V první řadě se musíme distancovat od tvrzení, že nejprve budou zrušeny kojenecké ústavy a teprve následně bude vznikat síť pěstounských rodin. To samozřejmě není pravda, žádná taková informace z MPSV nikdy nezazněla.
Potřeba vybudovat kvalitní profesionální pěstounskou péči je neoddiskutovatelně prvořadá, teprve následně bude možné zamezit umísťování těch nejmenších dětí (tedy v první fázi dětí do tří let věku, kterých projde kojeneckými ústavy každoročně na dva tisíce) do ústavních zařízení. Kritici návrhu MPSV neslyší, nebo nechtějí slyšet, že jde v první řadě o to, aby děti nebyly odebírány z rodin z ekonomických či jiných důvodů, které je možné řešit - aby nedocházelo k případům, kdy je dítě odebíráno, byť jen na několik měsíců, ze svého přirozeného prostředí z důvodů, které jsou řešitelné přímo v domácím prostředí. V případech, kdy dítě musí rodinu opustit, by měla primárně nastupovat náhradní rodinná péče.
Musíme se distancovat od tvrzení, že nejprve budou zrušeny kojenecké ústavy a teprve následně bude vznikat síť pěstounských rodin. To samozřejmě není pravda, žádná taková informace z MPSV nikdy nezazněla.
Co se týče stávajících ústavních zařízení, předpokládá se, že významná část jejich personálních, materiálních a finančních zdrojů bude transformována do poskytování terénních a ambulantních služeb péče o děti. Cílem je nasměrovat služby do terénu, k rodinám a skončit s praxí, kdy je dítě při problému v rodině odebíráno a tráví část (nebo i celé) dětství v ústavu.
Je zřejmé, že se nepodaří do pěti let zavřít všechna ústavní zařízení, je ale reálné v tomto směru postupovat a ústavní péči systematicky nahrazovat alternativami, které jsou pro vývoj dětí příznivější. Prvním legislativním krokem je novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která je předkládána do vlády.
Nezbytným předpokladem pro realizaci tohoto záměru je vytvoření sítě služeb, které budou systematicky pracovat s rodinami a v rodinách. Přitom je zřejmé, že součástí systému bude vždy určitý počet pobytových zařízení pro děti se speciálními potřebami, mělo by jít však o zařízení s malou kapacitou, nebo o zařízení, umožňující, aby zde dítě pobývalo spolu s rodičem či rodiči. MPSV proto bude cíleně vytvářet alternativy k ústavní péči tak, aby byly zajištěny v dostatečné kapacitě a žádné dítě se neocitlo bez potřebné péče či ochrany.
Co se týče stávajících ústavních zařízení, předpokládá se, že významná část jejich personálních, materiálních a finančních zdrojů bude transformována do poskytování terénních a ambulantních služeb péče o děti. Cílem je nasměrovat služby do terénu, k rodinám a skončit s praxí, kdy je dítě při problému v rodině odebíráno a tráví část (nebo i celé) dětství v ústavu. Velkými změnami projde rovněž pěstounská péče, která se bude postupně profesionalizovat. Pěstouni projdou náročnou přípravou a budou mít povinnost se průběžně vzdělávat. Na druhé straně se počítá s většími odměnami a podpůrnou sítí služeb (pomoc psychologa, sociálního pracovníka apod.) a individuální péčí o děti, které vyžadují například v důsledku vážných zdravotních komplikací odbornou lékařskou péči, jsou závislí na přístrojích apod. MPSV tímto sleduje trend, který je v civilizovaných zemích naprosto běžný.
Je zřejmé, že se nepodaří do pěti let zavřít všechna ústavní zařízení, je ale reálné v tomto směru postupovat a ústavní péči systematicky nahrazovat alternativami, které jsou pro vývoj dětí příznivější. Prvním legislativním krokem je novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která je předkládána do vlády.
parlamentnilisty.cz, 4. 10. 2011
