Ženíšek: Zemský ráj to na pohled

Může se zdát, že mohutný byrokratický a politický aparát Evropské unie řeší převážně nedůležité problémy na úkor těch, jež její obyvatelé skutečně trápí. Celkem oprávněně by nám mohla vadit nepřiměřená buzerace typu zákazy klasických žárovek, spory o názvy různých potravin nebo poněkud závažnější spory o migrantské kvóty. Směřujeme ale své rozhořčení na ty na správné viníky? To je sporné.

Evropská unie se totiž navzdory tvrzení prezidenta Zemana značně liší od dřívějšího systému RVHP a samotného východního bloku. Rozhodnutí Evropa nepřijímá podle libovůle jediného státníka či jediného státu, ale na základě politických vyjednávání zástupců všech členských zemí. Pokud se tedy neprosadí zájmy českých občanů, pak je to zjevně výsledek neschopnosti české vlády získat v Evropě spojence či alespoň neschopnosti artikulovat na evropské scéně naše stanoviska a důvody, které k nim vedou. Nedávná návštěva německého ministra zahraničí v Česku ukázala, jak snadno se dají některé věci vysvětlit, když se hovoří se správnými lidmi a správným jazykem. Odchod z Unie bude obtížný a komplikovaný i pro tak velkou a mocnou zemi, jakou je Británie. Budeme mít možnost to v přímém přenosu sledovat a představovat si, co by něco podobného udělalo s námi. Konec evropských dotací by pro tuzemskou ekonomiku znamenal stejnou ránu jako celosvětové zhroucení automobilového průmyslu. Omezení pohybu osob i vystoupení z jednotného trhu by pak omezilo počet zakázek a snížilo celkový objem obchodování. Vzrostla by nezaměstnanost a pocítili bychom také nedostatek kvalifikovaných pracovníků na některých specifických místech. Celková izolace by se projevila nejen v obchodní, ale i kulturní oblasti, která souvisí s počtem turistů. Praha totiž při vší úctě není Londýn a členství v Unii pro mnoho neinformovaných občanů západního světa funguje jako záruka jistých standardů životní úrovně. 

Evropská unie nikdy nebude pozemským rájem, ale zároveň je to jediná alternativa pro stabilní existenci v Evropě. V české hymně se zpívá o zemském ráji, ale je otázkou, jestli se nám ho dosud někdy podařilo vytvořit. Řekl bych, že nikoliv. Žijeme v reálném světě, kde si musíme svou pozici vybudovat.