Vědu čekají zlomové roky a Česku začíná ujíždět vlak. Ve výzkumu ho předhánějí už i země, jako je Polsko, říká ministr pro vědu a výzkum Marek Ženíšek. Co chystá pro to, aby situaci zvrátil? A jak se změní rozdělování miliard?
Do úřadu nevstupoval za záviděníhodných podmínek: stálo před ním sledované vyjednávání o rozpočtu na příští rok i hromada připomínek ke klíčovému zákonu o výzkumu. A také řada další rozdělaných změn, po kterých věda volala. Například nový způsob rozdělování peněz ve vědeckých institucích. „Nyní financemi zachraňujeme méně dobré instituce, protože doufáme, že ty nejlepší si pomohou samy. Je to takový socialistický systém, který bych chtěl zrušit,“ říká v rozhovoru s HN Ženíšek a naznačuje, za co nově nebudou ústavy peníze dostávat.
Máte za sebou svůj vůbec nejdůležitější úkol – vyjednání rozpočtu pro vědu a výzkum. Nakonec dostanete o tři miliardy více než loni, ve vztahu k HDP je to ale méně než v roce 2020. Neměl jste být tedy ambicióznější?
V Evropě je mnoho zemí, které dávají na výzkum více peněz, ale také některé, které dávají méně. Pořád je to v absolutních číslech 3,1 miliardy navíc, tedy o osm procent více. Celkem tak rozpočet pro vědu a výzkum bude 43,3 miliardy, což vnímám jako úspěch. Problém je však jinde. Velmi brzy nastane období, kdy přestanou přicházet peníze z Evropské unie, které dnes představují asi 10 miliard ročně . Na nich jsme v některých oblastech doslova závislí. Do tří čtyř let si musíme připravit polštář, ze kterého tyto oblasti budeme financovat. A určitě se to dotkne drahého přístrojového vybavení – nebude nadále možné, aby se pořizovaly tyto přístroje do každého centra a každého ústavu.
Co s tím?
Instituce se budou muset sdružovat, aby vznikaly koncerny, které budou přístroje sdílet. Není možné, aby nejlepší lasery byly ve 180 vědeckých institucích. Máme deset milionů obyvatel, přes 50 ústavů Akademie věd, 26 vysokých škol. To není udržitelné. Úvahy o spojování ústavů jsou vždy doprovázeny silným odporem, který se těžko potlačuje, a vypadá to jako ve filmu Jistě, pane ministře . Nakonec všichni přijdou s tím, že jejich ústav je nejdůležitější a rušit se nesmí. Ale k racionalizaci dojde, nikoliv z politického rozhodnutí, ale kvůli omezenému financování. Peníze budou k dispozici jen pro excelentní ústavy, a kdo je bude chtít využít, bude se muset spojit s těmi nejlepšími. Nebo s nimi vytvářet společné projekty, prostě více spolupracovat.
Kdy myslíte, že to nastane?
Musíme začít co nejdříve. Divím se, že některé instituce, se kterými se setkávám, s tím vůbec nepočítají. Proto o tom musíme nahlas mluvit, protože v této oblasti jsme trochu zaspali. Příští rok to snad ještě nebude problém, ale v následujících letech rozhodně věda nedosáhne na navýšení peněz, protože bez evropských prostředků by tuzemský rozpočet musel být enormní. Současně s tím se dostáváme k dalšímu problému – nás dohánějí země, které byly donedávna daleko za námi a nepředstavovaly konkurenci. To samozřejmě zvyšuje tlak na vědce a jejich ochotu odejít do zahraničí. Už dnes mají excelentní vědci možnost odejít do Spojených států, Velké Británie nebo Německa. A nyní se k plejádě těchto zemí přidává například i Polsko. Investuje nejen do vědy a výzkumu, ale i do infrastruktury a zbrojení. Pro vědce z Ostravy tak může být lepší dojíždět do Katovic než do Prahy. A s tím musíme bojovat.
Zůstaňme ještě u snižování počtu institucí. Kdy s ním začnete?
Už došlo ke sloučení dvou výzkumných ústavů – práce a sociálních věcí a bez pečnosti práce – a j á bych rád pokračoval. Zároveň se chci bavit i o podobě vysokých škol. Systém nutí všechny vysoké školy být excelentní a dosáhnout na co nejvíce financí z výzkumu, čímž se finance rozmělňují. Musíme si říct, které školy dělají excelentní výzkum, které vynikají jen v určitých oblastech, a pak stanovit ty, které dobře učí, nedělají výzkum, a to je v pořádku.
Jak chcete slučování nastavit?
Prostřednictvím metodiky hodnocení, kterou nyní rozjíždíme. Ta určí, kolik jaká instituce dostane peněz. Když to dobře nastavíme, systém to udělá za nás. Dnes každý hájí to své, a i když od dob nenáviděného „kafemlejnku“ uplynul nějaký čas, metoda hodnocení stále není optimální. Musíme ji přizpůsobit 21. století – zjednodušit administrativu, dát větší důraz na aplikovaný výzkum a upozadit hodnocení publikační činnosti. Také si nemyslím, že je vhodné hodnotit to každý rok, protože je to finančně a administrativně velmi náročné, pokud chcete získat kvalitní hodnotitele.
Na radě vlády zároveň zaznělo, že by bylo vhodné, aby pro vysoké školy platilo jiné hodnocení než pro výzkumné organizace. Dnes to sice trochu funguje, ale stále to málo reflektuje realitu. Musíme to pevně nastavit, aby měl systém stabilitu a předvídatelnost. Poslední změna nastala v roce 2017, nyní bude v roce 2025. Není možné to měnit každý rok.
Co je tedy vaším cílem? Jak by finance měly proudit?
Stále je tendence uspokojit všechny v rámci jednoho balíku. Výsledkem je, že financemi zachraňujeme méně dobré instituce, protože doufáme, že ty nejlepší si pomohou samy. Je to takový socialistický systém, který bych chtěl zrušit. V minulosti byla očekávání nadhodnocená a vzniklo mnoho institucí, které dostávaly finance. Instituce i náklady rostou, a když dáváte stále stejný objem financí, už to nestačí. Máme mnoho center s vybavením za miliardy, která nelze jen tak zrušit, takže je nadále financujeme. Teď je nutné do toho zásadně zasáhnout a situaci změnit.
Jaké další změny chce ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek prosadit? Celý rozhovor si můžete přečíst na následujícím odkazu.
