Tesař: Kdo brání dostavbě dálnice D 8, škodí přírodě

Krajský soud zrušil územní rozhodnutí na část dálnice D 8 přes České středohoří, protože ministerstvo životního prostředí před lety vydalo se stavbou souhlas protizákonně bez souhlasu veřejnosti. Na stavbu to sice nemá vliv, ale jaké poučení si z rozsudku vzalo ministerstvo?

Největší neštěstí na tom celém je, že se bavíme o rozhodnutí, které je, tuším, 18 let staré a dálnice stále není hotova. Rozhodovací proces, možnosti odvolání a definitivního rozhodnutí, co je správně, nemůže trvat tak strašně dlouho. Je jasné, že ve složitém povolovacím procesu se mohou stát chyby. Je v tomto případě otázka, zda se dříve jednalo o chyby náhodné. To nechť opět případně posoudí soud. Dnes probíhá proces posuzování EIA (studie na posouzení vlivu na životní prostředí) tak, že by k něčemu podobnému rozhodně nemělo dojít. Navíc veřejná kontrola je daleko větší dnes, než byla dřív. Bohužel zřejmě stát před osmnácti lety řekl, že na dvacetikilometrový tunel nemáme peníze, což by bylo to nejlepší řešení z hlediska ochrany přírody, a hledala se tedy varianta nejméně špatná.

Jak hodnotíte zásah dálnice do životního prostředí?

Chápu lidi, kterým vadí, že dálnice jde i po území, které je hodnotné a cenné, a že tam není i v této variantě například o tunel navíc. Musím ale jasně říci, že brzděním procesu, které je asi z hlediska právní čistoty oprávněné, protože tam byly chyby, produkujeme něco, co přírodu zatěžuje mnohem víc, než kdyby byla dálnice hotová. I laik pochopí, že když údolím Labe jede 3500 kamiónů denně, je to mnohem horší, než když pojedou po dálnici kratší cestou vyšší rychlostí a s nižšími emisemi. Nepochybně by se dalo spočítat, o kolik víc se za každý rok vyprodukuje tun škodlivin, které skončí v ovzduší či půdě. Podle mého bránění dostavby dělá dnes špatné jméno ochraně přírody v obecné rovině.

Myslíte, že dokončení dálnice ještě něco zkomplikuje? Ministerstvo dopravy tvrdí, že za dva roky bude definitivně hotovo.

Já v tomto místě žiju, jezdím tudy dlouhá léta a už jsem tam viděl cedule, že bude hotovo tehdy a pak zase jindy. S nadsázkou a černým humorem bych řekl, že je to stejné, jako když se padesát let říká, že za deset let budeme mít zvládnutou jadernou fúzi a budeme z ní čerpat čistou energii. Přirozeně pevně doufám, že vše bude hotové co nejdříve, ale je to v rukách právníků a soudů.

Ekologičtí aktivisté vás kritizují i proto, že jste dali souhlas s dostavbou Temelína. Co říkáte na to, že podle nich se chováte jako spojenci ČEZ?

Je spousta lidí, kteří se s nasazením starají o ochranu přírody a které veřejnost skoro nezná. Jsou tisíce těch, kteří nechodí do televize, ale dělají spoustu dobré a efektivní práce. Pak je ale část, která bojuje za vyšší principy, a k tomu prostě patří, že chtějí být vidět. Já to nezpochybňuji a v některých případech pro to mám velké pochopení, jenže u většiny společnosti to vyvolává dojem, že to k ochraně přírody patří. A tedy ochranářské aktivity jako celek i snáz odsuzují.

Zpět k jejich kritice Temelína. Váš stranický předseda Schwarzenberg říká, že ekonomické důvody k dostavbě Temelína se skoro vytratily.

Myslím, že všichni vědí, že o podílu jádra v energetickém mixu naší republiky se nerozhoduje na ministerstvu životního prostředí. Nicméně nejsme Island a nemáme tolik geotermální energie, nejsme Rakousko a většina hydropotenciálu je vyčerpaná. Větrná energie je problematická i z hlediska krajinného rázu a nejsme na severním pobřeží Evropy. I jádro má svá rizika, není např. vyřešeno, kam s jaderným odpadem. Ale vzhledem k technologickému vývoji, k tomu, že nejsme na mořském břehu nebo v seizmicky aktivní oblasti, si troufnu říci, že jádro je jeden ze zdrojů, se kterým musíme počítat. Samozřejmě nejvíce prostředků bychom měli vynakládat na úsporu energie; nevyrobená energie je totiž ta nejčistější.

Vláda o rok odložila rozhodnutí povolit průzkum břidlicového plynu. Co to znamená?

Na takovýto průzkum nejsme legislativně připraveni. Ministerstvo dnes nemá v rukou například nástroj, aby při průzkumném vrtu nařídilo posouzení EIA. Technologie konvenčních vrtů je až na některé problémy zvládnuta a rizika jsou známa. Průzkum ložiska břidlicového plynu je však něco jiného. Ve skutečnosti jde o zahájení mikrotěžby. Nejde o klasický vertikální vrt, ale o šikmý vrt, do kterého se vžene kapalina s chemikáliemi, která horninu tlakem rozdrtí, a teprve poté lze poznat, kolik těžitelného plynu tam je. Průzkum se od těžby liší jen tím, že počet vrtů je menší, ale riziko menší není. My jsme připravili vládní usnesení, které lze zjednodušeně nazývat moratoriem. Z tohoto materiálu vyplývá, že prvotní musí být ochrana přírody a že žádné povolení není možné vydat, dokud nebude upravena legislativa, která nám vše pomůže odpovědně posoudit. Podle mého názoru na našem území žádné průzkumné vrty touto technologií nemohou být povoleny. Riziko z hlediska ochrany životního prostředí by bylo příliš velké.