Obec, jež sama nedokáže zajistit základní služby, jako je třeba mateřská škola, nemá samostatně existovat.
Vládní TOP 09 přichází s nápadem, jak dotlačit nejmenší obce ke sloučení. Nechce jim nic nařizovat, ale přichází s motivací – kombinací biče a cukru.
Bičem by byla nová povinnost obcí zajišťovat vybrané služby. Jde třeba o vzdělávání (základní a mateřské školy), sociální služby (například rozvoz jídel seniorům), zdravotnictví (lékařské ordinace) nebo kulturu (třeba knihovna). Pokud by to nebyly schopny garantovat a zajistit vlastními silami, musely by se spojit s okolními obcemi.
„Pro obyvatele obcí to žádný bič není, naopak jednoznačné zlepšení života. Venkov se zmodernizuje, bude fungovat lépe. Když dnes mluvíme o problému s vylidňováním venkova, tak je to proto, že tam často nejsou právě ani ty základní služby. K čemu je vám vlastní obecní úřad se starostou, když pro děti nemáte školku nebo pediatra,“ ptá se autor návrhu, šéf poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob.
Cukrem jeho záměru, jenž má motivovat vesničky ke spojování, je pak garance více peněz na investice, finance na pokrytí zmíněných služeb a také nové dotace.
Poslanec Jakob si dobře uvědomuje, že všechny podobné záměry v minulosti narazily na silný lokální patriotismus pod heslem „raději chudší, ale samostatní“. Jak tenhle odpor chce zlomit?
Už při představování svého plánu se striktně vyhýbá termínům jako „rušení“ nebo „slučování“ obcí, což budí odpor. Dává si záležet, aby mluvil o optimalizaci, modernizaci a efektivitě.
„Reforma by musela obsahovat ochranné prvky pro současné obce. Tak, aby menší části měly posíleny pravomoci třeba přes volené osadní výbory. V oblasti územního plánování by měly právo veta, aby jim tam větší část obce nepostavila třeba skládku nebo nějaký průmysl. A také by musely mít garantovanou část investic v jejich katastru,“ vysvětluje Jakob.
TOP 09 svým návrhem reaguje na známý tuzemský problém – extrémně roztříštěnou samosprávu. Česko má 6250 obcí, v přepočtu na počet obyvatel nejvíc v Evropě. Je to neefektivní a také drahé. Národní ekonomická rada vlády navrhuje kvůli úsporám ve veřejných rozpočtech snížit počet obcí v Česku, a to sloučením malých obcí pod tisíc obyvatel s většími.
Ekonomové z NERV už neúspěšně navrhovali zrušit všechny obce pod 1000 obyvatel, což jsou tři čtvrtiny ze všech. V nich jsou většinou neuvolnění starostové, kteří řídí obec bokem při své práci. „V takovém režimu pak ohromnou agendu, která se na ně valí, ani nemohou pochopit a obsáhnut,“ míní ekonom Aleš Rod.
Nejmenší vesnice mají kromě starosty jednoho až dva zaměstnance, kteří dělají vše – od účetnictví přes vyřizování některých agend až po zabezpečení chodu mini úřadu. Z peněz financují svůj chod, maximálně nějakou údržbu, ale na investice už většinou nezbývá – musejí se shánět dotace.
Poslanec Jan Jakob je svým návrhem ambicióznější. „Různé studie se v zásadě shodují na optimální velikosti mezi třemi až pěti tisíci obyvatel. Já se trochu zdráhám říct, co je optimální. V každé části území je to trochu jinak. Šel bych spíš cestou motivační. A možná po vyhodnocení ta pravidla postupem času zpřísňovat, aby motivace byla vyšší,“ přemýšlí.
Motivace je klíčová, protože jakýkoliv plán nařízený shora je nereálný. Venkov si dodnes pamatuje komunistické násilné slučování do „střediskových“ vesniček. Po roce 1989 se všechny zase rychle osamostatnily.
Už teď TOP 09 vymýšlejí další motivaci, aby s plánem uspěli – zrušení současných národních dotací a uvolněné peníze posílat obcím, které se dají dohromady. „Dostaly by jednorázovou dotaci, která by nebyla vázaná na účel. Zároveň by bylo dobré, aby byla povinnost využít peníze na investice nebo rozšíření služeb v rámci nově vzniklé komunity, ale s tím, že ty menší části by dostaly větší podíl než ty větší,“ říká Jan Jakob.
S prosazením svého nápadu to bude mít těžké. Už když poradci z NERV přišli s návrhem na konec obcí pod 1000 obyvatel, ozval se velký křik Svazu měst a obcí. I tak zjednodušení samospráv zůstává velkým tématem TOP 09. Její poslanec Miloš Nový zase prosazuje snížení počtu krajů ze současných 14 na osm regionů. Například by sloučil Prahu a střední Čechy, Karlovarský, Zlínský nebo Pardubický kraj by zrušil.
Velké nadšení tyto návrhy nebudí ve vládě, dokonce ani v koalici Spolu. V pravicové ODS to sice vidí podobně jako TOP 09, ale protože mají hodně starostů, téma nijak hlasitě neprosazují.
Třeba ministr financí a místopředseda ODS Zbyněk Stajnura si občas posteskne, že Česko má šestkrát víc obcí než okolní země, ale na barikády za jejich slučování nepůjde. Ještě si pamatuje na odpor, který mezi starosty za ODS vyvolal zrušením vybraných územních pracovišť finančních úřadů.
Kritikem rozdrobené země je dnes v ODS Pavel Drobil, člen širšího vedení strany a bývalý ministr životního prostředí. „Česko potřebuje velmi zásadně zracionalizovat, ekonomizovat a zefektivnit svou samosprávu, ne si z ní dělat smysl své politické existence, nebo job,“ upozorňuje Drobil na skutečnost, že v Česku je voleno přes 60 tisíc politiků, místních zastupitelů.
Nejvíc proti nápadu TOP 09 ale budou kolegové z vlády STAN. Hnutí starostů, kteří vzešli z malých obcí a kvůli boji za více peněz pro nejmenší, nemohou popřít smysl své existence. „Rád bych viděl toho smělce, abych si pomohl citátem ze Saturnina, který půjde lidem upírat právo na samosprávu,“ říká k nápadu šéf STAN a ministr vnitra Vít Rakušan.
Rakušan jim sice nechce brát právo na samosprávu, ale zároveň si uvědomuje i nevýhody rozdrobené země. Proto prosadil zákon o „společenství obcí“, kdy by mohly leckteré činnosti sdílet. Obce budou moci využívat společně takzvané „létající úředníky“.
„Tím dáváme obcím, a to nejen těm nejmenším, možnost zajistit si společně obslužné administrativní činnosti, a to i bez násilného slučování,“ argumentuje Rakušan.
Podle Jana Jakoba z TOP 09 jsou sice společenství, nebo dobrovolné svazky či místní akční skupiny skvělou meziobecní spoluprací, ale nikoliv systémovým řešením. „Někde to funguje, jinde ne. Často se spojí jen kvůli jedné agendě – školství, bezpečnosti, čističce odpadních vod. Je to takové nevyrovnané, dle mého soudu nesystémové,“ říká Jakob.
