Včera jsem na cestě domů viděl plakát, že na nám. Jiřího z Poděbrad je velký koncert, který „kníže Karel“ pořádá. A tak mě napadlo, že by bylo dobré vzít rodinu na koncert, protože bydlím jen pár kroků od náměstí. Nešel jsem na „Karla“, ale na koncert, protože volit jsem nechtěl nikoho, neb jsem z politiky totálně zhnusený.
Šli jsme celá rodina: manželka, děti a já. Když jsme tam dorazili, bylo už vše v plném proudu. Bylo tam hodně lidí. Pozoroval jsem je. Byli to mladí, staří, rodiny, studenti, páry, skupinky, hloučky….. A všichni se tak příjemně nenuceně bavili. Cítil jsem velmi příjemnou atmosféru. Spojení. Byli jsme tam společně, všichni. Najednou jsem měl pocit, že patříme k sobě. Vzpomněl jsem si na pocity z Václavku z roku 1989. Tam jsme také stáli všichni spolu. Sice nikdo z nás netušil, jak to dopadne, ale měli jsme všichni silný pocit, že tam prostě musíme být. A najednou ten samý pocit jsme měl na tomto včerejším setkání.
Nikdo nikomu nic nevnucoval. Prostě jsme tam stáli, zpívali písničky s Mládkem, Bártou, Svěrákem, Olympicem, Kollerem a dalšími. Různé styly, různí lidé, ale všichni stejně příjemně naladění a jakoby spokojení. Ta příjemná nálada nás spojovala. Moderátor vše jemně propojoval. V půli přišel pan Schwarzenberg a jen všechny stručně pozdravil a poděkoval, popřál nám dobrou zábavu a odešel. Nevnucoval se, neříkal, že ho máme volit. Ale říkal: „Jděte volit. Je to důležité. Volte koho chcete, ale jděte volit.“ Z jeho slov bylo cítit, že nejde o něj, ale o nás. O tuto zemi. Že se musíme o ni starat. A v tu chvíli jsem viděl PREZIDENTA. Viděl jsem muže, ze kterého jemně vycházela energie moudrosti, empatie, humoru, lidskosti, zkušenosti a širokého obzoru. A já věděl, že je to PREZIDENT. I když jsem ze začátku nechtěl jít k volbám, tak nyní chci. Chci, abychom se o naši zemi starali. Každý z nás. A budu rád, když o nás se bude starat ON – pan Karel Schwarzenberg.
blog.idnes.cz, 10. 1. 2013
