„V Gruzii je více prozápadně orientovaných politiků, než je někdy u nás,“ říká v souvislosti se zájmem tohoto kavkazského státu o vstup do NATO poslanec a místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek. V rozhovoru pro ParlamentniListy.cz se věnuje situaci v Turecku a doufá v jeho další aktivní zapojení v Severoatlantické alianci. Zabývá se rovněž kauzou účasti ruských atletů na Olympijských hrách v Riu a hodnotí Michala Horáčka coby možného kandidáta na nového prezidenta.
Dění na mezinárodním poli zdaleka nevypadá na okurkovou sezónu. Nejzávažnější je situace kolem nezdařeného puče v Turecku. Má v tom podle vás „prsty“ turecký myslitel a mecenáš Fetullah Gülen žijící dnes v exilu v USA? Nebo – jak hovoří jiné strany – má nitky v rukou Rusko a rozehrává partii, jak se zbavit stále úspěšnějšího regionálního hráče?
Těžko říci. Pravda možná nikdy nevyjde na povrch. Dodnes ani není oficiálně znám motiv či jaký byl skutečný cíl. Můžeme se jen domnívat. Zatím to ale podle rozsáhlého zatýkání vypadá, že se na přípravě puče podíleli snad úplně všichni, což je absurdní. Pravdou také je, že nespokojenost v turecké armádě byla již delší dobu; a jestli této situace Erdogan využil a se svými tajnými službami tomu pak napomohl, či o přípravách jen věděl a dopředu se na vše připravoval, to ví asi opravdu jen on sám. Skutečnost, že prezident Erdogan teď podle předem připraveného seznamu zatýká takové množství lidí, je ale velmi znepokojivá a mělo by nás to přinutit, abychom svůj vztah k Turecku, které bylo předvídatelné a stabilní, přehodnotili. Turecko se vydalo na cestu k diktatuře se sultánem Erdoganem v čele, to je zkrátka fakt a tak je třeba na něj teď nahlížet.
Na základně Incirlik v Turecku má NATO uskladněno několik atomových zbraní, přičemž tu ale nejsou jejich nosiče. V horkých chvílích kolem tureckého převratu vypnula vláda přívod elektrické energie na základnu – údajně z ní také startovalo několik letounů, z nichž některé ohrožovaly Erdogana na cestě z jeho letoviska do Ankary. Je v této situaci podle vás Turecko schopno uchránit tyto ničivé zbraně a nebylo by je taktické odvézt – třeba do Německa, i když se podle amerických zdrojů v nedávné době vydaly velké peníze právě na posílení ochrany a zabezpečení skladu?
Myslím, že to je zatím předčasné, o tom takto uvažovat. Turecko je stále členem NATO a oficiálně tedy i naším spojencem. Charakter režimu, pokud by byla zachována transatlantická vazba, by nemusel NATO ohrozit, ale určitě by vztahy zkomplikoval. Ostatně NATO má ve své historii zkušenost s tím, že jejím členem byla země mající jiný charakter, než je liberální demokracie. Daleko horší by bylo, kdyby si Turecko hledalo jiného spojence... tím by bylo jistě Rusko. To by znamenalo obrovský problém. Musíme mít na paměti, že Turecko má druhou největší armádu ze všech členských zemí Aliance.
Někteří pozorovatelé uvádějí, že pokud by moc získali pučisté, mohlo by v této osmdesátimilionové zemi případně dojít i k občanské válce a mohlo by se zpochybnit její zapojení do NATO. Vždyť ostatně disponuje druhou největší armádou v Evropě v rámci NATO... Jaký k tomu máte názor?
Stále nevíme, kdo byl iniciátorem a co bylo skutečně cílem. I kdyby se jednalo o skutečný, nikoliv zinscenovaný převrat, jak se o něm teď často hovoří, tak by se ti, kteří by se ujali moci, chovali teď s největší pravděpodobností stejně. Byly bychom svědky rozsáhlého zatýkání a armáda by byla všude.
V nedávné době jste byl týden v Gruzii. Mělo by to podle vás logiku přidružení této zakavkazské republiky do NATO? Nedráždíme tím Rusko – po zřízení nových amerických základen v Rumunsku a Bulharsku a dislokování jednotek NATO v Pobaltí a Polsku – „nedráždíme hada bosou nohou“?
O tom jsem tam nejednal, měl jsem o tom samozřejmě možnost neformálně hovořit s tamními poslanci. Byl jsem tam ale s českou delegací na zasedání parlamentního shromáždění OBSE. Jednalo se o výroční zasedání, které se vždy koná v jedné z členských zemí. Jsem rád, že se Gruzie přibližuje k NATO; ostatně jí ani nic jiného nezbývá. Nesmíme zapomínat na to, že to, co se dnes odehrává na východní Ukrajině, zažila Gruzie mnohem dřív. Za podpory Ruské federace má na svém území dvě oblasti, které nekontroluje. Kromě Jižní Osetie je to Abcházie. Potkal jsem ale v Gruzii mezi politiky víc prozápadně orientovaných lidí, než je tomu někdy u nás. Gruzie je navic překrásná země s občany toužícími po tom, aby se jich někdo zastal. Neměli bychom na ni zapomínat.
A ještě Rusko, tentokrát ze sportu. Nehovoří se už jenom o vyloučení ruských atletů z olympiády v Riu, což je už hotová věc, ale dokonce o zakázání startu celé ruské delegace. Není to příliš velké uplatňování kolektivní viny a míchání politiky do sportu? Podle bývalého olympionika a držitele zlaté medaile ve střelbě Jana Kůrky jde o akt, který se rovná studené válce, ne nepodobné situaci s olympiádou v Moskvě a Los Angeles...
Domnívám se, že olympiáda, mistrovství světa či jiné vrcholové sportovní události vždy do určité míry politikou byly a jsou, ať se nám to líbí, nebo ne. Už jen třeba proto, že se lobbuje za to, kde se uskuteční, nebo proto, že se na nich řada politiků zviditelňuje. Na olympiádě sportovci startují vždy pod určitou vlajkou, nereprezentují jen sebe, ale i zemi, s jejíž výpravou přijeli. Pokud byla dopingová aféra takového rozsahu jako v Rusku, že na ní participovaly i tajné služby, tak to především odpovídá na otázku, na kterou se ptáte. Dotyční by pak asi neměli operovat argumentem, že by se do sportu neměla politika míchat, když je v tomto případě sport politikou úplně prolezlý. Pokud mám ale dobré informace, tak se zákaz celé výpravy týkat nebude.
Pojďme na tuzemskou půdu. Hledá se další prezident. Jaký by měl podle vás být? A co třeba takový Michal Horáček?
Měl by být prozápadní, to by pro začátek úplně stačilo. Měl by spojovat, nikoliv rozdělovat, neměl by lhát, měl by se umět omluvit, když udělá chybu, měl by kolem sebe mít důvěryhodné lidi, a ne nejbližší spolupracovníky bez bezpečnostní prověrky. Měl by mít úctu k faktům. Politik nesmí vyměnit úctu k faktům za většinový souhlas, protože, jak víme z historie, většina nikdy není chráněna před omylem, natož před hloupostí. Neměl by být populista. Takového kandidáta budu volit a jistě takový příští rok bude. Stále věřím tomu, že tak vyspělý národ, jakým jsou Češi, si zaslouží lepšího prezidenta.
Texty Michala Horáčka se mi moc líbí a vážím si ho. O jeho názorech ale nic moc zatím nevím a myslím si, že nejsem sám. Natolik je asi motivován celkem logickou úvahou, že pokud chce vyhrát, musí kromě jiných získat i část Zemanových voličů, že vlastně neříká nic. Osobně preferuji raději někoho s politickou zkušeností.
Je ovšem možné, že Miloš Zeman znovu zvítězí... Dovedete si to představit?
Dovedu si představit už úplně všechno. Ale myslím si, že už nevyhraje. Což si i přeji, samozřejmě.
Při všech těch událostech poněkud zapomínáme na Ukrajinu. Máte odtamtud nějaké čerstvé zprávy a myslíte, že se obhájí bezvízový styk, který by mohl nastat ještě v tomto roce?
S Ukrajinou je to tak, jak jsem vám v jednom rozhovoru odpovídal asi před rokem. Časem přestane být hlavním tématem a politici na ni začnou zapomínat. Přišla migrační krize, terorismus v Evropě, Brexit a tak dále a na Ukrajinu vzpomene málokdo. Přitom je jasné, že ten hlavní problém, který teď řeší, by byl dávno vyřešen, kdyby od začátku neintervenovala Ruská federace.
Je léto, a proto vypusťme jednu novinářskou kachnu – připravuje se odchod z EU některého ze severských států – Švédsko není úplně nadšeno a ve Finsku nabírají hlasy příznivci odchodu z EU notně posílení Brexitem. Je reálné, že se Evropa respektive Unie významně změní? A nebo podle vás je nezměnitelná, a tím ovšem odsouzena k postupnému zániku?
Evropská unie se musí změnit, o tom není pochyb. Mnohem užitečnější než něco ničit a bořit je pokusit se to spravit, když je to rozbité a nejede to tak, jak bychom chtěli. Vyzývat k odchodu z EU je naprostý nesmysl.
A teď ještě veselejší téma – co vás v poslední době na politické scéně nejvíce překvapilo a rozesmálo? A nebojte se být ironický až sarkastický...
Pobavil mě jeden občan, který mi volal a snažil se mi vysvětlit, že i za to, co se děje v Turecku, může Miroslav Kalousek. Nakonec jsem mu snad i pomohl, když jsem ho přesvědčil, že v těchto dnech není dobré a rozumné pobývat moc dlouho na přímém slunci.
Václav Fiala
zdroj: Parlamentní listy, 26. 7. 2016
