Spolupráce soukromého sektoru s vědeckými a výzkumnými institucemi bude od letoška jednodušší, říká v rozhovoru pro Hrot24 ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek. Parlamentem totiž podle jeho slov téměř jistě projde nový zákon o výzkumu a po dohodě s ministerstvem financí dojde také ke dlouho požadované změně v oblasti daňových odpočtů za výzkum a vývoj, které budou moci firmy uplatňovat.
Oblast vědy a výzkumu pro letošek počítá s rozpočtem přes 43 miliard korun, meziročně je to o osm procent více. Jsem vcelku spokojený, po letech stagnace dochází alespoň k nějakému navýšení, hodnotí sumu ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek. Vědecké instituce ale podle jeho slov zároveň musejí už nyní přemýšlet o tom, jak získávat peníze ze soukromých zdrojů, jen to je může do budoucna výrazněji posunout.
Pomoci by jim v tom měly i chystané legislativní změny, které chce ministr prosadit ještě během letošního roku. Do nadcházejících sněmovních voleb pak jde s jasným plánem: zasadit se o zavedení plnohodnotného ministerstva pro vědu, výzkum a vysoké školy. Kdyby už totiž univerzity nepatřily pod ministerstvo školství, jako je tomu v současnosti, prospělo by jim to.
Věda a výzkum jsou neodmyslitelně spojeny s penězi. Související rozpočet na rok 2025 činí více než 43 miliard. Jak jste s jeho výší spokojen?
Vcelku spokojen jsem. Když jsem totiž v květnu nastoupil do funkce ministra, zadal jsem sám sobě, aby pro rok 2025 došlo po letech stagnace k navýšení rozpočtu pro vědu a výzkum. A to se mi podařilo, v roce 2025 bude věda a výzkum obohacena o osmiprocentní navýšení.
Neznamená to ale, že by se celý ten balík peněz dal jedné instituci, rozděluje se například mezi Akademii věd, Grantovou agenturu, Technologickou agenturu, částečně vysoké školy nebo resortní rozpočty ministerstva obrany nebo ministerstva zdravotnictví. Rozpočet se posílil u všech těchto institucí, nejvyšší nárůst zaznamenalo ministerstvo školství.
Bude tento růst pokračovat i v dalších letech? Uvědomujeme si v České republice dostatečně, že peníze, které vydáváme do vědy a výzkumu, se pravděpodobně vyplatí? Nebo bylo přidání obtížné vyjednat?
Bylo to obtížné vyjednat, ale mým úkolem je, aby se tento růst stal trendem. Někteří sice kritizují, že navýšení není tak velké, jak by být mělo, a řeší se i to, zda dostatečně pokrývá inflaci. Ale je to navýšení o 3,1 miliardy korun, a když započítáme i evropské prostředky, ještě o mnohem více.
Což je dobře a hlavně je to změna oproti stagnaci z minulosti. Pokud se to bude v roce 2026 – a věřím, že to tak bude – opakovat, přesně to splní mé počáteční cíle.
Samozřejmě, že si umím představit, že by se do výzkumu přidalo dalších deset nebo dvacet miliard, ale nejprve musí proběhnout změny uvnitř systému, aby byly tyto finanční prostředky vynakládány efektivněji. Zároveň ale ne všichni ve vládě si myslí, že tyto výdaje mají skutečně ten dopad, o kterém jste mluvil a s nímž i já souhlasím.
Vláda těsně před Vánoci přijala návrh nového zákona o výzkumu. Jak byste ho čtenářům představil?
Zákon o podpoře výzkumu u nás už existuje, je ale starý 22 let a byl dvaadvacetkrát novelizován. Už ambicí mé předchůdkyně Heleny Langšádlové bylo předložit zcela nový zákon, zpřehlednit novelizace, které se v uplynulých letech odehrály, zároveň reflektovat současnou potřebu a přinést i změnu.
Tento zákon se týká 184 organizací v České republice, které pobírají nějakou institucionální podporu z rozpočtu České republiky. Například všech veřejných vysokých škol, některých soukromých škol, dvou státních vysokých škol a pokrývá oblast, ve které se pohybuje sto tisíc pracovníků. Je to tedy velmi komplikované.
I mě někteří na začátku vyzývali, ať se do nového zákona nepouštím, ať počkám nebo ať to vyřeším třiadvacátou novelou. Objevuje se tam totiž řada protichůdných postojů, už kvůli šíři té oblasti. A najít shodu není jednoduché.
Proto se k návrhu už na začátku sešlo asi 1500 připomínek a některé šly vysloveně proti sobě. Před Vánoci se nám ale podařilo všechny hlavní rozpory vyřešit, vláda návrh zákona schválila a je připraven do dalšího legislativního procesu.
Jaké hlavní novinky zákon přináší?
Nový zákon dává jasnou právní jistotu, jak lze finanční prostředky na vědu a výzkum využívat. Dosud šlo v mnoha případech o právní vakuum. Týká se to například zakládání akademických spin-offů. K tomu už docházelo, ale z hlediska zákona to mohlo být na hraně.
Nyní bude naprosto jasné, že to je možné a že lze prostředky na něco takového použít. Zákon by měl také usnadnit vědcům administrativu, budou moci například jednoduše své projekty přenášet na jinou instituci, tedy brát si je s sebou.
Zavádí se také třetí kategorie financování, systémová podpora nebo testbedy, tedy malé laboratoře, v nichž si budou moci firmy vyzkoušet, jak zavádět inovace.
Jedním z cílů zákona je ostatně i zjednodušit převod inovací do praxe, čemuž pomůže řada dalších opatření na podporu transferu. Zákon zkrátka celý systém vědy zjednodušuje, zpřehledňuje a dává mu jasnou právní oporu.
Stihnete tento návrh schválit do podzimních voleb?
Pokud by se mi nepodařilo dotlačit návrh na vládu do konce loňského roku, neměl by myslím už v Poslanecké sněmovně šanci. Ale tím, že se mi to podařilo, je tu velká naděje, že by ke schválení zákona mělo dojít.
Cítím také podporu jak ze své strany, tak ze strany pana premiéra Petra Fialy. Je to jedna z priorit, kterou chce vláda dotáhnout do konce. Nevím, jak se bude letos chovat ve sněmovně opozice, zda zvolí taktiku nulové tolerance a obstrukcí až do voleb.
Nyní ale bude jednou z mých priorit seznámit s tímto návrhem nejen kolegy z koalice, ale rovněž z opozice a vysvětlit jim, že to není politikum, které by nás mohlo štěpit. Očekávám, že pokud vše poběží standardně, k prvnímu čtení ve Sněmovně by mohlo dojít v únoru a v létě by se mohl zákon dostat do Senátu.
Podaří se v letošním roce rovněž zjednodušit možnosti spolupráce soukromého a veřejného sektoru právě v oblasti vědy a výzkumu?
Stoprocentně souhlasím s tím, že by věda a výzkum měly mít snahu získávat více soukromých prostředků. Je to celosvětový trend a stát nebude mít do budoucna tolik prostředků, aby bylo možné ve všem držet krok. To je třeba říct otevřeně.
Přijdeme také o některé prostředky z Evropské unie a víme, v jakém žijeme světě. Zákonem je dané, jaké částky musejí jít na priority, jako je obrana státu, která byla dříve zanedbávána, a patrně ani to nebude stačit.
Stát zkrátka operuje s omezenými prostředky. Je tedy nutné, aby už nyní začaly instituce přemýšlet o tom, jak získávat i jiné finance. Mohou jim pomoci právě spin-offy nebo prodej licencí, které rovněž nový zákon, o němž jsme mluvili, usnadňuje.
Když se představitelů vědeckých institucí ptám, čeho by chtěli dosáhnout, kdyby měli zcela volné ruce, říkají, že by se rádi dostali do první stovky třeba nejlepších vysokých škol na světě. Ale ty operují s úplně jinými rozpočty. I proto je třeba získávat peníze ze soukromých zdrojů.
Rád bych jim pomohl alespoň v tom, že letos prosadím opatření na lepší využívání odpočtů pro firmy. Nevím, zda to úplně bude ve výši, po které volají, ale posun tam určitě být musí.
Protože dnes se to firmám buď nevyplatí, nebo je to tak administrativně náročné, že se o odpisy z daní ani nesnaží. Věřím, že v lednu se s ministerstvem financí shodneme.
Když se bavíme o inovacích, máme tendenci myslet startupy. Loni vznikla Česká startupová asociace, která chce prosadit určitá regulatorní zjednodušení pro počáteční fungování takovýchto firem a vhodnější podmínky pro jejich podnikání. Má tato iniciativa vaši podporu?
Jsem s nimi v úzkém kontaktu a moji podporu určitě mají, i když to ne zcela spadá do mé pravomoci. Rozumím tomu, co chtějí. I proto, že pokud už se u nás někdo pro startupové podnikání rozhodne, je často úspěšnější než startupy v jiných zemích.
Vytvořit definici startupu nebude myslím problém a takovýmto firmám by se skutečně mohly na začátku například odpustit daně a pojištění. Pomoci rozvoji startupů by určitě mohly i zaměstnanecké akcie.
Startupy každopádně mají pro Českou republiku obrovský potenciál. V Americe jsem se sešel s lidmi, kteří tam pomáhají českým startupům. Když jsme se bavili o tom, co bychom u nás mohli zlepšit, napůl v legraci mi říkali, že nám radit nebudou, protože chtějí, aby české startupy přicházely k nim a nezůstávaly u nás. Protože patří k jedněm z nejlépe připravených na světě.
Důležité je ale rovněž vyslat signál mladým lidem, že když přijdou s nějakým nápadem, nikdo jim tu nebude házet klacky pod nohy a nemusejí jako Honzové odcházet do světa. Nikdy nejde o nějaký jeden zázrak, ale o celou mozaiku věcí, které mohou zemi posunout dál.
Jak obecně hodnotíte úroveň české vědy a výzkumu?
Český systém je na jednu stranu hodně nepružný, ať už jde třeba podle mě o ne úplně vhodnou volbu rektorů nebo schvalování rozpočtů akademickým senátem. Jinde ve světě už to mnohdy funguje jinak, rektor bývá často hlavním manažerem, na jehož post probíhá výběrové řízení.
Uvnitř toho systému je ale spousta zajímavých a dravých jedinců, lepších než jinde ve světě. Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd nedávno otevřel svou vlastní pobočku v Bostonu, tedy v sídle dvou nejlepších univerzit světa. To je něco ohromného.
Stejně jako to, na co přicházejí české týmy v oblasti zdravotnictví a medicíny. Jde o léky týkající se HIV nebo rakoviny slinivky. Stejně tak v oblasti umělé inteligence. K tomu mám opravdu obdiv.
Když to ale vezmu celkově, pořád jsme někde na nádraží, kde se rozjíždí vlak. Sice nám ještě neujíždí, ale musíme do něj rychle naskočit. Podobně jako ostatní. Třeba Poláci, kteří do vědy a výzkumu investují daleko více než my. A pro naše vědce nemusí být do budoucna otázka, zda jít na západ, ale třeba i z Ostravy do Krakova. Na to musíme být připraveni.
Mluvil jste o zásadních českých objevech. Jak bychom měli přistupovat v tomto ohledu k vědecké diplomacii?
Mluvil jsem o tom i na každoročním setkání našich velvyslanců. Může to být jedna ze značek, kterou mohou prodávat v zahraničí. A pokud budou mít tyto věci jejich podporu, vědci se jim budou sami hlásit.
Česká republika se v minulosti prezentovala ve světě právě v souvislosti s výzkumem v medicíně a jiných oblastech. Na to můžeme navázat a přirozeně se to od nás i čeká. Pokud ale tohle chceme prodávat ven, musíme o tom mluvit i doma.
Přirozený koloběh ve vědě je úplně jednoduchý. Pokud chcete být dobří, musíte mít víc peněz. Pokud chcete mít víc peněz, musíte mít podporu politiků. A pokud máte mít podporu politiků, musíte mít podporu obyčejných lidí, kteří tomu třeba ani nerozumějí.
Ale je to jednoduchá linka: komukoliv lze vysvětlit, že věda a výzkum spočívá v tom, že někdo vymyslel léky, které teď berete a které vám zachraňují život. A i když to každý bere automaticky, bez výzkumu by žádné léky nebyly.
Letos nás čekají volby do Poslanecké sněmovny. S jakými tématy půjdete vy a TOP 09 do voleb, pokud jde o vědu a výzkum?
Loni jsem si zadal tři úkoly, které se mi myslím do voleb podaří splnit a budu si tedy moci dát další. Prvním bylo navýšení rozpočtu pro vědu, druhým dotáhnout nový zákon o výzkumu a třetí pomáhat našim vědcům v zahraničí a ukázat třeba i vašim čtenářům, že čeští vědci jsou v zahraničí úspěšní a že třeba viceprezidentkou Harvardu je Češka.
V dalším období by měla být celá oblast vědy a výzkumu řízena daleko systematičtěji, a to v podobě vlastního ministerstva pro výzkum, vědu a vysoké školy. Tak to mají třeba i Poláci. Vysoké školy by neměly patřit pod ministerstvo školství, protože to řeší jiné problémy.
Nešlo by o vytváření úplně nového ministerstva, ale o reorganizaci, která má logiku. A pokud se to nepodaří příští vládě, systém si o to v budoucnu řekne sám.
Převzato z: Jan Januš, hrot24, 10. 1. 2025
