Dosud vedoucí TOP 09 v metropoli vyšla z voleb jako poražená. Neobhájila největší počet křesel v zastupitelstvu hlavního města nebo pozici nejsilnější strany na několika radnicích městských částí. Byly ale i výjimky. Pražským premiantem TOP 09 se stal starosta Libuše a též poslanec Jiří Koubek. Nejen, že v městské části, která má v současnosti kolem 10 tisíc obyvatel, obhájil pozici nejsilnější strany. Ale proti posledním volbám si ještě o pět procent hlasů polepšil.
Ve volbách v Libuši a Písnici získala vaše TOP 09 spolu s nezávislými kandidáty téměř 41 procent hlasů. Co na takový výsledek říkáte?
Mám z něho samozřejmě radost. Výsledek ukazuje, že obyvatelé Libuše a Písnice jsou velmi inteligentní, hrdí a nenechají se opít rohlíkem ani Babišovou koblihou.
Jaký je váš recept na úspěch?
Jsou to čtyři roky na ulici. Před čtyřmi lety jsem udělal nejlepší výsledek TOP 09 v obcích a městských částech nad 10 tisíc obyvatel: získali jsme 35 procent hlasů, to neměl ani Zdeněk Tůma. To neříkám nijak pyšně, ale jako holý fakt. Věděl jsem, že pokud to chci udržet, nesmím voliče zklamat. Desetitisícová městská část se dá obejít pěšky. Proto mám jednoduchý recept: když mi napíše občan, že chce před domem zklidnit dopravu, protože mu tam jezdí rychle auta, než abych složitě odepisoval a vymýšlel, co jde a co nejde, se za ním zastavím a řeknu mu, jak to je, z očí do očí.
Takže zazvoníte na dveře a řeknete: Dobrý den, já jsem váš starosta?
V podstatě ano. Lidi reagují různě, často jsou vykulení, ale pak mě pozvou na kávu, půl hodiny povídáme a pak se v dobrém rozloučíme. Máme u nás developera, který chce na naprosto šíleném plácku postavit dům. I když se nám to nelíbí a občané nám za to také nadávají, nemáme moc o tom rozhodnout a nemůžeme to nijak změnit. Svolal jsem proto aspoň jednání občanů, developera, šéfa stavebního úřadu, odborníka, který nám zpracovával připomínky k tomuto projektu, a snažili jsme se naši pozici vysvětlit.
Pomohlo to?
Všechny samozřejmě nepřesvědčíte, ale když s občany takto komunikujete, když místo dvou řádek, že to nejde, na třech, čtyřech stránkách vysvětlíte svoje postoje a lidi vidí, že se v rámci svých pravomocí pokoušíte s developerským projektem udělat, co to jde, a tak se každému můžete s čistým svědomím podívat do očí, efekt to má.
Zažil jste během oněch čtyř let nějaké skutečně kritické chvíle?
Byly dvě. Nezvládli jsme jmenovat ředitelku jedné mateřské školy, kvůli čemuž se proti mně objevila i petice. A pak, když jsem rok a půl po nástupu do funkce dělal jednu reportáž pro Českou televizi a jejich pořad 168 hodin na téma Vietnamci. Věnoval jsem tomu asi čtyři hodiny a oni z toho vystřihli přesně 13 vteřin, ze kterých jsem vyšel jako naprostý deb*l a byla další petice na obci, kde zaznělo, že jsem velmi vstřícný k Vietnamcům, vietnamské drogové mafii a podobně.
Jak jste těmto peticím čelil?
Nesnažil jsem se nijak schovávat a ihned jsem svolal zastupitelstvo, na kterém jsem petentům v dobrém slova smyslu čelil. Nikdy jsem z toho asi nevyšel úplně dobře, ukázal jsem se v těchto případech jako mladý a nezkušený, ale i někteří z těch, co petici podepsali, se pak dokázali do mého jednání vcítit. Starosta desetitisícové obce musí být jednoduše neustále na ulici a neustále komunikovat s lidmi.
Co vás vlastně před lety do komunální politiky přivedlo?
Občanská nespokojenost. Jeden developer chtěl u nás postavit neuvěřitelně vysokou budovu a tenkrát jsme neměli pocit, že bychom měli zastání u radnice. Dnes už vím, že radnice mnoho dělat nemůže. Ale za tyto čtyři roky občané ví, že jsem udělal maximum a developer zatím za celou tuto dobu do země nekopl. Dřív nebo později tam kopne, ale děláme všechno proto, aby celý projekt byl uměřený. Za ty čtyři roky se nám podařilo snížit počet bytů v něm ze 400 na 200, tedy na polovinu, ale i tak žádáme další redukci, méně zrušených parkovacích míst, více zeleně a tak podobně. Kdybych zůstal jen občanským aktivistou, měl bych možností mnohem méně.
U vás v Libuši jste vítězství obhájil. Co ale říkáte na výsledek TOP 09 v zastupitelstvu hlavního města Prahy a prohře s hnutím ANO?
Výsledek je velmi těsný. Rozdíl jednoho nebo dvou mandátů podle mě není tak významný. Klíčové je, jak si daní partneři umí podat ruku. A přiznám se, že kdyby někdo na mě zveřejňoval esemesky, že ho zvu na kávu, abych se s ním poznal a vydával to za zásadní předvolební bombu, která má ovlivnit názor voličů, nejsem si jist, že by to pro mě byl důvěryhodný a seriózní partner. I já si volám se svými oponenty, je to naprosto normální, nenormální je to na sebe zveřejňovat.
Pražský Deník, 15. 10. 2014, str. 2, rubrika: Metropole
