Větší rachot, než jsem čekal

*Prý je teď váš sekretariát zcela zavalen stížnostmi lidí kvůli vaší stotisícové složence.

Je to docela rachot. Větší než jsem čekal, ale jak jinak upozornit na to, že jsme zadlužení?

*Ozývají se hlavně starší lidé, pro které to byl šok.

Při pouhém pohledu na složenku, u které je doprovodný text naší strany, nikoliv finančního ústavu, je zřejmé, že se jedná o informační akci, a nikoliv o skutečné vymáhání dluhu. Ze schránek lidé každý den vyndavají podobné letáky podobných marketingových akcí, které třeba zase říkají: „Právě jste vyhráli deset milionů nebo zájezd do Turecka.“ Jediný rozdíl mezi naší informací a těmito obchodními triky je ten, že částka na naší složence je pravdivá.

* Jako marketingovou akci vaši složenku nevzala jistá sedmasedmdesátiletá paní z Nepomuku. Prý byla dokonce hospitalizována.

Dobře. Já nevím, jestli se jedné paní na základě naší složenky zatočila hlava, a nebo se jí to stalo kvůli nějakému jinému letáku. Ale jestli se někomu z našeho letáku udělalo nevolno, tak mi to je samozřejmě líto a nebylo to mým úmyslem, nicméně musím konstatovat, že to bylo nevolno z pravdy. Každý z nás včetně kojenců a důchodců má na krku dluh 121 tisíc korun. Dokonce je to už o sedm tisíc víc, protože já to číslo predikoval před dvěma měsíci, a aby mě někdo neobvinil, že přeháním, tak jsem se snažil odhadovat spíše níže než výše.

* „Měl jsem jeden infarkt a pak arytmii, a teď jsem myslel, že to se mnou šlehne,“ popsal Blesku své dojmy Jaroslav Hotařík (63) z Berouna. Prý jste s panem Hotaříkem osobně po telefonu hovořil?

Mám s ním dokonce domluvené rande a myslím, že se nakonec domluvíme. Musím mu vysvětlit, že ať chce, nebo nechce, tak to stejně zaplatí.

* Padlo už také první trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy.

Trestní oznámení může podat kdokoli na kohokoli. Pravdu lidé slyší neradi. Na té složence není nic jiného než pravda – pravda, která se zamlžuje, která se různým způsobem dezinterpretuje, a když tu pravdu dostanete tvrdě na stůl, tak to někoho rozčílí. To je naprosto samozřejmé a já tomu rozumím. Když ale musíme každý rok zaplatit 85 miliard na úrocích, tak holt nemáme na to, abychom dali vyšší důchody třeba invalidům.

* Prý vám lidé často říkají, že ten dluh byste měli zaplatit vy, politici, protože jste ho vytvořili svou populistickou rozpočtovou politikou.

Ta složenka patří každému z nás.

* Občané ten dluh ale nezavinili.

Budete se divit, ale ano. Ta složenka byla reakcí na často opakovaný argument: „Já nikomu nic nedlužím. To je problém politiků, ať si s ním dělají, co chtějí.“ To si dlouho mysleli třeba i Maďaři nebo Řekové, ale je to tragický omyl.

* Ať Češi v minulosti volili, koho chtěli, tak politici tento stát stejně zadlužovali. Občané neměli na vybranou.

Upřímně řečeno, strukturální deficit je skutečně problém, který je v českých veřejných rozpočtech od začátku devadesátých let. Stát se svými vlastními zákony zavázal k výdajům, které mu neumožňují sestavit vyrovnaný rozpočet ani v době růstu.

* Vy jste byl například ministrem financí a dlouhá léta také vlivným šéfem rozpočtového výboru sněmovny. Kdo by měl být za ten dluh více zodpovědný než vy?

Ano, to je pravda. Teď bych mohl jako pan Paroubek nebo pan Svoboda říkat, jak moc jsem se o snižování deficitu snažil, jak se mi to dařilo, nebo nedařilo, ale to nemá žádný smysl.

* Vy sám jste například hlasoval pro takzvané pastelkovné nebo zvýšení porodného, které ten strukturální deficit zvýšilo.

Ptáte-li se mě na můj díl odpovědnosti, ano, nesu ho. Nezříkám se ho. Taky jeden z hlavních důvodů, proč jsem opustil KDUČSL a založil TOP 09, je, že jsem chtěl dělat jinou rozpočtovou politiku než tu, kterou tato strana dělala. Mojí jedinou ambicí je přiznat barvu, nalít si čistého vína a udělat všechno pro to, aby to číslo na té složence nerostlo. Budou-li se lidé zlobit, budouli nadávat, odmítnou-li tu pravdu, tak je to jejich svaté právo, ale tím dosáhnou jediného, že každý den to číslo na té složence poroste až do okamžiku, než je to zavalí, a pak pochopí, že to za ně nezaplatí žádní politici, ale že to budeme muset zaplatit my všichni.

* A proč vám teď mají lidé věřit, když, jak vy sám uznáváte, jste se v minulosti na zadlužování státu podílel?

Tak mi věřit nebudou. Je to jejich svobodná volba a já se na ně nebudu zlobit. Jestli se někdo rozhodne volit někoho, kdo nepřiznává odpovědnost a říká, nic platit nemusíte a já vám ještě zajistím třinácté důchody a všem se bude dařit dobře, pak na to těžce doplatí ve smyslu sloganu „nemyslíš, zaplatíš“. Věřit by měli tomu, kdo jim říká pravdu.

* Co kdyby se vám třeba náhodou před čtyřmi lety podařilo prosadit tu vaši koalici se sociálními demokraty s podporou komunistů? Jak by potom asi vypadal státní rozpočet?

Kdybych ji opravdu prosadit chtěl, tak jsem do té kamery neříkal, že to bude s komunisty. Tím, že jsem udělal to, co jsem udělal, mohla tady vzniknout Topolánkova vláda.

* Takže to byl od vás všechno herecký výkon, protože to vůbec nevypadalo na to, že do té koalice nechcete jít?

Ten výsledek ale takový byl a v zásadě je mi úplně jedno, čemu věříte. Když jsem to dělal, tak jsem nepochyboval o tom, že mně nebude věřit téměř nikdo.

* Většina členské základny KDU-ČSL se tehdy proti vám postavila a vy jste musel rezignovat na post předsedy strany.

Skutečná chronologie byla taková, že já šel do Kramářovky, pak jsem svolal celostátní výbor, odstoupil jsem a rozhořčení členské základny přišlo až druhý den. Že se někomu víc líbilo, že jsem byl smeten rozhořčenou členskou základnou, je prostě interpretace, se kterou jsem se smířil. Skutečnost je ale taková, že rozhodnut odstoupit jsem byl v okamžiku, kdy jsem šel vyjednávat.

* Jak vám po těchto slovech ale teď budou vaši koaliční partneři věřit? Co když na ně zase ušijete nějakou podobnou boudu?

Já je přece nenutím. To je jejich věc. Nikoho nenutím, aby mi věřil. Prostě říkám pravdu. Věř, nevěř.

* Paroubkovi jste ale tenkrát pravdu neříkal.

Já jsem ho také nenutil, aby mi to věřil. On se tak strašně těšil na to premiérování, že mi holt uvěřil. Věřte mi aspoň to, že váš podíl na dluhu je těch 128 tisíc a že ho budete muset platit.

* A jakou jistotu mají voliči, že dokážete po volbách své sliby zrealizovat? V případné koaliční vládě budete stejně hrát až druhé housle.

Samozřejmě, že každá koalice je otázka kompromisu. Jsou dvě možnosti. Buď uzavřeme kompromis v rámci mantinelů, které máme, a nebo v té vládě nemůžeme být.

* A jaké jsou vaše mantinely?

Navrhujeme opatření, která vedou k tomu, abychom si už v roce 2015 nemuseli půjčovat na svůj běžný provoz. V rámci koaličního vyjednávání jsem samozřejmě ochoten se bavit o kompromisu, který povede k tomu, že to třeba nebude v roce 2015 ale v roce 2016, 17 nebo 18. Na jednu stranu ta opatření budou třeba méně razantní, na druhou stranu to řešení je dražší, protože čím to trvá déle, tím je to logicky dražší. Každý kompromis něco stojí.