Langšádlová: Církev není jen kostel

„Církve považuje za neužitečné instituce více než polovina lidí žijících v České republice. Přesto mnohdy ve svém životě využívají služeb, které právě církve zajišťují,“ popisuje účel dnešní konference její pořadatelka Helena Langšádlová. „Představa, že církev rovná se kostel, je velmi zkreslená. Církve zde vytvořily pevnou síť, která mnohdy zachycuje ty nejpotřebnější bez hodnocení toho, zda jde či nejde o věřící,“ dodává Petr Gazdík.

Od roku 1948 nemohly církve až dodnes hospodařit s majetkem, který jim stát uloupil. Přesto se jim podařilo vybudovat velkou škálu zařízení zajišťujících služby občanům v nejrůznějších oblastech. „Je to široké spektrum zdravotních a sociálních služeb pro lidi s postižením, seniory a další skupiny lidí. Českobratrská církev evangelická dokonce zřizuje i Evangelickou akademii, která se přímo zaměřuje na vzdělávání studentů v sociální práci,“ říká Martin Balcar z Diakonie ČCE, podle kterého se klienty těchto zařízení nestávají jen věřící: „Ve chvíli, kdy někdo potřebuje pomoci, neřešíme ani my, ani on, jakou máme víru. V tu chvíli má náš kontakt jediný účel, a to je mu pomoci.“

Církve a církevní společnosti tak v tuto chvíli v České republice provozují například 19 gymnázií, 22 mateřských škol či 6 vyšších odborných škol, v oblasti zdravotnictví již církev zřídila tři nemocnice a zajišťuje provoz 14 lůžkových hospiců, patří sem i azylové domy, domovy pro seniory a další služby. Církve mnohdy poskytují i servis menším, ale o to náročnějším skupinám, jako jsou těžce hendikepovaní, senioři s mentálními chorobami, klienti opouštějící ústavní péči aj. 

Sociolog Zdeněk R. Nešpor připomíná: „Etablované církve „skrytě“ slouží i nevěřícím, jako největší organizace občanské společnosti, kdy zejména na lokální úrovni mají obrovský význam pro kvalitu demokracie. Církve zároveň slouží jako garantky sociálních a kulturních hodnot, jako tzv. ‚řetězec tradic’ propojující minulost se současností. Další významnou funkcí církví je pomoc při zvládání jak osobních, tak celospolečenských krizových situací.“

„V tuto chvíli je nutné uklidnit veřejnost, že vyrovnání státu s církvemi neznamená, že peníze a majetek odtud úderem půlnoci Nového roku 2013 nenávratně zmizí. Naopak,“ vysvětluje poslankyně Helena Langšádlová a dodává: „Věřím, že se tyto prostředky promění do dalších služeb veřejnosti nebo do opravených památek, které jsou součástí českého kulturního dědictví.

Konkrétní příklady, počty obsloužených klientů a detailní popis některých zařízení naleznete v příloze.