Nemocnice i hygienici jsou kvůli záplavám v pohotovosti. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek v rozhovoru pro Novinky uvedl, že je cílem hygienických stanic zabránit šíření nemocí a zajistit lidem pitnou vodu. Krizová situace přichází jen několik dnů poté, co mu daly odbory ultimátum kvůli dohodě z loňského prosince. Válek tvrdí, že ji plní, odbory to vidí opačně a vyhrožují opět masovým protestem.
Extrémní deště rozvodňují řeky, meteorologové už koncem týdne varovali před záplavami a stoletou vodou. V neděli má být situace nejhorší. Podnikáte na ministerstvu nějaká opatření?
Máme připravenou rychlou záchrannou službu. Co se týče přímo řízených nemocnic, může tam dojít k vyplavení sklepů, ale podle informací, které máme, nehrozí v žádné z nich, že by byla v záplavové oblasti. Domnívám se, že podobné je to i u ostatních nemocnic. V každém případě jsme připraveni.
Ministerstvo jako člen Ústřední povodňové komise a Ústředního krizového štábu koordinuje kroky orgánů ochrany veřejného zdraví a naším cílem je primárně zajistit zdroje pitné vody a prevenci šíření infekčních onemocnění. Hlavně po ústupu povodňové vody budou krajské hygienické stanice spolupracovat při kontrole pitných vod. V případě potřeby zajistí odběry vody ve studních ke kontrole jakosti nebo mohou nařídit či zajistit mimořádné očkování proti žloutence typu A.
Tyto stresové situaci vytváří stále větší tlak na psychiku lidí. Těch, kteří řeší úzkosti i vážné psychiatrické problémy, výrazně přibývá. Co děláte pro to, aby byla psychologická a psychiatrická péče dostupnější?
Problém je dvojí. Když mám vybudovat lůžko na dětské psychiatrii, tak musí splňovat podmínky pro věkovou skupinu nula až 4 roky, včetně záchodů a sprch. Ve skutečnosti tam ale budou ležet adolescenti ve věku 15 až 19 let. Jedna z prvních věcí, o kterou jsem Radu pro duševní zdraví požádal, byla koncepce dorostového lůžka. Náctiletí nemohou mít společné sprchy a ani nemohou být dívky a chlapci v jednom pokoji.
V případě ambulantní péče jsem současně požádal, aby se o starší 15 let mohli starat i všeobecní praktičtí lékaři a psychiatři pro dospělé. Skupina dětských psychiatrů je dnes velmi malá, čítá asi 150 až 160 úvazků, jsou vyššího věku a je problém se školiteli, jejichž počet není pro rozvoj oboru dostatečný.
Snažíte se zvýšit dostupnosti i jinak?
Výrazně jsme navýšili počet rezidenčních míst (stát přispívá vybraným lékařům na školení začínajících kolegů – rezidentů – u nich v ordinaci, pozn. red.). Když sečtu všechny obory týkající se psychologie a psychiatrie, tak je to pro letošní rok 50 míst. Počet by mohl být vyšší, ale zájem na lékařských fakultách tak vysoký není. Do výuky proto začínají dávat více dětské psychiatrie a psychiatrie. Příští rok budeme mít o 350 absolventů víc. U dorostového lékařství jsme také výrazně zvýšili úhrady, aby byl obor atraktivní.
Udělali jsme nový, třístupňový model vzdělávání u psychoterapie, aby bylo jednodušší se do ní dostat. Podpořili jsme také psychiatrické denní stacionáře, kde máme růst o 10 procent. Máme více než 40 center duševního zdraví, teď v září vznikla dvě nová a plánuji dalších 26 center v krajích.
Dvacet šest? Dokdy?
Chtěl bych, aby to bylo do dvou let. Je to ale všechno o personálu a je nesmysl vytvářet centra, pokud pro ně nemáte lidi.
O to právě jde. Vznik nových center se v posledních letech zasekl hlavně kvůli nedostatku kvalifikovaných lidí.
Vrátím se k reformě psychiatrické péče, což nechci kritizovat, ale tato reforma stála opravdu velké peníze z Evropské unie. Byla to stavba baráků, hodně betonu, a nakonec převážil názor, že se z ambulancí udělají centra duševního zdraví. Když mi ale chyběli lidé v ambulancích, tak nebudou ani v centrech. Pokud chci udělat třeba reformu geriatrie a budu za deset let potřebovat dalších 50 geriatrů, tak musím už teď začít dávat peníze na rezidenční místa. Přesně to teď doháníme u psychiatrie a psychologie, aby se počet lidí zvýšil. Jenže studium trvá roky, takže i když jsem to udělal hned po nástupu do funkce a každý rok počty míst navyšuji a zvyšujeme i počty akreditovaných pracovišť, tak bude efekt vidět až za pět let.
Pět let je ale u dítěte, které teď začíná mít vážné problémy, hrozně dlouhá doba. Nelze jen čekat, až odborníci vystudují.
Tomu já rozumím, ale pokud chcete, aby se o ně staral někdo atestovaný, tak s tím nic neuděláte. Výchova atestovaného lékaře trvá pět let.
Jsou krátkodobé kroky, které můžu udělat, a ty jsem všechny udělal. Pokud potřebuji krátkodobě vyprodukovat odborníka, který se věnuje dětem, můžu to udělat jen z těch, kteří už dnes na trhu jsou. Proto jsme umožnili, aby se psychiatr pro dospělé mohl starat i o děti, a posílili jsme kompetence praktických lékařů a udělali pro ně kurzy, u nichž jsme zvýšili kapacitu z 60 míst na 360 a všechny je máme obsazené.
Podpořil jsem i rozvoj psychiatrie v Opařanech a Kroměříži. Když jsem nastoupil, měl jsem podepsat papír, kterým zavřu Opařany, ale neudělal jsem to. Dal jsem tam investiční prostředky, díky čemuž se tam dnes školí noví dětští psychiatři a starají se o poměrně velký region. Totéž v Kroměříži, která na tom nebyla dobře a dnes je v plusových číslech, začnou tam stavět novou budovu.
Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) nemá v Česku 900 tisíc lidí praktického lékaře, z toho je asi 100 tisíc dětí, zbytek dospělí. To je hrozivé číslo.
Myslím, že u dětí to bude ještě nepříznivější, ale u dospělých je to složitější. Legislativa neříká, že člověk musí mít praktického lékaře. Já ho nemám, takže statistiku zhoršuji.
Proč ho nemáte?
Na co by mi byl? Jsem lékař, recepty si píšu sám, zákon mi to umožňuje. Proč by měl mít praktický lékař svého praktického lékaře? Nedává to logiku.
Lékaři jsou ale specifická skupina a určitě jich není 900 tisíc, když se vrátíme k počtu lidí, kteří nemají praktika.
Sto tisíc jich být může a všichni mají další rodinné příslušníky. Zkuste se zeptat namátkou kliniků, chirurgů nebo třeba internistů, jestli jsou oni a jejich příbuzní registrováni u nějakého lékaře, nebo je ošetřují.
Pak ale máme skupinu lidí, kteří nemají zájem mít svého praktického lékaře, a skupinu chronických a onkologických pacientů nebo pacientů po transplantacích, kteří mají svého ošetřujícího lékaře. Je tu suma pacientů, kteří by chtěli chodit ke svému praktikovi, ale nemají ho. Ale i kdybych měl nadbytek praktických lékařů, tak k nim stejně nebude všech 900 tisíc lidí z objektivních důvodů chodit. Takže bych byl s tím číslem opatrný. Každý člověk, který o to stojí, by měl ale mít praktického lékaře. To je jednoznačně v mém zájmu a je to moje priorita.
Plní pojišťovny svou zákonnou roli? Třeba u nelegálních poplatků, které někteří lékaři žádají od pacientů.
Chce se mi říct, že neplní. Pojišťovny mají své správní a dozorčí rady, které by to měly hlídat. Musí mít ale legislativní rámec, který jim to nařizuje a umožňuje, a ten nemají. Máme nejlepší systém screeningových programů, který je samozřejmě potřeba dál vylepšovat, a všechny jsou plně hrazené, to žádná okolní země nemá. Máme výborný systém centrové léčby a schvalování těchto léků.
Nikdy se ale nedotáhlo, že je pojišťovna odpovědná za budování sítě. Hodně do toho vstupovali politici, byť by na nich měl být systém nezávislý a měli bychom vydávat jen zákony, které určují rámec. A poplatky jsou toho dobrým příkladem.
Kontrolují pojišťovny dostatečně ty, s nimiž uzavřou smlouvu na poskytování hrazené péče?
Ony na to vlastně nemají nástroje, kterými by to mohly dělat. Česká lékařská komora si kdysi prosadila smlouvy, které se moc nedají vypovědět ani zrušit. Historicky pojišťovna mohla smlouvu zrušit, když ji lékař nedodržoval, což ale vedlo k tomu, že dělaly pojišťovny ne úplně šťastné kroky. Spolupráce se měnila pokaždé i s tím, jak do toho vstupovaly municipality nebo se zdravotnictví politizovalo, a komora proto začala lékaře chránit a podařilo se jí prosadit, že se de facto smlouva nedá vypovědět.
Čímž se tedy stávají lékaři nedotknutelní.
Vy jako pacient ale potřebujete, aby měl doktor stabilní podmínky. Nechcete, aby váš praktik nebo gynekolog co čtyři roky riskoval, že s ním pojišťovna nesepíše smlouvu.
To ano. Ale znamená to, že musím každý rok platit specialistovi pravidelný poplatek za to, že mě má v evidenci, ačkoliv vím, že ho platit nemusím, ale pokud to neudělám, řekne mi, ať jdu jinam?
To je historicky selhání státu, který nikdy nedefinoval, které poplatky jsou a které nejsou legální, což měníme a poprvé jsme to dali do zákona. Obecné pravidlo je: co nehradí pojišťovna, hradí pacient. Tečka.
Lékaři opět hrozí protesty. Odbory a Česká lékařská komora tvrdí, že neplníte dohodu z loňského prosince, ve které jste slíbil předložit návrh zákona sjednocující odměny zdravotníků, a chybí podle nich i peníze na platy. Způsob, jakým jste k tomu přistoupili, odbory kritizují. Vy mi teď řeknete, že z vašeho pohledu dohodu plníte. Není to ale hra s čísly?
Není. Pokud si vezmete dohodu, kterou jsme podepsali, a byl u toho i pan premiér, projdete si ji bod po bodu, tak uvidíte, že jsme prakticky všechny body splnili, a to včetně přípravy návrhu zákona o odměňování zdravotníků, a to přesně dle toho, co stanovuje prosincová dohoda. To jsem slíbil. A předložím ho pravděpodobně jako poslanec, aby byl proces co nejrychlejší. Nemohu predikovat, jak to s ním dopadne ve Sněmovně a v Senátu, ale budu vysvětlovat, proč si myslím, že je správný.
Problém je, že v dohodě jsme podepsali, že na základě toho půjdou všichni lékaři v nemocnicích sloužit, a to se do dneška nestalo, ale nechť. Dohodli jsme se jasně a jednoznačně, že v zákoně zrealizujeme Hegerovo memorandum (v roce 2011 se tehdejší ministr Leoš Heger dohodl s odbory a lékařskou komorou na navázání lékařských platů na průměrnou mzdu. Činit mají 1,5- až 3násobek průměrné mzdy, pozn. red.), což jsem udělal, ale odbory najednou přišly s jinou interpretací.
Peníze na to jsou a já garantuji, že částka, o kterou jsme letos navýšili platy, to znamená o 5 až 15 tisíc korun, ve zdravotním pojištění je a půjde do nemocnic na odměny.
Odbory ale žádají odměny navázat na průměrnou mzdu, aby činily 1,5- až 3násobek průměrné mzdy.
To my splníme, ale v memorandu je jasně napsané, že je to násobek plus přesčasy.
Což se nelíbí odborům ani mladým lékařům, podle kterých nemůžete automaticky počítat s tím, že budou každý týden sloužit osm hodin přesčasů, aby na sazbu dosáhli.
Podepsali to, byl to jejich návrh a já jsem s ním souhlasil, za což jsem stále od velmi pravicových kolegů kritizován. Odměny budou přesně tak, jak je v memorandu uvedeno, což je včetně přesčasů.
Já jsem navrhoval, aby výplaty lékařů i nelékařů rostly o jakési procento. S tím nesouhlasili. Na jednání s panem premiérem získali balík peněz, který se rozhodli rozdělit jen mezi lékaře. Čím starší lékaři, tím více peněz. A je to dobře, lékaři si zaslouží plat, dělají vynikající práci. Zákon předložím a pevně věřím, že i druhá strana dohodu dodrží.
Komora a odbory evidentně nesouhlasí, protože vyzvali lékaře, aby od 31. října opět začali vypovídat dohody o přesčasech, pokud zákon neupravíte a nepřidáte víc peněz na platy ve zdravotnictví. Co když se do konce října nedohodnete? Protest lékařů druhý rok po sobě, další omezování neakutní péče…
Pevně věřím, že se dohodneme a budeme dál diskutovat, protože jsme podepsali nějakou smlouvu a tu dodržím. Už jsem šel nad rámec a řadu věcí zohlednil, ale pokud se dvě strany seriózních partnerů na něčem dohodnou, písemně to podepíšou a jedna strana řekne, že by vlastně chtěla něco jiného, tak to nemá úplně jednoduché řešení. Budu se dál snažit jednat konstruktivně, ale pořád jsem svázán příjmy zdravotních pojišťoven.
Ty jsou dány a vláda jasně rozhodla, a je to správně, že pojišťovny nesmí jít v příští roce do minusu. Nikdo z nás nechce, aby pojišťovna zbankrotovala. Jediný způsob, jak bych požadavkům odborů mohl vyhovět, je sebrat peníze od někoho jiného v rámci zdravotnictví.
Mluvil jste o situaci s premiérem?
Ano, samozřejmě. Myslím, že je v tomto směru naprostá jednota.
Takže žádné přidávání miliard na platy z rozpočtů pojišťoven?
Jsem přesvědčený, že ne. Ale to je otázka na pana premiéra.
Vláda je teď kritizována kvůli rozpočtu, pod tlakem je i kvůli digitalizaci stavebního řízení. Především tedy ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Za TOP 09 jste kvůli tomu vyvolali koaliční jednání a žádali, ať problémy během září vyřeší. Kdyby šlo o ministra za TOP 09, už byste ho vyměnili?
Muselo by o tom hlasovat předsednictvo. Já bych ale pro výměnu ministra nehlasoval, protože by to ten problém nevyřešilo.
A s tím, jak se to vyvíjí, jste spokojen?
Ne, nejsem. Chtěl bych, aby se digitalizace stavebního řízení vyvíjela rychleji. Jsem si plně vědom, jak je to komplexní problém, proto se tím intenzivně zabývá vláda, posilujeme experty a chceme, aby byl proces co nejkvalitnější. Je to otázka strategie a přístupu. Když vystřídáte ministra, tak systém nezačne fungovat. Co z toho bude mít občan, stavebník? Nic. Potřebujete, aby systém fungoval a vláda pro to musí udělat vše. Proto jsme za TOP 09 chtěli jednání a aby byl tento problém prioritní.
