2. 12. 2009
Ustavující sněm stranického benjamínka TOP 09 proběhl jako po drátkách.
V polistopadové historii českých partajních sjezdů bude zřejmě
připomínán pro svou bezvýhradnou jednomyslnost. Bezproblémový zrod
stranických institucí potvrdil, že v rouše eléva se fakticky skrývá
starý ostřílený politický matador, který ví, co chce.
I zvolená
sestava vedení potvrdila, že stěžejní filozofií tohoto subjektu bude
pragmatismus, selský rozum a strohá politická praxe. A zatím se zdá, že
to funguje.
Premiérská podpora
Stále více voličů tváří v tvář ekonomickým výhledům domácností, země i
Evropy, ale i při pohledu na prázdnou a často útočnou hantýrku předáků
dvou největších stran tento střídmý slovník vítá. Nemalá část
veřejnosti oceňuje i dosavadní umírněný styl projevu, i to, že duo v
partajním vedení neslibuje vzdušné zámky. Jednak by tomu už stejně
nikdo nevěřil, jednak by za to po procitnutí do reality přišel velmi
přísný trest v podobě propadu popularity. Své o tom mohou vyprávět Unie
svobody či Strana zelených.
Kalouskovi a Schwarzenbergovi nepřímo pomáhá i další významný hráč –
premiér Jan Fischer a jeho dosavadní přístup k politickému řemeslu.
Také on rád vyznává slovní střídmost a spíše technický přístup k
politice.
Svým vystupováním Fischer podtrhuje, že i tento styl politiky má šanci
něčeho dosáhnout a zároveň si vysloužit podporu veřejnosti. Navíc svou
premiérskou vahou a také prázdnou státní kasou dokáže blokovat bezmezné
předvolební rozdávání a uplácení voličů, jaké jsme mohli vidět třeba v
době předvolebního jara 2006. Velké strany tím ztrácejí významnou
výhodu a mediálně slábnou.
Vyhovět všem
Přesto dvojici kormidelníků TOP 09 čeká ještě mnoho politických bouří a
zvratů. Pohonem se jim totiž staly hlavně dvě voličské skupiny. První
jsou mladší a středně staří voliči, kteří už nadále nechtějí beze
smyslu dotovat nehospodárnost státu a obávají se o svoji životní úroveň
v penzi. Jsou proto ochotni šetřit a podporovat omezení státní pomoci.
Druhou oporou jsou lidé znechucení mírou korupce, kteří volí v duchu
volebních tradic Latinské Ameriky. To znamená, že ctí politiky, kteří
jsou zajištěni, s důvěrou, že nepodlehnou finančním svodům. To klade
velkou odpovědnost na mnohé politické turisty, kteří doputovali i do
TOP 09.
K podporovatelům se přidávají i stoupenci politického idealismu,
středoví přelétaví voliči a věční nespokojenci. Ti představují pro
preference TOP 09 skutečnou tikající bombu. I k nim si bude muset
strana najít pevnou cestu. Přitom uspokojit tyto voliče není vzhledem k
jejich malé vyhraněnosti vůbec lehké.
Je zcela nepochybné, že TOP 09 bude nadále čelit nemalému tlaku
kariéristů a politických obchodníků. S každým optimistickým průzkumem
preferencí jich bude přibývat. Riziko v sobě nese i taktika utajení
konkrétního volebního programu, která může posilovat dojem strany s
nejasným hodnotovým zázemím.
Nepřehnat to
Snad největší potenciální pastí ale může být podlehnutí kouzlu
pragmatismu a reálpolitiky. Pokud by toto vábení zvítězilo nad
programem, reálně hrozí nástup politické deziluze. Ten bývá spojen s
vlnami populismu a vítězstvím politiky největšího kraválu. Právě toto
riziko a potřebu rovnováhy mezi chladným pragmatismem a programovou
jasností by měli mít vůdci nové strany pořád na mysli.
