Miloš Zeman slíbil, že se bude chovat jako nadstranický prezident, který chce českou společnost spojovat a nikoli rozdělovat. Netrvalo ani několik měsíců a všechny sliby skončily v odpadkovém koši. Nejprve se kancléřem na Hradě stal předseda strany Zemanovců. Následně začal prosazovat lidi, kteří jej podpořili při prezidentské volbě, na posty velvyslanců, zcela ignorujíc kompetence předsedy vlády a ministra zahraničních věcí.
Ve svých autoritativních manýrech pokračoval, když odmítl jmenovat profesorem uznávaného literárního historika Martina Putnu, což nemělo v našich v moderních dějinách obdoby. Zábrany pak úplně odhodil a svou pravou tvář, na kterou spousta lidí zapomnělo, ukázal při vládní krizi. Okázale se vysmál existující většině v Poslanecké sněmovně a jmenoval si vládu svých přátel, podporovatelů a sponzorů. Její poslední kroky jednoznačně ukazují, že jde pouze o personální čistky na důležitých místech a o zisk moci. Zeman a jeho vláda bez důvěry pak zkouší, jak daleko mohou zajít, aniž by vyvolali nespokojenost veřejnosti. Naposledy narazili při pokusu o odvolání ředitele Národního divadla.
Úřednických vlád existovalo v období demokratického Česka a Československa skutečně mnoho. Nikdy se však nestalo, že by prezident jmenoval vládu navzdory připravené většině v Poslanecké sněmovně. Současný prezident skutečně dodržel literu ústavy, přitom však označil důležité ústavní zvyklosti za „idiotské“. Ty ovšem tvoří neoddělitelnou součást ústavního pořádku, protože upřesňují a definují to, co se nedá napsat do zákona. A nikdy se nestalo, že by vláda bez důvěry prováděla tak rozsáhlé čistky.
To je i jeden z důvodů proč TOP 09 nemůže vyslovit důvěru Rusnokově vládě. Prezident, který nerespektuje principy demokratického státu, musí být klepnut vážně přes prsty. Nikde není psáno, že se stejně nezachová po příštích sněmovních volbách, ať už řádných nebo předčasných. Proto předčasné volby za stávající situace nejsou žádným řešením. Představují totiž nástroj řešení krize v těch případech, kdy neexistuje v Poslanecké sněmovně většina. Ale v současnosti tam většina, byť těsná, stále existuje.
A zmíním ještě jednu záležitost. Pokud si někdo myslí, že Miloš Zeman dal co proto „zlým a prohnilým“ politickým stranám, připomeňme si další fakta. Místopředseda Zemanovců Augustin se stal vedoucím Úřadu vlády. O dalších členech vlády se hovořilo jako o kandidátech téže strany ve sněmovních volbách. Sám premiér Jiří Rusnok za Zemanovce již kandidoval. Evidentně jsme svědky pokusu protlačit silou jednu politickou stranu k moci, aniž by ji kdokoli volil.
To považuji za velmi nebezpečné, zvláště když nevíme, kdo přesně za jednotlivými lidmi stojí a jaký má zájem na státem regulovaném byznysu a veřejných penězích. Případ Jana Fischera a jeho sponzorů, kteří se náhle zjevili po oznámení, že se stane ministrem financí, mluví za vše. Slušná politická strana by si toto nemohla dovolit a okamžitě by onoho člověka stáhla. U nikým nevolených figur, které budou rozhodovat o obchodech např. Zemanových kamarádů z firmy Lukoil, nic podobného nehrozí. A o dalších ekonomických vazbách Zemanových lidí nelze pochybovat, např. na různé advokátní kanceláře, které rýžují na vymáhání drobných pohledávek a chtěly by v tom i nadále pokračovat.
Nechci nic dramatizovat, ale v historii nalezneme spoustu příkladů, kdy se demokracie začala měnit v autoritářský režim velmi nenápadně a zneužíváním demokratické ústavy. Demokracie není dokonalá, ale stále představuje to nejlepší společensko-politické zřízení. Její důsledná obhajoba představuje pro TOP 09 naprostou prioritu.
V Praze 7. 8. 2013
