Ženíšek: Je důležité, aby se Evropa nenechala ukolébat příměřím

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

především bych chtěl poděkovat panu premiérovi za snahu vysvětlit své kroky, které podniká jménem České republiky na evropské půdě.

Obávám se ale, že nejenom mě, ale ani ostatní těmi svými výroky nepřesvědčil a že stále nechápe podstatu celého problému, o kterém je řeč. Když se zde chlubil tím, že vlastně zachránil český export a že to je hlavní výsledek jednání Rady Evropské unie, tak jsem si vybavil jednoho britského premiéra z minulosti, který, když se vracel z Bavorska letadlem nazpět do Londýna, na letišti mával takovým papírem a tvrdil, že přináší Velké Británii mír. Šeredně se zmýlil.

Je zřejmé, že celá situace na východní Ukrajině je výsledkem agrese jedné země a neochoty Evropanů respektive jejich vlád, v našem případě vlády Bohuslava Sobotky, zaujmout k situaci mnohem razantnější postoj a jsem přesvědčen, že tento postoj měl být hlavně definován ihned po anexi Krymu, na který se v tichosti zapomnělo.

K vyřešení celé situace natrvalo by pochopitelně bohatě stačilo, kdyby Putin vrátil Krym, kdyby se omluvil, kdyby hlídal hranice tak, jak má, aby nebyly v některých místech děravé jako cedník a aby neposílal své vojáky na dovolenou na Ukrajinu a ještě jim na cestu přibaloval tanky. To se však nestane, tomu tady nevěří naprosto nikdo. Takže nám zbývá jen jedno, a to jsou ony zmiňované sankce. Ale aby alespoň na chvíli prezident Putin uvěřil tomu, že ty sankce myslíme naprosto vážně a že mu to nemusí projít tak snadno a zastavil se, musí Evropa zastávat jednotný a razantní postoj a musí Putina přesvědčit, že to myslí naprosto vážně. Obávám se, že právě naše vláda přispívá svým postojem k tomu, že pan prezident Putin tento postoj nebere vůbec vážně.

Klasické diplomatické řešení zatím nic nepřineslo a Putin se mu svými kroky spíše doposud vysmíval. Ozbrojený konflikt Evropy a Ruska si také nikdo nepřeje. Zbývají nám tedy pouze sankce. Pokud někdo zná lepší řešení, sem s ním. Nedělat ale nic za řešení nepovažuji a na tom se snad shodneme. Premiér Sobotka nadále vítězoslavně vystupuje pouze s tím, že se mu podařilo ochránit český strojírenský export. Tento postoj pokládám za velmi nešťastný a dokonce za zbabělý a protože podle mě bychom měli demonstrovat jednotu a rozhodnost a ne vykřikovat do světa, že se nám vlastně něco povedlo překazit. Neměli bychom hledět pouze na naše vlastní hranice, ale také bychom měli přispět naší troškou k ochraně mezinárodního práva i daleko za hranicemi naší republiky a jsem přesvědčen, že v tomto případě se to očekává právě od nás, od České republiky, s tou zkušeností sovětské okupace, se zkušeností začlenění do sovětské sféry vlivu, než například od Portugalska, Irska nebo Nizozemí, které takovou zkušenost na rozdíl od nás nemají.

Rozdíl mezi námi a vládou Vladimira Putina je v tom, že on dokáže přesvědčit veřejnost či dokonce jeho oligarchy o tom, že sankce stojí za to vydržet. Ale pokud sankce budou stále více zasahovat do životních nadstandardů jeho oligarchů, jsem přesvědčen, že bude pro něho stále těžší je přesvědčit o správnosti věci. Proto je naprosto důležité, aby se Evropa nenechala ukolébat příměřím, a proto nesouhlasím se zastavením dalšího kola sankcí tak, jak premiér naznačoval a velmi mě znepokojuje právě postoj pana premiéra, kdy prohlašuje, že by bylo vhodné ukázat Rusku dobrou vůli, pokud příměří vydrží. Copak nám už nevadí přítomnost ruských vojáků na Ukrajině, byť oficiálně jsou na dovolené? Nám už tedy nevadí, pane premiére, že Rusko porušuje mezinárodní právo? Nám už vůbec nevadí, že si Putin ukrojil část ukrajinského území, mám na mysli Krym, aniž by za to nesl nějaké následky? Pravděpodobně asi ne.

Celá věc si stojí asi tak, že buď chceme pomoci Ukrajině, pak ji ale plně podpoříme a nebudeme se ohlížet na to, kolik to bude stát. Nebo nám to je zkrátka jedno a nechceme být s Ukrajinou solidární. Buď uznáváme ruské nároky na jeho sféru vlivu, pak rozumím i těm argumentům, že Putin má vlastně na Krym právo i na celou Ukrajinu má právo. Nebo neuznáváme, pak je ale nutné konat.

Evropa, a je mi líto, že to musím říct, s přispěním právě českého premiéra se snaží vydat nějakou třetí cestou, která vlastně ani neexistuje, protože nejsme schopni definovat to, čeho chceme dosáhnout. Politika Bohuslava Sobotky směřuje pouze k voličům sociální demokracie, možná k voličům KSČM, postoj vládní koalice by ale neměl mít čistě stranické hranice. Měl by především odpovídat postoji České republiky. Pokud ale bude vláda opravdu zastávat dále svůj zdrženlivý postoj, tak se za ni velmi stydím i já.