustit, aby poraženecké postoje převládly nad odhodláním zasazovat se za šanci žít ve svobodě. A vždy je třeba mít na paměti, že svoboda skutečně není zadarmo.
Dnes stejně jako v srpnu 1968 je proto vhodné zopakovat klíčový apel: Jsme s Vámi! Jsme se všemi, kteří bojují za svobodu, o niž je chce spolu s jejich budoucností násilím připravit agresor.
Jsme s Vámi. A ačkoli je stále zjevnější, že tato noc nebude krátká, budeme s Vámi tak dlouho, jak jen to bude potřeba.
Čest památce všech, kteří v sobě našli odvahu vzdorovat útlaku a bojovat za naši společně sdílenou svobodu!
Děkuji Vám za Vaši pozornost.
