Od odborů, levicových politiků i socialisticky orientovaných komentátorů zaznívají požadavky na zvýšení daňové zátěže podniků.
Uměle se vytváří kontroverze občané versus podniky. Domnívám se, že toto rozlišování nemá opodstatnění. Naopak, větší zdanění podniků ponesou právě skupiny, které mají být údajně chráněny. Výše uvedený názor totiž zcela ignoruje jev, kterému se odborně říká daňová incidence. Znamená to, že uvalená daň ve skutečnosti zčásti nebo plně dopadá na někoho jiného, než kdo je ze zákona určen jako plátce.
Právě u korporátní daně ze zisku (u nás daň z příjmů právnických osob) se přesun projevuje velmi markantně, a to na několika úrovních. Musíme si uvědomit základní fakt: podnik představuje určitý druh právní fikce.
Ve skutečnosti se jedná o souhrn hospodářských a sociálních vztahů mezi jednotlivci. Umělé vytyčování hranice mezi podniky a občany tak nemá smysl, protože podnik je vlastněn občany, občany zaměstnává a prodává své výrobky dalším občanům.
Nejprve se podívejme na situa -ci zaměstnanců. Práce se obecně přemisťuje mnohem hůře než kapitál. V době hospodářské krize se tato skutečnost ještě zesiluje, zaměstnanci mají menší možnost přejít k jinému zaměstnavateli a daňové břemeno se na ně přenáší snáze.
Týká se to především těch méně kvalifikovaných a nízkopříjmových, tedy potenciálních voličů levicových stran. Přesun daně se projevuje menším růstem platů, jejich snižováním a v nejhorším případě propouštěním. Podle nejaktuálnějších čísel nezaměstnanost roste a takto se situace jen zhorší.
Pak tu máme zákazníky podniků, buď další podniky, nebo koncové zákazníky. Kromě nich se může daňová zátěž přenášet také na dodavatele. Zde závisí především na tržní síle konkrétního podniku a míře konkurence na konkrétním trhu.
Obecně lze říci, že zvýšená daň dopadne více spíše na živnostníky a malé a střední podniky s českým kapitálem než na velké firmy, za kterými stojí silné nadnárodní skupiny.
Opomenout nemůžeme ani skutečnost, že vyšší daně budou více motivovat kapitál k přesunu do zemí s daněmi nižšími. A skutečně stačí o zvyšování zátěže pouze hovořit, stačí, když ji má ve volebním programu strana, která má velkou šanci vyhrát volby, a již jsme zaznamenali stěhování subjektů do daňových rájů v mnohem větší míře.
Na tento fakt nedávno poukazoval i profesor Jan Švejnar, někdejší kandidát ČSSD na prezidentskou funkci. Škoda že sociální demokraté jeho názory neberou v potaz.
Zastánci vyšších podnikových daní upozorňují, že i Mezinárodní měnový fond ve své zprávě zmiňuje, že naše sazba se nachází pod průměrem vyspělých zemí. Tuto zmínku ale nemůžeme vytrhávat z kontextu.
Experti fondu na jiném místě poukazují na vysokou zátěž v podobě sociálního pojištění a administrativní náročnost. Z tohoto pohledu se Česká republika pohybuje na méně lichotivých místech žebříčku.
Pokud tedy někdo požaduje vyšší zdanění podniků, nesmí zastírat, že jeho navrhované opatření negativně zasáhne především samotné zaměstnance a také spotřebitele, drobné živnostníky a malé podniky vlastněné českými osobami.
