Vláda nebezpečně koncentruje moc. Nesmíme být lhostejní

Uplynulý týden ukázal, že hlasovací koalice ANO, KSČM a SPD dokáže tvrdě prosazovat politiku, která odporuje duchu polistopadové demokracie. Vedle zvolení komunisty a bývalého esenbáka Zdeňka Ondráčka do kontrolní komise GIBS jsme zažili i jiné průlomové akce. Zeptali jsme se proto v rozhovoru předsedy poslaneckého klubu TOP 09 Miroslava Kalouska, jak vidí politické změny v České republice a jak se náš stát pod Babišovou vládou proměňuje.

Jak hodnotíte změny, které prosazuje Babišovo mocenské uskupení v poslanecké sněmovně?

Ve sněmovně se projednávaly dva velmi důležité body, které zásadně souvisí s kvalitou demokracie a s respektem k ústavě a lidským svobodám. Tím prvním byl komunistický návrh na zdanění majetkového vyrovnání s církvemi, kde vláda sama ve svém stanovisku uvádí, že je s největší pravděpodobností v rozporu s ústavou. Ona jej ale zároveň podporuje. Tohle dělá vláda v demisi. Tato nízká míra úcty k ústavě projevovaná vládou bez důvěry vzbuzuje naprosto zásadní nedůvěru.

V minulosti se stalo, že vláda schválila návrh zákona, jehož části pak Ústavní soud označil na neústavní.

Jistě, ale nepamatuji si, že by vláda někdy sama prosazovala zákon, o kterém by věděla, že je neústavní. To totiž znamená, že vláda kašle na ústavu. Vůbec nechápu, že se veřejná diskuze vede o tom, jak vysoké ty náhrady jsou, kolik lidí s tím souhlasí či nesouhlasí. To přitom vůbec není podstatné. Ta zásadní a podstatná informace je, že vláda České republiky veřejně kašle na ústavu. A toho si téměř nikdo nevšímá.

A jaká je ta druhá věc, kterou jste zmínil?

Ta druhá věc se týká novely daňového řádu. Jedná se o učebnicový příklad postupu, ke kterému se ministerstva často uchylují. Říkají, že musíme implementovat nějakou směrnici Evropské unie – a to je pravda. Ale k tomu přidají spoustu nehorázností, k nimž nás EU nezavazuje. To přesně udělalo ministerstvo financí, které v rámci boje s terorismem a praním špinavých peněz přijímá směrnici, do které přidala způsob, jak udělat z finanční správy represivní orgán mocnější než orgány činné v trestním řízení, a to bez jakékoli kontroly státního zastupitelství nebo soudu. Mimo rámec té směrnice, která vůbec nehovoří o bankovním tajemství, chce vláda novelizovat paragraf 57 daňového řádu, že nejenom pro mezinárodní spolupráci, nejen pro boj s terorismem a praním špinavých peněz, ale pro běžnou daňovou správu má orgán finanční správy přístup k bankovnímu tajemství včetně speciálních identifikátorů v případě internetového bankovnictví. Znamená to, že každý správce daně může bez dohledu státního zástupce nebo soudce zjistit stav účtu, platby, příjmy, prostě všechno o něm. A může dokonce sledovat i pohyb klienta banky.

To je ale také ve zřejmém rozporu s ústavními právy.

Já jsem řekl, že pokud tento zákon bude schválen, což se oné neokomunistické koalici pravděpodobně podaří, podám stížnost k Ústavnímu soudu. Tyto pravomoce má pouze policie, a to pod dohledem státního zastupitelství nebo soudu. Daňové orgány nejsou od toho, aby suplovaly orgány činné v trestním řízení.

Jak si takové postupy vládnoucí garnitury vysvětlujete?

Zase jsme u toho, že vláda ignoruje samotné základy demokratického systému a právního státu: Demokracii činí demokracií důsledná dělba moci. A to také uvnitř jednotlivých mocí, kde jsou kompetence rozděleny tak, aby nedošlo k nebezpečné kumulaci informací a moci. Tahle vláda ale dělá pravý opak.

Proč?

Protože to přesně odpovídá mentalitě a cílům pana premiéra, který chce zemi zcela ovládnout a začlenit ji do svého holdingu.

Jak konkrétně se snažíte tomu bránit?

Podali jsme s kolegou Bendou proti tomu totožný pozměňující návrh. Já v rozpočtovém výboru a on ve výboru ústavně-právním. Chceme novelu omezit jen na evropskou implementaci, proti které nikdo nic nemá. S největší pravděpodobností ale projde tato hrůzná podoba, kdy bude prolomeno bankovní tajemství, mlčenlivost advokátů, notářů i exekutorů a nepochybuji o tom, že až si toho lidé všimnou a začne jim to vadit, tak vláda bude tvrdit, že za to nemůže a že jde o směrnici Evropské unie. Za tohle ale bude moci vláda bez důvěry.

Pojďme to shrnout a říci si: Co se děje s Českou republikou? 

Bez valné pozornosti veřejnosti dochází k neuvěřitelné a nebezpečné koncentraci moci, která kašle na ústavu, na ústavní zvyklosti i na zásady demokratického státu.

Nakolik souvisí současná poddajnost veřejnosti vůči nástupu autoritativní moci s proruskou propagandou?

Silně. Mnoho lidí to sice nechce vidět, ale je nesporné, že česká veřejnost je již mnoho let terčem soustavné a značně efektivní ruské propagandy, která Čechy rozvrací a ochromuje.

Není už na místě tento nový systém, který Babiš v České republice zavádí, nějak jasně pojmenovat?

Můžeme se o tom pojmu přít. Já bych to nazval oligarchickou autokracií.

Možná by bylo srozumitelnější, když bychom autokracii přeložili veřejnosti jako začínající diktaturu.

Diktatura je zatím příliš silné slovo. Ale ten trend tady určitě je, koneckonců jsem to říkal již před čtyřmi lety. Průvodní znaky změny režimu po příchodu Andreje Babiše k moci mají velkou paralelu s příchodem Mussoliniho v Itálii. A ono se to tehdy mnohým Italům velmi líbilo a kdyby nevypukla 2. světová válka, byl by Mussolini asi nejúspěšnějším italským politikem 20. století. Jen tam nebyla svoboda a demokracie. Typickým projevem Mussoliniho režimu byl přitom korporativismus, který už vidíme nyní i u nás. Ideová východiska Babiše nezajímají. Podstatné jsou jen zájmy korporací.

Kdyby takový trend k Musolliniho systému u nás dále pokračoval, tak je demokracie v koncích. 

Jdeme nebezpečnou cestou, která tam může skončit. Ale kdybych si myslel, že je to ztracené, tak nedělám svoji práci.

Do jaké míry je pojistkou proti otevřené autokracii naše členství v Evropské unii?

Částečně. Evropská unie potřebuje významně reformovat a její akceschopnost je omezená. Pokud režim, který začíná být autokratický, dokáže alespoň vnějšími znaky své partnery ukolébávat v tom, že se nic moc neděje, nestane se nic. To vidíme v Maďarsku i v Polsku. Proč by nám ale naši partneři měli rovnat naše vnitřní poměry? Tohle si musíme vyřídit sami. Premiér si toho je vědom. Jakkoli koalice ANO, SPD a KSČM Babišovi dobře funguje, tak on přesto usiluje o nějakou demokratickou stranu. Potřebuje totiž nějaký ten demokratický fíkový list. Jde jen o to, kdo mu ho bude ochoten dělat.

To je zřejmý vzkaz ČSSD.

Ano. Ale nejen. Platí to obecně.

Vy jste určitě už slyšel názor, že Andreji Babišovi vyhrál volby hysterický antibabišismus jeho kritiků. Je to kupříkladu názor šéfa Pirátů Bartoše. Co si o tom myslíte?

To je dlouhodobá propaganda Andreje Babiše. Kdokoli pojmenovává jeho politiku a jeho kroky, vyslouží si kampaň o tom, že nemá jinou politiku, než je Antibabiš. Tuhle propagandu převzala bohužel i řada demokratických politiků. Přitom je v tom jediný cíl: Aby se o Babišovi nemluvilo špatně. Jen Babiš může vulgárně a zle hovořit o jiných. Všimněte si, že nikdy neargumentuje věcně, neodpovídá na konkrétní věcná témata, ale všechno automaticky převádí do osobní roviny. V jazyce fotbalu Babiš hraje tak, že nejde po míči, ale jde po hráči. Takže nařčení, že je někdo antibabišovec, jsou výsledkem Babišovy vlastní propagandy, jejímž cílem je, aby se o něm mluvilo jen hezky anebo mlčelo.

A pan Bartoš na této propagandě s Babišem zřejmě z naivity spolupracuje. Není v tom případě Andrej Babiš v podstatě geniální?

Co se týče profesionálního zvládnutí propagandy, tak ji má opravdu lepší než my všichni ostatní. Také proto, že má neomezené zdroje, vlastní velkou část mediálního trhu a část médií také drží v šachu prostřednictvím dohod s vlastníky nebo skrze peníze z reklamy, kterou si u nich jeho firmy zadávají.

Co si má veřejnost odnést z Babišova ataku na šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů Michala Murína?

Vydírání Michala Murína a nátlak na GIBS hraničí s trestním zákoníkem a měly by se tomu věnovat orgány činné v trestním řízení. Je to podle mého názoru za hranicí práva a myslím, že jsou státní zástupci povinní se tomu věnovat. V každém případě je to takový skandál a to, co předseda vlády provedl, by v jakékoli jiné civilizované zemi znamenalo jeho konec. Jenže tahle vláda nemůže přijít o důvěru, protože ji nemá. Vím, že mediální prostředí je ochromeno a že spousta lidí si ani nevšimne, jak k tomu došlo. Bude ale mimořádná schůze sněmovny, na které nepůjde jen o tento případ, ale o desítky jiných. Možnosti, jak to zastavit, máme velmi malé, protože se na tom podílí prezident republiky. Tím, co udělal, poskytl premiérovi bez důvěry teoreticky neomezený čas na to, aby vyčistil exekutivu od jemu nepohodlných lidí a dosadil si tam sobě oddané dřív, než budeme mít vládu s důvěrou.

Zkusil byste demokraticky orientovaným lidem říci, v čem by mohli v této situaci vidět nějakou naději?

Naděje je v tom, že dostatečnému množství lidí dojde, co se děje a že si to nenechají líbit. Každý rok budou nějaké volby, které představují indikátor pohledu občanů na aktuální moc. Pokud budou sílit demokratické strany, pak tato současná moc bude oslabovat. Každý, kdo se cítí frustrován současnou situací, by neměl složit ruce do klína. Jestliže máme u nás do značné míry ochromená média, pak by každý z nás měl být médiem. Mluvte s lidmi v práci, v hospodě, na hřišti, ve svém okolí. Demokracii nejvíce ohrožuje lhostejnost. Kdybyste se mě zeptal, co považuji za absolutně největší problém současnosti, tak bych řekl bez rozmýšlení, že je to občanská lhostejnost. Demokracie může mít své dokonalé procesy, mechanismy a instituce, ale nemůže fungovat, pokud jejím krevním oběhem neprobíhá aktivní zájem občana, který si nenechá sáhnout na své svobody a na svá občanská práva.