Vláda na budoucnost kašle

Není letošní debata o návrhu státního rozpočtu na příští rok sledovanější než v minulých letech? Vláda prosazuje daňový balíček, chystá novou digitální daň.

Bohužel už šestým rokem trvá stále stejný trend. Označil bych ho jako neustálé snižování odolnosti státního rozpočtu proti budoucímu ochlazení ekonomiky nebo krizi. Konstatoval to i Nejvyšší kontrolní úřad.

Z opozičních řad zaznívají největší výhrady k defi citu ve výši 40 miliard korun. Vy připouštíte poloviční schodek. Z jakého důvodu nepožadujete nulový?

Deficit bych vládě ještě odpustil, kdyby měl rozpočet jiné priority, byl jinak konstruován. Vytýkám návrhu tři věci. Je v něm i nadále nula korun na nezbytné systémové změny v penzijním a zdravotním pojištění. Všichni včetně vlády víme, že důchodový systém je udržitelný do roku 2030 a pak se začne hroutit. ANO a ČSSD přitom zrušily všechny předchozí reformní kroky naší vlády kromě jediného, kterým byla vyšší DPH právě na starobní penze. Inkaso si ponechaly, ale utrácejí ho za něco úplně jiného než za reformu. Slíbily alternativu, ale dosud žádnou nepředložily. Nevěřím, že nějakou předloží.

Proč?

Neexistuje reforma, která by umožňovala lidem říct, že budou platit méně, dostávat více a nepůjdou později do důchodu. Musejí zaznít některé nepříjemné informace. K tomu je ale potřeba nalézt politickou odvahu, kterou tato vláda nemá v genech.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová ale určitou reformu chystá, i když ještě nedávno tvrdila, že není nutná.

Vím, o čem diskutuje důchodová komise. Nemám ale pocit, že by předložila řešení, které by znamenalo dlouhodobou udržitelnost systému. To v žádném případě. Přitom sama vláda v materiálu, který posílá do Bruselu, napsala, že pokud se v Česku do deseti let něco nezmění, penzijní systém se dostane do neřešitelné situace.

Další výhrady k rozpočtu?

Určitě je to nízká investiční aktivita. Vláda se chlubí vynaložením rekordních peněz na vědu a výzkum. Nicméně porovnáme-li to s HDP, investuje se stále méně než v dobách krize. Asi každý zná babišovskou pohádku o tom, jak Kalousek málo investoval a podtrhl ekonomiku. Ale ve vztahu k HDP se za Kalouska investovalo více, než je plánováno letos i příští rok. Ujel nám vlak ve všech myslitelných oblastech modernizace, na které má vláda vliv. Jsou to investice do dopravní infrastruktury, digitální sítě, efektivity státní správy. Všude tam jsme stagnující ekonomikou.

Výdaje státu mají meziročně poskočit o 113 miliard. Necelou polovinu z toho spolkne další zvýšení důchodů nebo přilepšení rodičům s malými dětmi. Jste proti?

Byť jsme v době růstu a vláda má z roku na rok vždy o sto miliard navíc, tak přesto mandatorní a kvazimandatorní výdaje rostou rychleji než příjmy státního rozpočtu. To je velmi nebezpečné. V okamžiku poklesu ekonomiky se tyto výdaje budou muset platit dál, protože jsou dané zákony, popřípadě smlouvami. Příjmy ale už neporostou. Pak to nejvíce odnesou ti nejslabší a nejchudší.

Kde byste šetřil?

Když jsme odcházeli z vlády, bylo 413 tisíc státních zaměstnanců. Na příští rok je jich plánováno 474 tisíc. Přitom počítejme v průměru tři čtvrtě milionu korun ročně na jednoho z nich. To jsou obrovské náklady, které se ale nedají snížit ze dne na den, protože je třeba počítat s odstupným.

Šéfka státní pokladny Alena Schillerová říká, že se nabírají noví učitelé, policisté, hasiči a vojáci, přičemž počet úředníků se příští rok zvedne o 4,2 tisíce. Koho byste propustil?

Jestliže v půlmilionové armádě státních zaměstnanců potřebuji více učitelů, policistů, hasičů a vojáků, tak musím někde ubrat, a nikoliv to řešit extenzivně. Když v polovině mandátu padla naše vláda, mrzelo mě, že jsme nedokončili snížení počtu státních zaměstnanců pod 400 tisíc. Nyní se blížíme k číslu, které začíná pětkou. To nelze dlouhodobě financovat, jde o obrovský náklad. V Agrofertu by Andrej Babiš něco takového nikdy nepřipustil, protože by tyto lidi musel platit. Ze státního rozpočtu je ale platí ochotně.

O něco se seškrtala neobsazená místa. Připustíte určitou snahu vlády o zeštíhlení?

Je k smíchu. Jestliže nabere 60 tisíc nových zaměstnanců a pak seškrtá dva a půl tisíce prázdných tabulek, tak nemůže říkat, že šetří. Když jsem odcházel z ministerstva financí, na Generálním finančním ředitelství pracovalo pět set lidí. A teď jich je tam přes tisíc. Stejným způsobem se chovají ostatní úřady.

Co ještě by bylo možné zredukovat?

Dám jednoduchý příklad: Učitelé jsou ve stávkové pohotovosti, protože jim vláda slíbila patnáctiprocentní nárůst platů, ale dostanou jen deset procent. Vláda by potřebovala nějakých pět miliard. Kdyby škrtla nesmyslnou slevu na jízdném, rázem je má. Každý student by jistě pochopil, že je lepší jezdit bez slevy do dobrých škol než se slevou do špatných. Vláda má příští rok k dispozici o 466 miliard více, než měla naše vláda v roce 2013. Ale na vědu a výzkum přidá necelých deset a na investice 33 miliard. Oproti tomu na platy státních zaměstnanců poputuje o 93 miliard navíc. Z toho je vidět, jaké jsou skutečné priority vlády.

Odboráři argumentují, že vyšší platy ve veřejné sféře posílí příjmy rozpočtu.

Říkají, že čím více dáme státním zaměstnancům, tím více se nám vrátí. Ujišťuji, že toto perpetuum mobile funguje jen v socialistických představách.

Když to shrnu, kritizujete vládu za to, že nedělá reformy, málo investuje a nabírá další a další státní zaměstnance. Je to tak?

Všechny tyto tři výhrady mají jeden společný jmenovatel, a to budoucnost. Vláda na budoucnost kašle a všechno věnuje na každodenní konzum, aby si kupovala voliče. Popisuji její jednání básní Františka Gellnera: Dnes buďme ještě veselí na naší bílé posteli! Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. Zejtra si lehneme do rakví. Tak přesně tohle je rozpočtová politika ANO a ČSSD.

Česko má třetí nejnižší dluh veřejných financí v EU. Souhlasíte, že na tom nejsme špatně?

Statisticky máme opravdu velmi nízké zadlužení, ale za deset let na tom můžeme být tragicky. Je potřeba sledovat dlouhodobé trendy, kde kvůli neodpovědné politice vlády rizika rok od roku rostou. Neustále se snižuje odolnost země proti ochlazování ekonomiky. A až přijde krize, obrovský nárůst mandatorních a kvazimandatorních výdajů neumožní rychlé a pružné řešení problému. Bydlím u Lužnice, kterou jsem měl už třikrát v domě. Místní radnice i soukromníci investovali značné prostředky do protipovodňových opatření. Kdybychom je teď odmontovali a prodali s tím, že už nikdy žádná velká voda nepřijde, tak bychom byli neodpovědní blázni. Právě tak se chová vláda.

Jak velkou šanci mají snahy o širší předvolební integraci proti hnutí ANO?

Navrhoval jsem to už v roce 2016, protože se dalo tušit, že ANO v následujícím roce vyhraje. Říkal jsem, že chcemeli udržet všechny atributy právního státu, dosáhneme toho jedině sestavením společné kandidátky. Vůle k tomu ale tehdy nebyla. Pouze TOP 09 odmítala jít do vlády s Andrejem Babišem, zatímco ostatní strany o tom přemýšlely.

Nyní je situace jiná?

Do koalice s ANO už nechce jít více subjektů. Vůle ke spojení by tedy být mohla. Naprosto nezbytná je dohoda na společném programu. Strany by zároveň musely říct, čeho se vzdávají ve prospěch čtyřleté spolupráce. To ale mohou tvrdá členská jádra chápat jako zradu, může to být velká překážka. A ještě důležitější je závazek, že celé čtyři roky budeme společně realizovat program. Že nedojde k tomu, co bývá národním sportem na mnohých radnicích, kde se rozpadají koalice už po roce. Jeden z partnerů řekne, že už ho to s ostatními nebaví, a udělá většinu s někým jiným. To by byl totální krach důvěry.

Jsou pravděpodobnější svazky ODS a KDU-ČSL a TOP 09 se STAN než čtyřkoalice?

Pevně doufám, že my a STAN se dohodneme. Určitě to ale nebudu přímo dohadovat. Budou to lidé, kteří vzejdou z našeho listopadového sněmu.

Sněm bude volit předsedu, Jiří Pospíšil už nekandiduje. Proč upřednostňujete senátora Tomáše Czernina před první místopředsedkyní TOP 09 Markétou Pekarovou Adamovou?

Mít dva kvalitní kandidáty je spíše výhoda. V případě TOP 09 je to poprvé, kdy není dopředu jasné, kdo bude v čele strany. Netajím se podporou Tomáše Czernina, protože jeho osobní i politický život ověřil mnohé kvality lídra, které může položit na stůl. U Markéty mě trochu mrzí, že její výroky o kandidatuře v sobě obsahují rozpory, které neunesou test pravdomluvnosti. Oba jsou ale kvalitní kandidáti, oba mají přednosti i limity.

Budete usilovat o post místopředsedy?

Aby strana vyšla ze sněmu semknutá a posílená, velmi bych si přál, aby ten, kdo souboj o předsedu prohraje, byl zvolen prvním místopředsedou. Už jsem řekl, že navzdory několika nominacím velmi rád na tuto funkci kandidovat nebudu a podpořím toho druhého z duelu o předsedu. Myslím, že by vytvořili kompetentní a noblesní tandem a pomohli straně k větší čitelnosti a atraktivitě.

Czernin se chce věnovat spíše regionům, naopak Pekarová Adamová by se soustředila na větší města včetně Prahy. Vám jsou bližší regiony?

Není možné upřednostnit jedno před druhým. Mně je bližší strategie Tomáše Czernina, který chce udržet naše voliče ve velkých městech a vedle toho hodlá oslovit i voliče na venkově. Myslím, že zrovna on jako sedlák z vesnice pro to má velký potenciál. Nelze sázet jen na voliče ve městech, jakkoliv o ně nesmíme přijít.

Odbory říkají, že čím více dáme státním zaměstnancům, tím více se nám vrátí. Ujišťuji, že toto perpetuum mobile funguje jen v socialistických představách.