V souvislosti se zítřejší debatou o otázce zavedení povinných kvót pro rozdělování uprchlíků do všech členských států Evropské unie, která proběhne v rámci právě probíhajícího plenárního zasedání na půdě Evropského parlamentu, bych za sebe rád uvedl důvody, proč tento návrh nepodpořím.
Jsem toho názoru, že o přijetí uprchlíků mají rozhodovat vlády členských států, které nejlépe vědí, kolik osob jsou jejich země schopné přijmout bez toho, aby to vyvolalo bezpečnostní, ekonomické a sociální problémy. Namísto nadnárodní regulace ze strany Komise bych se spíše přikláněl např. k otevření diskuse, zda by se o azyl v členských zemích Evropské unie nemělo žádat již na zastupitelských úřadech v zahraničí.
Na druhou stranu jsem však hluboce přesvědčen, že členské země Evropské unie, včetně České republiky, by měly výrazně finančně a logisticky podpořit země z jihu kontinentu, aby se zabránilo lidským tragédiím ve Středozemním moři. Tato podpora by se měla týkat i námořní operace u libyjských břehů. Považuji to za morální závazek a projev solidarity.
Je nicméně nepochybné, že členské státy ani Evropská unie nesmí svými kroky ustupovat převaděčským gangům a dotvořit tak jejich zločinecký řetězec. Naopak je třeba zpřísnit tresty pro všechny, kteří se do tohoto kriminálního systému zapojují.
V Praze 28. dubna 2015
