Ženíšek: Musíme být plnohodnotnými spojenci v NATO

Úvahy o evropské armádě se objevily i potom, ale nebylo to kvůli posilování obrany Evropy, ale s cílem oslabení vlivu USA v Evropě, resp. NATO. Nepovažuji evropskou armádu za něco, co Evropa v současné době nutně potřebuje. Vycházím především z toho, že jelikož nejsme schopni přispívat ani dvěma procenty HDP do společného rozpočtu NATO, tak jak bychom byli schopni dodržovat závazky ještě k jiné platformě, než je Severoatlantická aliance. Navíc státy EU nejsou schopny rozhodnout ani o tom, aby EU dala více na migrační krizi, než dává doposud, přestože je to její priorita číslo jedna. V reálných číslech je však stále větší prioritou např. zemědělství, než boj s nelegální migrací či s terorismem.

Souhlasím, že šíření džihádistického terorismu, či nekontrolovatelné migrační toky by nás měly přivést k přehodnocení celkového přístupu Unie tak, aby byla akceschopnější a efektivnější. Začít ale tím, že vytvořím evropskou armádu, aniž bych měl finanční prostředky a vojáky, je stejná chyba jako zavádět jednotnou měnu bez jednotného ministerstva financí, či jako nedávná výzva našeho prezidenta po společném velení OSN, přestože zájmy Západu a Ruska jsou zcela odlišné.

Zastávám názor, že "méně, ale lépe", je mnohem účinnější než "více, ale přitom špatně či nefunkčně". A proto pokud myslí EU vážně pohraniční stráž, musí ji poskytnout dostatečné kapacity a finanční prostředky a překonat odpor některých stran, které se obávají zasahování do suverenity jednotlivých států. Dále je třeba se zaměřit například na rozvoj a reformu evropských bojových uskupení (EU Battle Groups), rozvoj Společné bezpečnostní a obranné politiky, zvýšení odolnosti EU proti vedení hybridní války či větší spolupráce tajných služeb jednotlivých států Unie.

Evropa na poli výraznější hard power selhává na plné čáře. To je zkrátka fakt, přestože má většinu předpokladů k tomu, aby skutečnou mocností v globálním světě opět byla. Chybí ji k tomu ale jedna podstatná věc (a jen formálním zřízením evropské armády se to nezmění) a tou je společná politická vůle k tomu, aby se definovaly společné strategické zájmy či vojenské kapacity všech zemí EU. Když se ohlédnu např. za pokusy nějaké vojenské spolupráce v rámci V4, kdy čtyři sousedské země nejsou schopny sjednotit vojenské nákupy, natož společné strategické zájmy, tak nějaký společný evropský konsenzus na těchto věcech může trvat i další generace. K čemu by nám byla Evropská armáda, když bychom ji nechtěli nebo neuměli použít?

Evropa často zapomíná, že NATO není jen o tom, že má chránit jednu část euroatlantického prostoru, ale že by měly mít evropské země svoje armády na takové úrovni, aby mohly v případě nutnosti pomoci i těm, co nás doposud chrání a garantují naši bezpečnost. Jsme součástí jednotného Západu a trvalo nám to tři generace, dvě světové války a jednu studenou, dostat se až sem. Proto více než duplicitu a rozmělnění vojenských kapacit potřebujeme teď investovat do vlastních armád, plnit svoje závazky a být plnohodnotnými spojenci v rámci NATO. Potřebujeme stále více prohlubovat a posilovat transatlantickou spolupráci, o to více v době, kdy americká vůle platit Evropě za bezpečnost již není tak silná, jako byla dříve. Pouze sjednocený Západ může efektivně čelit mezinárodním výzvám, udržovat stabilitu a chránit naše univerzální hodnoty.