V situaci, kdy Kypr stojí před krachem, přichází eurozóna se záchranným plánem v podobě půjčky ve výši 10 miliard eur. Považuji za logické a spravedlivé, že si přitom klade podmínku, aby se sami Kypřané na řešení krize podíleli.
Eurozóna neříká, kde má Kypr tyto prostředky získat. Zalovení v bankovním sektoru se ale nabízí. Jestliže někdo v této souvislosti kritizuje eurozónu a její lídry, pláče na špatném hrobě. Evropští daňoví poplatníci kyperskou nezodpovědnost každopádně zaplatí, jde jen o to, v jakém rozsahu. Platit by však měl v prvé řadě ten, kdo problém zavinil. Bankovní vklady nedoloženého původu musely páchnout na sto honů, přesto si je kyperské banky hýčkaly. A kyperští politici je v tom podporovali. Tím spíš je nutné najít odvahu i k nepopulárním krokům. Místo odvahy jsme zatím svědky sázení na osvědčenou taktiku svalování odpovědnosti na Evropu. Ta však nepožaduje ždímání kyperských občanů ať už formou zdanění bankovních vkladů, nebo znárodnění penzijních fondů. S těmito variantami koketují sami kyperští politici. Ti však mají i jiné možnosti: donutit platit akcionáře a věřitele bank. To by samozřejmě znamenalo skoncovat s výnosným finančním systémem, který na Kypru zavedli a v jehož pokračování doufají.
Budiž tedy jasně řečeno, že v případě okradení běžných střadatelů budou mít máslo na hlavě kyperští politici, kteří dali přednost zachování daňového ráje přitahujícího špinavé peníze před ohleduplností ve vztahu k obyčejným lidem.
Hospodářské noviny, 25. 3. 2013, rubrika: Názory, str. 8
