Současné předpisy Evropské unie o veřejné podpoře mi připadají poněkud schizofrenní. Na jednu stranu se snaží chránit hospodářskou soutěž a bojovat proti kartelům či monopolům, na druhé straně rozsáhlé výjimky i definice veřejné podpory hospodářskou soutěž narušují. K odstranění této schizofrenie by měla směřovat budoucí opatření.
U veřejné podpory neslučitelné s férovou hospodářskou soutěží existuje hustá spleť výjimek - obecné, individuální, blokové (skupinové) a speciální výjimky, které schvaluje Rada ES. Rozumím výjimkám v případě mimořádných událostí, jako jsou přírodní katastrofy či teroristické útoky. Chápu je v případě, kdy může selhávat trh, tedy např. v oblasti životního prostředí či zachování kulturního dědictví. Ale již nemohu souhlasit s výjimkami pro určitá konkrétní odvětví ekonomiky či při poskytování podpory podnikům v obtížích.
Roli státu totiž spatřuji v usnadnění přechodu výrobních faktorů z odvětví a podniků procházejících útlumem do odvětví a podniků, které se ukazují jako perspektivní. Takovou podporou může být třeba veřejná podpora rekvalifikace pracovníků. Obávám se však, že předpisy EU umožňují konzervovat situaci v neživotaschopných firmách, kdy se uměle a jen krátkodobě udržuje zaměstnanost za prostředky daňových poplatníků nebo na dluh. Často jsou důsledkem neschopnosti politiků postavit se k problému čelem. Právě to bychom měli mít na paměti při dalších jednáních na úrovni Evropské unie, která se budou týkat veřejné podpory.
