Kníže se nechal slyšet: „Bylo by lepší, kdyby pan prezident více dbal o svou pozici hlavy státu a méně byl zábavným provokatérem.“ Klaus ústy svého mluvčího s nadhledem odsekává, že by Schwarzenberg měl používat více věcných argumentů. Neboť svým tónem ničí už beztak chatrnou politickou kulturu.
Klaus zná základy rétoriky. Tam se praví, že když někdo o vás žertuje, máte ho ničit vážným tónem a naopak. Když teď vysloví ministr zahraničí něco vážného, prezident ho hned označí za ospalého provokatéra nebo za něco podobného.
Takový ping-pong se dá hrát pořád a na rozdíl od většiny jiných přestřelek je zábavný a dokonce svým způsobem podstatný. Proč podstatný?
Klaus a Schwarzenberg představují střet světů, živlů, postojů, povah, letory i mentality. Navíc to nejsou žádní trpaslíci, ale osobnosti. Když se dva takoví hádají, jednak nás pobaví, jednak z toho můžeme vytěžit něco pro poučení našich dítek, pro která je jinak politika nejen nesrozumitelná, ale i nudná.
Schwarzenberg je oddaný katolík, který ovšem rád mluví žertem o svých neřestech a hříších. Je šlechtic každým coulem a ví, že takový šlechtic si klidně může dovolit používat i hrubé selské způsoby, aby se přiblížil lidu. Nad tímto lidem vyčnívá, ale nepohrdá jím příliš okázale, i když ti, kdo nemají dlouhý počet šlechtických předků, mu zjevně nejsou rovni. Nedává jim to však najevo ani chlubením, ani poučováním.
I když byl jednu dobu svého života chudý (tedy na knížecí poměry), chová se a vždy se bude chovat jako bohatý člověk. Bohatství a jistý přepych jsou mu vlastní, i když je v montérkách.
Má smysl pro humor. Nemusíme ho sice vždy schvalovat a rozumět mu, ale je jasné, že pokud jste s knížetem trochu zadobře, bude s ním „sranda“. Když se prohlašuje za českého vlastence, věřte mu jen trochu. V duchu tradic svého rodu je Evropan. Nejen proto, že statky má pomalu po celém kontinentě, zejména proto, že hranice mezi státy a národy nejsou pro něj nijak důležité. Evropskou unii považuje za velmi dobrý vynález. Víno, ženy a zpěv má za součást života a všeho užívá s nonšalancí a bez velkých skandálů.
Václav Klaus je ve všem opačný
Je ateista (i když s respektem k náboženství). Po většinu života se snaží být ctnostný, i když mu to ne vždy vyjde. Je plebejec každým coulem. Rody, prebendy a důstojenství starých časů ho nezajímají. Naopak zajímá ho jen to, co si člověk vydobude vlastním úsilím a vlastní pílí. A ve střetech s druhými lidmi, v tvrdé konkurenci. A je to tak správné.
Kdo si pak nějaké postavení vydobyl, může si ho užívat, ba se v něm rochnit, což Klaus s oblibou dělá. Také to dává všem (s výjimkou Hájka a Jakla) najevo. Vždy rád pokárá, poučí, zhodnotí, jako by byl učitelem na základní škole.
Ve svém postavení se Klaus právem domohl slušného majetku. Vždy se však choval, chová a bude chovat jako chudý člověk. Chudoba podle něj za socialismu patřila k tomu, že jste poctivý a děláte intelektuální práci. V tom má také pravdu.
Bůh mu dal řadu talentů, ale potrestal ho ve smyslu pro humor. Ten nemá žádný. A pokud ano, tak ho chápou jen Jakl a Hájek.
Je nacionalista. Národy a jejich duch, zejména ten český, jsou dobré. Vše, co je nad národy, je zlé. Evropskou unii považuje za škodlivou, ba nebezpečnou. Víno, ženy a zpěv považuje Klaus za něco, co odvádí od práce, i když i on občas podlehne.
Nyní by se, jak je dnes na internetu milým zvykem, dalo hlasovat, který typ je vám bližší. Koho byste volili? Nebylo by nejlepší, kdyby to zákonodárci zaonačili tak, aby se tihle dva mohli střetnout o Hrad?
Mladá fronta DNES, 6. 9. 2011, Rubrika: Názory, str. 12
