Ministerstvo zdravotnictví ČR pracuje v rámci reformy zdravotnictví na systému odlišení standardu základní a ekonomicky náročnější varianty zdravotní péče, který přispěje k lepší racionalitě využití prostředků ve zdravotnictví. Dnešní systém nahrává korupci a šedé ekonomice a stanovení obecného nároku a pravidel pro legální připlácení významně zprůhlední systém. Pacient bude navíc přesně vědět, na jakou péči má z hlediska veřejného zdravotního pojištění nárok a bude ji moci vyžadovat.
Nárok pacienta bude postaven na třech základních pilířích: na místní dostupnosti péče, časové dostupnosti a seznamu výkonů s bodovými hodnotami. Cílem není rozdělovat péči na lepší a horší, ale při zachování objemu péče v současné kvalitě udržet dlouhodobou ekonomickou stabilitu systému zdravotnictví.
Definice ekonomicky náročnější varianty je jen jednou z mnoha úprav celého systému veřejného zdravotního pojištění. „Musíme si uvědomit, že ani sebedokonalejší zdravotní systém nemá neomezené prostředky. Vždy budou existovat určité limity a rozhodování o rozdělování omezených zdrojů,“ říká ministr zdravotnictví Leoš Heger a dodává: “Zavádění variant nebude znamenat omezení péče, pouze umožní legální spoluúčast pacientů na úroveň obvyklou ve vyspělých evropských zemích, aniž by došlo ke zhoršení situace sociálně slabších spoluobčanů.“
V českém zdravotnictví dnes zcela chybí možnost legálně si připlatit péči a lepší materiál si pacient musí doplatit v plné výši, nikoli ve výši rozdílu. „To, co připravujeme, je pouze upřesnění a zprůhlednění systému. Prosazujeme, aby některé věci, které si dnes lidé platí pokoutně, byly placeny otevřeným způsobem,“ doplňuje ministr Heger. Při výběru ekonomicky náročnější varianty doplatí pouze rozdíl mezi oběma variantami. Ceny ekonomicky náročnější varianty budou samozřejmě regulovány.
„Oddělení ekonomicky náročnější varianty samozřejmě nechceme stanovovat od zeleného stolu. Jednoznačně budeme spolupracovat s odborníky v čele s Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně, oponenturu jejich názorů pak zadáme zdravotním pojišťovnám, pacientským organizacím a stavovským komorám. To je také vize, se kterou půjdeme na jednání K9. Je otázkou, zda proces uzavírat vyhláškou či zákonem. Obě cesty mají svá pro a proti. Chci o obou diskutovat s politickými partnery,“ dodává Leoš Heger.
Pro zavádění variant zdravotní péče je nezbytné stanovení obecného nároku. Ten se musí spolu s novými medicínskými poznatky a technologickým pokrokem posouvat v čase vpřed. Proto ministerstvo zdravotnictví také plánuje zavést jasná pravidla pro zavádění nových technologií.
V Praze 17. 5. 2011
