Ministr financí Miroslav Kalousek je bezpochyby nejvýraznější figurou Nečasovy vlády. Dílem je to dáno sílou funkce, kterou zastává, dílem jeho výraznou svéráznou osobností. Když má ale sám po roce vládnutí zhodnotit vlastní výsledky, zdůrazní dva úsporné státní rozpočty a zvýšený rating země. Z externího pohledu je Miroslav Kalousek nejlepší ministr financí rozvíjejících se trhů.
On sám měl ale ambici být reformátorem a tady se zatím stále na nějaké jeho dílo přepisující českou finanční historii čeká. Jeho straničtí podřízení Leoš Heger a Jaromír Drábek už se můžou pochlubit, že prosadili zásadní reformy zdravotnictví a penzí. Kalouskovým velkým dílem měla být daňová reforma, která až tak nemění výšku samotných daní, ale zcela proměňuje styl, jakým se vybírají. Už žádné tři návštěvy na finančním úřadě, sociální správě a zdravotní pojišťovně. Vše na jednom místě, s jedním úředníkem, s jedním formulářem. Kalousek na tom velkém projektu pracuje od roku 2007. Teď ale přiznává, že nezačne platit v původně ohlášeném roce 2013, ale o rok později. Premiér má pro zdržení pochopení, protože sám kdysi předělával sociální správu a ví, jak těžké je propojit počítače a propustit dva ze tří úředníků, kteří dosud na dotčených agendách pracují.
Jednotné inkasní místo je uživatelsky vlídná věc. Je ale z těch změn, které snesou kvůli vyšší kvalitě a spolehlivosti odklad. Kalousek ale potřebuje mít svou velkou reformu, takže do jednoho balíku nesoucího toto jméno spojil vše od rušení superhrubé mzdy po daň z hazardu. Ten balíček je potřeba kriticky probrat a vyčlenit z něj věci urgentní, které mají začít platit co nejrychleji (zdanění hazardu), věci užitečné, kde není naspěch (inkasní místo), a věci zbytné, kvůli nimž není potřeba politicky krvácet (rušení superhrubé mzdy).
Lidové noviny, 18. 10. 2011, Rubrika: Názory, str. 10
