Otys: Vyhlašuji válku vybydleným ruinám!

Celé Karlovarsko si může právem myslet, že je na okraji zájmu celostátní politiky. To se musí změnit. Náš kraj má obrovský potenciál, který leží nevyužit. Má také spoustu problémů, které se musí okamžitě a viditelně začít řešit. Změna musí začít hned, sliby nestačí. Začít můžeme například s množstvím vybydlených ruin, které hyzdí náš kraj.

Na konci dubna koalice tří stran, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, zveřejnila program, s nímž se bude ucházet o přízeň, a hlavně důvěru voličů v nadcházejících sněmovních volbách. Jsem na náš program hrdý, stojím za ním. Současně ale vím, že nestačí chodit po světě a na každou otázku, kterou dostanu, odpovídat, ať se lidé podívají do programu.

Politické programy jsou zásadní věc, ještě důležitější však je umět říct, co konkrétně program znamená pro lidi, o jejichž důvěru se ucházím. Rád bych řekl hlavně to, že jako karlovarský rodák trvám především na tom, že všechny viditelné problémy našeho kraje je třeba začít řešit okamžitě. Jistě, je důležité mít vizi. Její plnění ale nespočívá v tom, co poslední roky vidíme, tedy v blyštivých slibech. Všichni jistě cítíme, že je potřeba přinést změnu, a změna začíná okamžitým řešením těch nejpalčivějších problémů.

V následujících dnech udělám jediné, co politik může a má dělat, pokud nechce být odtržený od prostředí, ze kterého vychází. Vydám se na cesty po našem kraji a budu se dívat kolem sebe. Chci co nejlépe poznat, na co můžeme být hrdí a pyšní, co máme rozvíjet, a samozřejmě nebudu zavírat oči před tím, co je škaredé a čím se nechceme chlubit.

V poslední době si všímám hlavně toho, kolik je v našem kraji pobořených a vybydlených stavení. To je přece hrůza. Máme krásný kraj – a rozhodně bychom neměli dopustit, aby kvůli neschopnosti či neochotě začít řešit tuto problematiku vypadal jako kdyby se tudy zrovna prohnala válka. Každá odpudivá ruina má svůj příběh, který si chci vyposlechnout a chci pomoct najít řešení.

Aby nedošlo k omylu – nechci si brát příklad z politiků, kteří lidi ohlupují tvrzeními, že všechno hned vyřeší, na všechny mají telefon a už vůbec nespí, protože makají pětadvacet hodin denně osm dní v týdnu. Chci dělat co dokážu. Český stát má dost úřadů a úředníků na to, aby dokázal řešit většinu problémů. Potíž je hlavně v komunikaci a vůli něco doopravdy dělat. Problém vybydlených ruin se nevyřeší tím, že budeme nadávat. Je třeba zjišťovat kdo má co dělat, kdo je za co zodpovědný – a tvrdě a neústupně trvat na tom, aby se věci hýbaly kupředu, aby se něco dělo. Řešení problému nesmí ztroskotat na tom, že se nechá utopit v papírování.

Pojďme přestat čekat, až to někdo udělá za nás. Každá ruina v našem kraji představuje spoustu pracovních příležitostí. Bude potřeba opravovat, budovat a stavět. A až bude hotovo, získáme množství podnikatelských příležitostí. Tady může stát nová restaurace, tady budou moct bydlet turisté, tady vznikne bydlení pro mladé lidi, kteří tak nebudou odcházet z kraje. Nebude to hned, ale když nezačneme tou malou, každodenní prací, nebude to nikdy. A to nechci.