Válek: V Česku máme deset milionů odborníků na covid, fotbalových trenérů a politologů. Jak z toho ven?

Posloucháte právě odborníka, nebo proti vám stojí Harry Jelínek snažící se prodat vám Karlštejn? Otázka, kdo je Broukem Pytlíkem a koho můžete s klidem pokládat za opravdového odborníka, je v dnešním světě na pořadu dne mnohem více než v minulosti. Každý z nás má úžasnou možnost napsat na sítě prakticky cokoliv, i proto je zhodnocení odbornosti mluvčího zásadní.   

 Teorie mluví jasně. Hodnocení expertů se ve většině oblastí odvíjí od jejich výsledků a kvalifikace. Za odborníka veřejnost odborná i laická považuje toho, kdo má pro příslušnou odbornost kvalifikaci (v medicíně jde o atestaci, ve sportu zase o příslušnou licenci).

Jak se ale pozná kvalitní odborník v opravdové praxi? Atestace (nebo chcete-li licence) je základním předpokladem, ale musíme také zhodnotit, na kolik je takový odborník vnímán odbornou veřejností a jak je úspěšný ve svém oboru. V medicíně, kde se pohybuji, se za takovou reputaci považuje uznání odbornou komunitou. Takový odborník je volen do českých, evropských a světových výborů v rámci své specializace a zároveň má publikační výsledky (hodnotí se většinou H index). Tedy vydává odborné články v časopisech, které mají vysokou citovanost (impakt faktor). Pro tohoto experta také není problém pochlubit se úspěšně řešenými granty. 

Podobné je to i ve sportu. Pokud má fotbalový trenér či fotbalista uznání svých kolegů (tedy odborné veřejnosti), a k tomu ještě pravidelně vyhrává domácí ligu a sbírá úspěchy i ve fotbalovém světě, pak je bezesporu možné pokládat jej za odborníka. 

Na druhou stranu, za odborníka lze považovat i trenéra, který má sice patřičnou licenci, avšak nikdy nic nevyhrál, jím trénované týmy se plácají na dně tabulek a ještě ke všemu jeho práci nikdo nezná. V takové situaci je velmi složité posuzovat, jak dobrý odborník to vlastně je.

Pokud nechceme, aby debata o covid-19 byla taková jako doposud, tedy chaotická, zmatečná, nepochopitelná a bez jasných strategií, žádejme, aby ji vedly odborné společnosti a jejich výbory reprezentované předsedy těchto společností. Rozdílná stanoviska náhodně oslovovaných a někdy i samozvaných expertů s různou odbornou reputací vedou akorát k tomu, že je veřejná debata plná protichůdných názorů. Důvody pro rozdílná stanoviska mohou být v mnoha případech ryze lidské, a ne odborné. 

Animozita některých odborníků je veřejným tajemstvím. A právě výbory odborných společností jsou od toho, aby vše zklidnily a dospěly ke shodě a formulaci jasných doporučení.

Pokud do debaty ještě vstupují odborníci bez atestace z oboru a bez praktických zkušeností a argumentují tím, že přece např. „ultrazvuku rozumí každý“, a jsou vnímáni politiky, veřejností i médii jako univerzální experti na všechna medicínská témata, pak není divu, že jsme tam, kde jsme.