Váš pohled na události v Chodžali je diametrálně jiný než pohled poslanců i řady novinářů a expertů. Není chybou se přiklánět na jednu či druhou stranu, když obě páchaly zločiny na civilním obyvatelstvu?
Můj protest proti usnesení zahraničního výboru není proarménský. Protestuji proti neprofesionální práci poslanců. Aniž by zkoumali relevanci výroku ázerbájdžánského velvyslance Tahira Taghizadeha, aniž by se tázali druhé strany konfliktu, aniž by požádali o konzultaci ministerstvo zahraničí, přijali nepravdivé tvrzení. Výbor spolkl výrok jedné válčící strany jako návnadu. Výbor byl vlastně podveden. Na rozdíl od ázerbájdžánského velvyslance jsem před 21 lety podrobně poznal situaci v Chodžali, znal jsem osobně lidi, které ázerbájdžánské paramilitantní komando povraždilo.
Jaké budou důsledky usnesení? Ovlivní to vztahy s Arménií?
Toto usnesení by měl zahraniční výbor revokovat. Neprospělo ani vztahům ČR s Arménií, ale ani s Ázerbájdžánem. Konflikt je bolestný pro obě strany a příliš nebezpečný pro budoucnost Jižního Kavkazu, než aby ho jitřil neodborný zásah poslanců, kteří většinou ani neví, kde nešťastné Chodžali leží.
Jak by se měla ČR chovat v případě porušování lidských práv u země, kde máme důležité obchodní zájmy?
Ázerbájdžán má ropu, Arménie nikoliv. To ovšem není důvod, aby sbor ústavních činitelů ČR podporoval zjevnou lživou manipulaci jedné z válčících stran. Když nevím, tak raději mlčím.
Nemůže být usnesení výsledkem i diplomatické korupce? Cestovatelské výhody, večeře, luxusní dárky?
Nadstandardní vztahy některých českých poslanců s ázerbájdžánskou stranou hrají roli. Nemusí to být hned úplatek, ale i vyznamenání, obyčejný metál. Jeden z autorů rezoluce, poslanec Hamáček, dostal před časem vyznamenání ázerbájdžánského prezidenta Alijeva.
Lidové noviny, 22. 2. 2013, rubrika: Svět - téma, str. 6
