Prací ministra zdravotnictví Leoše Hegera je také propagace zdravého způsobu života. Nový prezident Zeman jde přesně opačným směrem. A svůj styl dává okázale najevo. „Mladé to neovlivní,“ říká Heger.
Miloš Zeman řekl, že jste jeden ze dvou lidí, které v Nečasově vládě uznává. Lze tedy předpokládat, že si vás brzy pozve na schůzku. Řeknete mu, aby před vámi nekouřil? Nebo to po dobu schůzky nějak přetrpíte?
Já jsem velmi tolerantní nekuřák. Zřejmě je to způsobeno tím, že jsem kdysi také kouřil. Krátce a spíše společensky. Ani nevím, kdy jsem přestal, ale byl to spíše zlozvyk než silný návyk. Nerad sedím v restauraci, ve které je zakouřené prostředí, ale pokud vedle mě někdo kouří a nepřipadám si jako u táboráku, pak to dokážu přežít. Panu prezidentovi tedy nebudu říkat, aby v mé přítomnosti nekouřil. Přece jen je to silný majestát.
A co když vám nabídne svou oblíbenou tlačenku s cibulí? Dáte si?
Nevím, jestli v tomto smyslu nejsem spíše sňatkový podvodník. S nezdravým jídlem také celý život bojuji. Sice na to nevypadám, ale to jen díky tomu, že se jednou za půl roku vzchopím a pustím se do tréninku a redukčního režimu. Ale snažím se zdravý životní styl propagovat. Kdo jiný by to měl také dělat, že?
Chcete, aby od ledna 2014 platil nový protikuřácký zákon, nebojíte se, že jej bude Miloš Zeman vetovat? Chcete s ním toto téma ještě probrat?
Určitě s ním toto téma budu chtít probrat. Myslím si, že ve vládě a na politické scéně vůbec převažují lidé, kteří jsou proti jakýmkoliv regulacím a jde jim o volný byznys a daně z toho plynoucí. Musíme se na to ale dívat pozitivně. Vzpomínám si, že když jsem dodělal medicínu, někteří lékaři ještě kouřili ve své ordinaci. To je dnes nemyslitelné. I ty největší hvězdy se s cigaretou schovávají. A pokud už je někdo vidí, je to chápáno spíše jako slabost. Pokud by zákon neprošel, svět se neboří. Pozitivní je, že se o problematice diskutuje více než čtvrt roku a nekuřáckou kulturu to zase o kousek posouvá.
Ve světě se prezidenti s tolika neřestmi už nenosí. Jak si vysvětlujete, že si Češi zvolili na Hrad muže, který holduje nezdravému jídlu, alkoholu a cigaretám?
To zřejmě nesehrálo velkou roli. Vždyť Karel Schwarzenberg, který se dostal do druhého kola, je zrovna v této oblasti Zemanovi velmi podobný. Ani o jednom nelze říci, že by byl propagátorem zdravého životního stylu.
Neobáváte se špatného příkladu pro mládež?
Při vší úctě k prezidentskému úřadu, mladá generace rozhodně nemá za svůj vzor politiky, ale spíše herce a sportovce. TGM si sice velmi zakládal na tom, že byl štíhlý, jezdil na koni a udržoval svou figuru, ale myslím si, že ani to mladou generaci nějak zásadně neovlivnilo. Dnes zkrátka spíše vidíme opačný vývoj, kouření mizí z kin i televizí a myslím, že na tom nic Miloš Zeman nezmění. Maximálně budou rodiče své děti sekýrovat a ukazovat na na něj jako na toho, kdo kouří.
Vy osobně hodně sportujete, jak přimět lidi k větší aktivitě? Třeba i prezidenta?
Myslím, že se sportu pan prezident nebrání, vždyť sám říká, že jezdí po Vysočině na kole, chodí po lese. Mohl by třeba zkusit nordic walking. To je jedna z módních vln. Podle mého názoru obecně velmi pomáhá propagace sportu. Třeba po olympiádě se vždy zvedne vlna zájmu o sportování. Nebo taková Jizerská padesátka. Na závodníky se jezdí dívat tolik lidí, kteří se pak chytnou za nos a říkají si, že musí s tou svou fyzičkou něco udělat. Obecně si ale myslím, že se i tato oblast zlepšuje. Mnoho lidí dnes jezdí na kole, běhá. Je to pro ně životní styl. Navodit takovou atmosféru ve společnosti chce mnoho kroků a doufat, že se jednou za čas něco chytne.
V rámci prevence některé země přistoupily k vyšším daním na nezdravé potraviny. Zvažoval jste něco podobného i u nás?
K takovému kroku přistoupili třeba Maďaři, ale na čabajské klobásy vyšší daně neuvalili. Tím chci říci, že to není úplně jednoduché a už je to spíše extrémní regulace. Pro nás je důležité, aby se nezhoršovala mladá generace, na které by se to pak ve stáří projevilo. My přitom potřebujeme, aby člověk prožil stáří zdravé, v porovnání třeba se Švédskem máme asi o sedm let kratší periodu, kdy je člověk starý a zároveň zdravý. Nechceme tedy primárně regulovat lidské životy, nařizovat, co má kdo dělat. Mít ale kvalitní populaci je ozdoba národa, byť to může vypadat násilně.
A když ne restrikce, tak motivace? Výhodnější zdravotní pojištění pro lidi, kteří se o své zdraví starají?
Je velmi obtížné říci, kdo je kuřák a kdo ne. Samozřejmě, že když uvidíte prohuleného starého chlapa, ze kterého je kouř cítit na kilometry, je to jasné. Jak to ale poznáte u pěkně oblečené dámy? Objektivizace toho, jak moc člověk kouřil v posledním měsíci, je poměrně drahá.
Mladá fronta DNES, 6. 3. 2013, rubrika: Z domova, str. 4
