Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi jen stručné zdůvodnění, proč poslanecký klub TOP 09 tento vládní návrh zákona o státním rozpočtu nepodpoří.
Rozpočet není odpovědný ani úsporný. Oproti poměrně velkorysým výdajovým limitům, které byly schváleny v květnu 2013, byly výdaje - odpusťte mi to slovo – nafouknuty, o 24 mld. O těchto 24 mld. se zbytečně zvyšuje deficit a zbytečně se zvýší státní dluh. Není pravdou ani to, že zvýšení těchto výdajů bude mít prorůstový charakter. Oproti minulým letům se v tomto rozpočtu snižují výdaje na vědu a výzkum i kapitálové výdaje. Jistě nikdo z vás nepochybuje o tom, že kapitálové výdaje a výdaje na vědu a výzkum jsou zásadními prorůstovými impulsy. Přestože jste připraveni podpořit výdaje o 24 mld. vyšší, výdaje na vědu a výzkum oproti minulým letům snižujete.
Kdybyste ty peníze chtěli ušetřit, tak se ta položka jmenuje jinak, a nebude mít nikdo možnost je opravdu utratit. Protože jste ale tyto prostředky jako Poslanecká sněmovna alokovali do vládní rozpočtové rezervy, vzdali jste se nad tím jakéhokoliv rozhodování a je pouze na vládě, zda a za jakým účelem je utratí. A ujišťuji vás, že je utratí a nebude se vás ptát za co.
To jsou základní důvody, které nám brání podpořit tento návrh. Jsme realisté, víme, jak to dopadne. Myslím si, že za chvíli zazní dvě zprávy - jedna dobrá a jedna špatná. Dobrá zpráva nepochybně bude, že Česká republika bude mít svůj schválený rozpočet. Špatná zpráva je, že to bude špatný rozpočet podpořený tolika nepravdivými a falešnými argumenty.
Výdajové rámce neodpovídají závazkům Paktu stability a růstu
V minulých třech letech, když jsem měl tu čest být členem vlády a ministrem financí, obtížně jsem hledal slova na velmi častou a velmi drtivou kritiku z řad opoziční sociální demokracie, zejména od pánů poslanců Zaorálka a Mládka, kteří kritizovali vládu za to, že odmítla přistoupit k fiskálnímu kompaktu a odmítla podepsat Pakt stability a růstu. Bylo to pro mě skutečně složité, protože jsem jim vnitřně dával za pravdu, ač to byla opozice. Já sám a celý poslanecký klub TOP 09 jsme si vždycky přáli, přejeme si a budeme si přát, aby Česká republika podepsala Fiscal compact a přijala fiskální ústavu – to je závazek, který logicky z Fiscal compactu vyplývá. Tím se zaváže k některým krokům a postupům, které kromě jiného také představují rozpočtovou zdrženlivost.
Chtěl bych připomenout, že Pakt stability a růstu svým signatářům doporučuje důrazně, téměř na úrovni imperativu, aby konsolidovali své veřejné rozpočty minimálním tempem 0,5 % meziročního poklesu deficitu k HDP. Doufal jsem, že když už je hotová programová část koaliční smlouvy, a když si tento rozpočet bere sociální demokracie za svůj, tak jako si vzala za svou Rusnokovu vládu, že se to projeví ve střednědobých výdajových rámcích. Že ten meziroční pokles alespoň o 0,5 % tam bude. Zdá se, že sociálně demokratičtí kolegové sice něco bouřlivě kritizovali, něčeho se velmi domáhali, ale sami tak nemíní postupovat.
Já bych si tedy přál, aby budoucí koalice řekla, zda závazky plynoucí z Paktu stability a růstu, pokud by byl podepsán, bere vážně. V takovém případě nemůže podpořit tyto výdajové rámce, které nezaručují onen pokles minimálně o 0,5 %. Pokud sociální demokracie Fiskální kompakt a Pakt stability a růstu bere vážně a nepoužívala to jenom jako opoziční rétoriku, tak tyto výdajové rámce podpořit nemůže.
Protože TOP 09 si přistoupení k Paktu stability a růstu přeje a závazky z něj bere vážně, takovéto střednědobé výdajové rámce podpořit nemůže.
